Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 5.leden 15:05

Většina odpovědí je od místních poučených laiků, kteří prezentují spíš osobní názor než znalosti nebo zkušenosti.
Já osobně se chovem a výcvikem psů zabývám už šesté desetiletí a přesto,
že jsem dosáhla mezinárodních (i světových) úspěchů, začínala jsem jako „městské“ dítě a prvního pejska jsem si musela na rodičích také vyškemrat.
Tehdy nebylo běžné, jako dnes, držet psa v bytě- Pravdou ale je, že jsem téměř každé odpoledne a každý víkend několik let trávila s tímto psíkem na cvičáku a nesměla jsem se pohoršit
ve školním prospěchu. A moji rodiče se o psa starali když jsem jela na tábor nebo jsme psa umístili k babičce když jsme jeli na rodinnou dovolenou. Také se musí předem promyslet taková skutečnost, že pes (JRT) se běžně dožívá cca 10let.
To vše musíš promyslet! Od dob dětství jsem snad nikdy bez psa už nebyla a to jsem žila ve městech, v Praze, na sídlištích, v rodinných domech, v pronájmech,
na venkově, na samotě, v zahraničí, studovala, byla na mateřské, chodila
do zaměstnání atd. a vždy byl nějaký pes (nebo psi) v mojí nebo naší blízkosti
a vždy byl členem rodiny a jako takový žil s námi a ne odděleně.
Důležité je vědět, co ví každý jen trochu kynolog ( i začátečník) a to, že pes je tvor, který různými formami spánku nebo odpočinku tráví 2/3 času ze dne
(ze 24hod.) .
Je mu tedy úplně jedno, jestli se v době nepřítomnosti členů rodiny bude válet
v panelákovém bytě nebo na zahradě u domu. To, že pes nepatří
do bytu (jakéhokoliv) jsou pouze předsudky některých lidských jedinců. Nechtěla bych být psem u takových lidí. ☹
Vzhledem ke změně životního stylu většiny naší moderní populace, jen zlomek pracovních plemen psů je využíváno k původnímu účelu, ke kterému byla vyšlechtěna
a převážná většina psů je v současnosti chována v městských anglomeracích
a zástavbě.
Pro většinu psů (kromě vyloženě společenských plemen) je dnes k dispozici mnoho „náhradních“ aktivit ať už se jedná o sportovní výcvik, dog frisbee, dog dancing, agility atd…Psi jsou dnes většinou společníky lidí a zcela běžně s nimi žijí v rodině a sdílí s nimi obydlí a to
stále častěji i v případech, kdy majitelé žijí v domě se zahradou.
Pes má v takových případech k dispozici zahradu, ale mívá volný přístup do domu.
I služební a pracovní psi (lovečtí, záchranáři, psi k vyhledávání drog, canisterapeutičtí psi, asistenční atd…) dnes málokdy žijí
o samotě v kotcích, ale stále častěji sdílí se svým psovodem „společnou domácnost“ a dobu mimo službu tráví v kruhu „svojí“ rodiny. Psi jsou prostě společenská zvířata a mají svoje místo ve společnosti lidí a ne stálou samotu
na dvoře, kde kolem něj rodina akorát projde domů a později mu přinesou nějaké krmení. Takový pes je mnohem větší „chudák“ než pes, který je údajně týrán tím,
že „trpí“ v bytě. Pokud je pes držen v bytě , „trpí“ spíše majitel.
Majitel bytového psa si musí přizpůsobit svůj denní režim, musí psa vychovat tak aby neobtěžoval sousedy a neznečišťoval okolí domu a jiné veřejné plochy, musí počítat se zvýšenou zátěží na úklid v domácnosti, zpravidla musí upravit auto
k přepravě psa, musí plánovat svoje aktivity
o víkendech a dovolených s ohledem na psa…je toho hodně, s čím musí počítat.
A také musí počítat s tím, že ne každý má psy rád a někdo se jich i bojí a reakce takových lidí bývají různé.
Hodně záleží na výběru vhodného plemene a času, který mu můžeme věnovat.
I hyperaktivní plemeno většího plemene může spokojeně žít v městském bytě, pokud se mu dostane denně dostatek možností k vybití energie. Obrovitý mastif, který není zrovna žádný sportovec, je vhodnějším plemenem do bytu než např. špringeršpaněl.
