Historie úprav
Odpověděl/a – 16.listopad 19:19
Zazněl výstřel z Aurory! Rudoarmějci v Petrohradu zařvali hurá a
zaútočili na Zimní palác, kde zasedala Prozatímní vláda. Vybuchují
granáty, dav vylomí bránu, práskají vystřely, pancéřový vůz se řítí
k hlavnímu vchodu paláce…
Moc hezké na pohled, jenže ono se to ve skutečnosti nikdy neudálo.
Námořníci šli klidně otevřenou bránou a pak postranním vchodem až se
dostali k sálu s prozatímní vládou. Ten byl sice chráněn jednotkou
ozbrojených junkerů, ale ti nestříleli. Jejich velitel se šel vlády
zeptat, co má dělat, a vláda rozhodla, že žádné násilí použít nechce.
Rudí námořníci nato vpadli do sálu jak Braniboři do Čech, čímž bylo
v Rusku zblbnuto, co se dalo. (Demokraty zabásli a dosadili bolševické
tyrany. Kolik utrpení a hladu si mohl ruský lid ušetřit, a jak mohl být
dnes daleko, kdyby se to bylo nestalo?)
Odkud se tahle hrdinská verze bere? Z Eisensteinova filmu, který měl lid
přesvědčit, že si tuto „svobodu“ stalinských gulagů, kterou jim pak
bolševici nabídli, sám slavně vybojoval.
Co se v dějinách událo, rozhodují vítězové. V Canosse církev, v Petrohradu bolševici. Tak se to taky dostalo do našeho dějepisu, tak tomu ale ve skutečnosti vůbec nebylo.
Jiný příklad. Jedna mladá žena v Praze mi říkala, že se ještě dnes ve školách učí, jak Havlíčkovi těžké klima v Brixenu podlomilo zdraví. Jeho dopisy, ve kterých si zdravé klima jižní strany Alp velmi pochvaluje, vyšly dokonce za komunistů knižně. No a? Zajímá to snad někoho? Ona možná pravda vítězí, ale jen když se náhodou hodí do krámu. (Net)
Jen malá poznámka – to slavné „kdyby“ opravdu nemusím.
Docela trefné přirovnání ke „Kdybysmu“:
Kdyby měla babička (dosaď podle chuti),tak by to byl dědeček.
Odpověděl/a – 16.listopad 19:30
Zazněl výstřel z Aurory! Rudoarmějci v Petrohradu zařvali hurá a
zaútočili na Zimní palác, kde zasedala Prozatímní vláda. Vybuchují
granáty, dav vylomí bránu, práskají vystřely, pancéřový vůz se řítí
k hlavnímu vchodu paláce…
Moc hezké na pohled, jenže ono se to ve skutečnosti nikdy neudálo.
Námořníci šli klidně otevřenou bránou a pak postranním vchodem až se
dostali k sálu s prozatímní vládou. Ten byl sice chráněn jednotkou
ozbrojených junkerů, ale ti nestříleli. Jejich velitel se šel vlády
zeptat, co má dělat, a vláda rozhodla, že žádné násilí použít nechce.
Rudí námořníci nato vpadli do sálu jak Braniboři do Čech, čímž bylo
v Rusku zblbnuto, co se dalo. (Demokraty zabásli a dosadili bolševické
tyrany. Kolik utrpení a hladu si mohl ruský lid ušetřit, a jak mohl být
dnes daleko, kdyby se to bylo nestalo?)
Odkud se tahle hrdinská verze bere? Z Eisensteinova filmu, který měl lid
přesvědčit, že si tuto „svobodu“ stalinských gulagů, kterou jim pak
bolševici nabídli, sám slavně vybojoval.
Co se v dějinách událo, rozhodují vítězové. V Canosse církev, v Petrohradu bolševici. Tak se to taky dostalo do našeho dějepisu, tak tomu ale ve skutečnosti vůbec nebylo.
Jiný příklad. Jedna mladá žena v Praze mi říkala, že se ještě dnes ve školách učí, jak Havlíčkovi těžké klima v Brixenu podlomilo zdraví. Jeho dopisy, ve kterých si zdravé klima jižní strany Alp velmi pochvaluje, vyšly dokonce za komunistů knižně. No a? Zajímá to snad někoho? Ona možná pravda vítězí, ale jen když se náhodou hodí do krámu. (Net)
Jen malá poznámka – to slavné „kdyby“ opravdu nemusím.
Docela trefné přirovnání ke „Kdybysmu“:
Kdyby měla babička (dosaď podle chuti),tak by to byl dědeček.
Doplňuji:
Co se v dějinách událo, rozhodují vítězové. V Canosse církev, v Petrohradu bolševici.
Ta Canossa:
http://gregormoldavit.blog.cz/1005/do-canossy-nepujdeme-3-bylo-li-tomu-tak-nebo-li-tomu-tak-nebylilo-1