Odpověděl/a – 22.listopad 9:19
Ono je v první řadě potřeba odlišit křesťany a vedení (především katolické) církve a to hlavně té v minulosti.
Křesťan je člověk, který přijímá Ježíše Krista jako svého
spasitele a přinejmenším se snaží žít v souladu s biblickými pokyny a
zásadami. Skutečný křesťan nikdy nikoho „nepohodlného“ neodstraňuje.
Může na své ateistické okolí působit třeba jako blázen, ale nikomu
neškodí právě proto, že by to bylo v rozporu s jeho chápáním světa
apod.
Stejně tak slovo církev ve skutečností znamená společenství křesťanů,
třeba i malou skupinku scházející se někde doma. Nikoliv
politickou moc.
Církev, zvláště pak v minulosti, a proto právě především ta katolická, se bohužel v minulosti spíše než společenstvím křesťanů, stala vládnoucí „politickou stranou“. Lidé z křesťanství udělali nástroj k získávání moci. Drtivá většina duchovních a tím spíše negramotného lidu neměla ani šajn o tom, co to znamená být křesťan. Pokud se někdo odvážil a vyzíval k opravdvému křesťanství, většinou patřil mezi ty nepohodlné.
Je tedy otázkou, co bys chtěl zakazovat. Víru lidem, kteří skutečně žijí jako křesťané, nebo politickou moc určité skupiny lidí, která se sice za křesťany považuje, ale její křesťanskost je přinejmenším diskutabilní.
Ono, co se týče těch zákazů, církev už koneckonců zakázána byla – za socialismu, komunisté nebyli zakázáni nikdy, s výjimkou Protektorátu, kdy ale fašisté nesnesli podobné, konkurenční myšlení.
Odpověděl/a – 22.listopad 10:43
Ono je v první řadě potřeba odlišit křesťany a vedení (především katolické) církve a to hlavně té v minulosti.
Křesťan je člověk, který přijímá Ježíše Krista jako svého
spasitele a přinejmenším se snaží žít v souladu s biblickými pokyny a
zásadami. Skutečný křesťan nikdy nikoho „nepohodlného“ neodstraňuje.
Může na své ateistické okolí působit třeba jako blázen, ale nikomu
neškodí právě proto, že by to bylo v rozporu s jeho chápáním světa
apod.
Stejně tak slovo církev ve skutečností znamená společenství křesťanů,
třeba i malou skupinku scházející se někde doma. Nikoliv
politickou moc.
Církev, zvláště pak v minulosti, a proto právě především ta katolická, se bohužel v minulosti spíše než společenstvím křesťanů, stala vládnoucí „politickou stranou“. Lidé z křesťanství udělali nástroj k získávání moci. Drtivá většina duchovních a tím spíše negramotného lidu neměla ani šajn o tom, co to znamená být křesťan. Pokud se někdo odvážil a vyzíval k opravdvému křesťanství, většinou patřil mezi ty nepohodlné.
Je tedy otázkou, co bys chtěl zakazovat. Víru lidem, kteří skutečně žijí jako křesťané, nebo politickou moc určité skupiny lidí, která se sice za křesťany považuje, ale její křesťanskost je přinejmenším diskutabilní.
Ono, co se týče těch zákazů, církev už koneckonců zakázána
byla – za socialismu, komunisté nebyli zakázáni nikdy, s výjimkou
Protektorátu, kdy ale fašisté nesnesli podobné, konkurenční myšlení.
Doplňuji:
Oficiálně nebyla církev zakázaná, ale věřící lidé, přžedevším
duchovní, byli hlavně v 50. letech zatýkáni a vězněni nezřídka
nadoživotí, jen proto, že byli věřící. Pár takových lidí, kteří si
tu komunistickou pohodu užili dosyta znám a znala jsem osobně.
Komunismus není zakázaný, jen momentálně panuje jiný režim, jakmile se rudí dostanou k znovu k moci, nastolí ten svůj znovu. Komunisté existují dál a dokonce jsou ve vládě a co se týče ideologie, zmodernizovali jen pár detailů. Nikdo nebyl ani zatčen za to, že je komunista. Dokonce ani strůjci procesů ne.
Křesťanství a komunismus má jen jednu společnou myšlenku a tou je společný majetek. Ovšem v křesťanství to neplatí globálně, ale pouze pro danou skupinu a nevíc to neznamená (tedy v tom biblickém pojetí) majetek ukrást nebo zabavit a přivlastnit si. Ano, vím co mi povíte, že to tak církev dělala, ale v tom případě odkazuji na svou předchozí odpověď o zneužití křesťanství jako politické moci. Komunisté si jen přivlastňovali.