Nevím kolik je ti let, ale zkus napřed rodiče přesvědčit tím, že se budeš angažovat třeba v některém psím útulku, kde budeš jako dobrovolník vypomáhat. Získáš tam nejenom zkušenosti s různými plemeny a kříženci, ale i s různými psími povahami
a to všechno pod odborným vedením, ale také zjistíš, zda je tvůj zájem skutečný
a ne jen přechodná manýra nebo truc.
Půjčování psů na venčení od různých majitelů (důchodců, sousedů atd.) bych nedoporučovala, protože nemáš dost zkušeností a za psa v každé situaci odpovídá majitel, což by mohlo být v některých situacích pro obě strany dost složité.
Tvůj výběr plemene (JRT) ti schvaluji, mám tyhle teriéry a jsou to skutečně psi vhodní do bytu, vhodní na agility a při dobrém vedení pod zkušeným cvičitelem takového psíka zvládne vychovat i jen trochu nadaný začátečník. Navíc to nejsou žádné psí přecitlivělé primadony , nejsou nikterak nároční na údržbu a chov, bývají zdraví a odolní.
Přála bych ti aby ses jednou dočkala toho svého psího kamaráda! Můj názor je ten, že dítě, které má vztah k přírodě a zvířatům a touží po psovi, tomu by mělo být
v určitém věku umožněno psa si dopřát. Dítě se tím naučí určité zodpovědnosti, plnění povinností, tráví čas se psem rozhodně lépe než s partou na ulici atd. Samozřejmě, že pořízení psa do rodiny je do určitého věku dítěte zátěží hlavně
pro rodiče, proto je jejich souhlas a pomoc podmínkou.
Až rodiče přesvědčíš, vyberte štěně z dobrého chovu, žádného bez PP, protože tam je alespoň jakási záruka vzhledu, povahy a zdraví, ostatní už bude jen na tobě!

anonym

Odpověděl/a – 5.leden 15:07

Většina odpovědí je od místních poučených laiků, kteří prezentují spíš osobní názor než znalosti nebo zkušenosti.
Já osobně se chovem a výcvikem psů zabývám už šesté desetiletí a přesto,
že jsem dosáhla mezinárodních (i světových) úspěchů, začínala jsem jako „městské“ dítě a prvního pejska jsem si musela na rodičích také vyškemrat.
Tehdy nebylo běžné, jako dnes, držet psa v bytě- Pravdou ale je, že jsem téměř každé odpoledne a každý víkend několik let trávila s tímto psíkem na cvičáku a nesměla jsem se pohoršit
ve školním prospěchu. A moji rodiče se o psa starali když jsem jela na tábor nebo jsme psa umístili k babičce když jsme jeli na rodinnou dovolenou. Také se musí předem promyslet taková skutečnost, že pes (JRT) se běžně dožívá cca 10let.
To vše musíš promyslet! Od dob dětství jsem snad nikdy bez psa už nebyla a to jsem žila ve městech, v Praze, na sídlištích, v rodinných domech, v pronájmech,
na venkově, na samotě, v zahraničí, studovala, byla na mateřské, chodila
do zaměstnání atd. a vždy byl nějaký pes (nebo psi) v mojí nebo naší blízkosti
a vždy byl členem rodiny a jako takový žil s námi a ne odděleně.
Důležité je vědět, co ví každý jen trochu kynolog ( i začátečník) a to, že pes je tvor, který různými formami spánku nebo odpočinku tráví 2/3 času ze dne
(ze 24hod.) .
Je mu tedy úplně jedno, jestli se v době nepřítomnosti členů rodiny bude válet
v panelákovém bytě nebo na zahradě u domu. To, že pes nepatří
do bytu (jakéhokoliv) jsou pouze předsudky některých lidských jedinců. Nechtěla bych být psem u takových lidí. ☹
Vzhledem ke změně životního stylu většiny naší moderní populace, jen zlomek pracovních plemen psů je využíváno k původnímu účelu, ke kterému byla vyšlechtěna
a převážná většina psů je v současnosti chována v městských anglomeracích
a zástavbě.
