annas

Odpověděl/a – 7.březen 18:18

Fenomén valčík.
. Pro šlechtu, která tančila menuet, pavanu nebo čtverylku, znamenal valčík zkázu mravů. Byl to první tanec, kde se dvojice otáčí v těsném objetí. Valčík byl tedy původně tanec rebelský, a změnil se na tanec smyslný, elegantní, romantický a nikoliv lidový. Valčík vznikl ve Vídni v roce 1820. Devět let nato se v Rakousku-Uhersku zrodil také akordeon. Teprve poté dorazil do Francie. Právě tam se začal vyvíjet styl tak charakteristický pro Francii, proslulý valse musette. V podstatě je to zamilovaný vztah mezi tanečníkem a tanečnicí. Mezi nimi to smyslně jiskří, samozřejmě v dokonalém spojení s hudbou. Existuje i speciální forma valse musette a sice „toupie“. Tanečníci se točí na místě oběma směry, mohou klidně tančit třeba na malém stolku. S vídeňským valčíkem to šlo vždycky z extrému do extrému. Jednou byl moderní, a pak zase proklínaný. Jistou dobu kolovaly pomluvy, že všichni, kdo tančí valčík, jsou nemocní, ta nemoc prý je je „tanec svatého Víta“.

http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/102346883­65-fenomen-valcik/

polonéza je označení pro polský národní tanec ve 3/4 taktu, slavnostního rázu, od 17. století to je oblíbený společenský tanec šlechty. Vznikl ze starého lidového tance zv. chodzony.
Francouzský název polonaise souvisí spíše s dvorskými slavnostmi, a to jednak na polském území a jednak v cizině (Francie, Španělsko, Švédsko, Německo).
Za nejstarší známou polonézu se pokládá koleda „W zlobie lezy“ z počátku 17. století. Od pol. 18. stol. se polonéza ustavuje jako oblíbený instrumentální žánr. M.K. Ogiňski vytváří na 20 klavírních polonéz, J.Kozlowski komponoval velký počet orchestrálních polonéz a skladby tohoto typu se objevují i u Chopinových učitelů J.Elsnera a V.Živného (původem Čech). Samostatné polonézy i polonézové části , orchestrální či divadelní psali hojně skladatelé jako L.v. Beethoven, C.M.Weber, F.Schubert, R. Schumann, F.List, P.I.Čajkovsji. Největší rozkvět zaznamenala polonéza v období romantismu : vrcholné umělecké stylizace dosáhla v klavírní tvorbě F. Chopina, na nějž navázal S.Maniuszko. Virtuózní houslové polonézy psal v 19. st. i pražský rodák J.V.Kalivoda, F.Laub, ad. Od sklonku 19. století je útvar polonézy aktualizován buď jako taneční skladba, nebo jako poslechový kus populárního určení.

http://www.ptej­teseknihovny.cz/u­loziste/aba001/2007-2009/poloneza

annas

Odpověděl/a – 7.březen 18:22

Fenomén valčík.
. Pro šlechtu, která tančila menuet, pavanu nebo čtverylku, znamenal valčík zkázu mravů. Byl to první tanec, kde se dvojice otáčí v těsném objetí. Valčík byl tedy původně tanec rebelský, a změnil se na tanec smyslný, elegantní, romantický a nikoliv lidový. Valčík vznikl ve Vídni v roce 1820. Devět let nato se v Rakousku-Uhersku zrodil také akordeon. Teprve poté dorazil do Francie. Právě tam se začal vyvíjet styl tak charakteristický pro Francii, proslulý valse musette. V podstatě je to zamilovaný vztah mezi tanečníkem a tanečnicí. Mezi nimi to smyslně jiskří, samozřejmě v dokonalém spojení s hudbou. Existuje i speciální forma valse musette a sice „toupie“. Tanečníci se točí na místě oběma směry, mohou klidně tančit třeba na malém stolku. S vídeňským valčíkem to šlo vždycky z extrému do extrému. Jednou byl moderní, a pak zase proklínaný. Jistou dobu kolovaly pomluvy, že všichni, kdo tančí valčík, jsou nemocní, ta nemoc prý je je „tanec svatého Víta“.

http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/102346883­65-fenomen-valcik/

polonéza je označení pro polský národní tanec ve 3/4 taktu, slavnostního rázu, od 17. století to je oblíbený společenský tanec šlechty. Vznikl ze starého lidového tance zv. chodzony.
Francouzský název polonaise souvisí spíše s dvorskými slavnostmi, a to jednak na polském území a jednak v cizině (Francie, Španělsko, Švédsko, Německo).
Za nejstarší známou polonézu se pokládá koleda „W zlobie lezy“ z počátku 17. století. Od pol. 18. stol. se polonéza ustavuje jako oblíbený instrumentální žánr. M.K. Ogiňski vytváří na 20 klavírních polonéz, J.Kozlowski komponoval velký počet orchestrálních polonéz a skladby tohoto typu se objevují i u Chopinových učitelů J.Elsnera a V.Živného (původem Čech). Samostatné polonézy i polonézové části , orchestrální či divadelní psali hojně skladatelé jako L.v. Beethoven, C.M.Weber, F.Schubert, R. Schumann, F.List, P.I.Čajkovsji. Největší rozkvět zaznamenala polonéza v období romantismu : vrcholné umělecké stylizace dosáhla v klavírní tvorbě F. Chopina, na nějž navázal S.Maniuszko. Virtuózní houslové polonézy psal v 19. st. i pražský rodák J.V.Kalivoda, F.Laub, ad. Od sklonku 19. století je útvar polonézy aktualizován buď jako taneční skladba, nebo jako poslechový kus populárního určení.

http://www.ptej­teseknihovny.cz/u­loziste/aba001/2007-2009/poloneza
Doplňuji:
Nevím, co se stalo, nemohla jsem svou odpověď odeslat. Čekala jsem dlouho, teprve po třetím pokusu se podařilo .

Jinak diskuze.