Pro většinu psů (kromě vyloženě společenských plemen) je dnes k dispozici mnoho „náhradních“ aktivit ať už se jedná o sportovní výcvik, dog frisbee, dog dancing, agility atd…Psi jsou dnes většinou společníky lidí a zcela běžně s nimi žijí v rodině a sdílí s nimi obydlí a to
stále častěji i v případech, kdy majitelé žijí v domě se zahradou.
Pes má v takových případech k dispozici zahradu, ale mívá volný přístup do domu.
I služební a pracovní psi (lovečtí, záchranáři, psi k vyhledávání drog, canisterapeutičtí psi, asistenční atd…) dnes málokdy žijí
o samotě v kotcích, ale stále častěji sdílí se svým psovodem „společnou domácnost“ a dobu mimo službu tráví v kruhu „svojí“ rodiny. Psi jsou prostě společenská zvířata a mají svoje místo ve společnosti lidí a ne stálou samotu
na dvoře, kde kolem něj rodina akorát projde domů a později mu přinesou nějaké krmení. Takový pes je mnohem větší „chudák“ než pes, který je údajně týrán tím,
že „trpí“ v bytě. Pokud je pes držen v bytě , „trpí“ spíše majitel.
Majitel bytového psa si musí přizpůsobit svůj denní režim, musí psa vychovat tak aby neobtěžoval sousedy a neznečišťoval okolí domu a jiné veřejné plochy, musí počítat se zvýšenou zátěží na úklid v domácnosti, zpravidla musí upravit auto
k přepravě psa, musí plánovat svoje aktivity
o víkendech a dovolených s ohledem na psa…je toho hodně, s čím musí počítat.
A také musí počítat s tím, že ne každý má psy rád a někdo se jich i bojí a reakce takových lidí bývají různé.
Hodně záleží na výběru vhodného plemene a času, který mu můžeme věnovat.
I hyperaktivní plemeno většího plemene může spokojeně žít v městském bytě, pokud se mu dostane denně dostatek možností k vybití energie. Obrovitý mastif, který není zrovna žádný sportovec, je vhodnějším plemenem do bytu než např. špringeršpaněl.
Nevím kolik je ti let, ale zkus napřed rodiče přesvědčit tím, že se budeš angažovat třeba v některém psím útulku, kde budeš jako dobrovolník vypomáhat. Získáš tam nejenom zkušenosti s různými plemeny a kříženci, ale i s různými psími povahami
a to všechno pod odborným vedením, ale také zjistíš, zda je tvůj zájem skutečný
a ne jen přechodná manýra nebo truc.
Půjčování psů na venčení od různých majitelů (důchodců, sousedů atd.) bych nedoporučovala, protože nemáš dost zkušeností a za psa v každé situaci odpovídá majitel, což by mohlo být v některých situacích pro obě strany dost složité.
Tvůj výběr plemene (JRT) ti schvaluji, mám tyhle teriéry a jsou to skutečně psi vhodní do bytu, vhodní na agility a při dobrém vedení pod zkušeným cvičitelem takového psíka zvládne vychovat i jen trochu nadaný začátečník. Navíc to nejsou žádné psí přecitlivělé primadony , nejsou nikterak nároční na údržbu a chov, bývají zdraví a odolní.
Přála bych ti aby ses jednou dočkala toho svého psího kamaráda! Můj názor je ten, že dítě, které má vztah k přírodě a zvířatům a touží po psovi, tomu by mělo být
v určitém věku umožněno psa si dopřát. Dítě se tím naučí určité zodpovědnosti, plnění povinností, tráví čas se psem rozhodně lépe než s partou na ulici atd. Samozřejmě, že pořízení psa do rodiny je do určitého věku dítěte zátěží hlavně
pro rodiče, proto je jejich souhlas a pomoc podmínkou.
Až rodiče přesvědčíš, vyberte štěně z dobrého chovu, žádného bez PP, protože tam je alespoň jakási záruka vzhledu, povahy a zdraví, ostatní už bude jen na tobě!
Doplňuji:
Pokud si budeš chtít něco probrat s pejskařskou komunitou, ptej se spíš tady:
http://www.ifau­na.cz/psi/nemod­forum/r/