Historie úprav

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 18.říjen 13:48

Nedá se napsat stručně. V současnosti se uvádí, že nešlo o puč, ale o předání moci. komunistům.

Definici puče neodpovídalo v únoru 1948 téměř vůbec nic. Nešlo o nějaké ozbrojené napadení prezidenta Beneše na Pražském hradě, v jehož důsledku by moc ve státě byla předána do rukou malé samozvané skupiny. K vítězství komunismu v této zemi přispělo mnoho jiných okolností přinejmenším od doby druhé světové války, nejvíce však naše geografické postavení vzhledem k vojenské expanzi totalitního Sovětského svazu na západ. Pokud to bylo západními spojenci dopuštěno, byla zde snad jen jistá malá naděje zoufale se držet Stalinova slibu z Jalty, že v zemích obsazených Rudou armádou bude zavedena obdoba západní demokracie, s níž by se byly možná daly uhrát podobné poměry jako ve Finsku – to jest jisté vnitřní demokratické atributy, ovšem s přizpůsobením se zájmům politiky sovětské včetně omezení jakékoliv kritiky sovětských poměrů a odmítnutí západního Marshallova plánu.
http://www.ces­katelevize.cz/ct24/blo­gy/zamysleni-na-konci-tydne/116627-unor-1948-zadny-puc-jen-predani-moci/

V únoru 1948 vyvrcholil zápas o politickou moc. Na začátku tohoto roku došlo k prohloubení vládní krize, na jejímž počátku byl spor o ministerstvo vnitra, řízené komunistou Václavem Noskem. Přeložení několika policejních velitelů mimo Prahu rozhořčilo vládní nekomunistické strany natolik, že se rozpory uvnitř vlády vystupňovaly v otevřený konflikt. Spor vyvrcholil 20. února demisí národně socialistických, lidoveckých a demokratických ministrů: „13. února vláda proti hlasům komunistů přijala většinové usnesení, aby ministr vnitra Nosek zrušil odvolání osmi obvodních nekomunistických velitelů SNB v Praze“. Neboť se tak nestalo, následující události měly rychlý spád.

21. února se na Staroměstském náměstí v Praze konala demonstrace komunistů, na které vystoupil Klement Gottwald s návrhem řešení této situace – přijmout demisi a ustanovit vládu z převážně komunistických členů. Vedle odborů a akčních výborů Národní fronty měli komunisté i třetí prostředek mimoparlamentního nátlaku: Lidové milice a policii. Manifestace se konaly až do 25.února.

..
25. únor komunisty označovaný jako „vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí“, představuje vyvrcholení státního převratu, jehož cílem bylo nastolení komunistické diktatury, likvidace parlamentního demokratického systému a připojení Československa do sovětského mocenského bloku. Zvláštností komunistického převratu v Československu, ve srovnání s obdobnými procesy v jiných státech východní Evropy, byla skutečnost, že proběhl za podpory velké části obyvatelstva. Dalším významným specifikem byla výrazná orientace zahraniční politiky všech stran sdružených v Národní frontě na Sovětský svaz.

Tento den znamenal konec demokratického Československa, do exilu odchází během jediného roku přibližně šedesát tisíc lidí, teror má zastrašit všechny, kteří nechtějí přijmout únorový diktát a vše s ním související..

Více v odkazu

http://www.ne­zapomente.cz/vi­ew/vitezny_unor_1948

http://tema.no­vinky.cz/unor-1948

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 18.říjen 15:54

Nedá se napsat stručně. V současnosti se uvádí, že nešlo o puč, ale o předání moci. komunistům.

Definici puče neodpovídalo v únoru 1948 téměř vůbec nic. Nešlo o nějaké ozbrojené napadení prezidenta Beneše na Pražském hradě, v jehož důsledku by moc ve státě byla předána do rukou malé samozvané skupiny. K vítězství komunismu v této zemi přispělo mnoho jiných okolností přinejmenším od doby druhé světové války, nejvíce však naše geografické postavení vzhledem k vojenské expanzi totalitního Sovětského svazu na západ. Pokud to bylo západními spojenci dopuštěno, byla zde snad jen jistá malá naděje zoufale se držet Stalinova slibu z Jalty, že v zemích obsazených Rudou armádou bude zavedena obdoba západní demokracie, s níž by se byly možná daly uhrát podobné poměry jako ve Finsku – to jest jisté vnitřní demokratické atributy, ovšem s přizpůsobením se zájmům politiky sovětské včetně omezení jakékoliv kritiky sovětských poměrů a odmítnutí západního Marshallova plánu.
http://www.ces­katelevize.cz/ct24/blo­gy/zamysleni-na-konci-tydne/116627-unor-1948-zadny-puc-jen-predani-moci/

V únoru 1948 vyvrcholil zápas o politickou moc. Na začátku tohoto roku došlo k prohloubení vládní krize, na jejímž počátku byl spor o ministerstvo vnitra, řízené komunistou Václavem Noskem. Přeložení několika policejních velitelů mimo Prahu rozhořčilo vládní nekomunistické strany natolik, že se rozpory uvnitř vlády vystupňovaly v otevřený konflikt. Spor vyvrcholil 20. února demisí národně socialistických, lidoveckých a demokratických ministrů: „13. února vláda proti hlasům komunistů přijala většinové usnesení, aby ministr vnitra Nosek zrušil odvolání osmi obvodních nekomunistických velitelů SNB v Praze“. Neboť se tak nestalo, následující události měly rychlý spád.

21. února se na Staroměstském náměstí v Praze konala demonstrace komunistů, na které vystoupil Klement Gottwald s návrhem řešení této situace – přijmout demisi a ustanovit vládu z převážně komunistických členů. Vedle odborů a akčních výborů Národní fronty měli komunisté i třetí prostředek mimoparlamentního nátlaku: Lidové milice a policii. Manifestace se konaly až do 25.února.

..
25. únor komunisty označovaný jako „vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí“, představuje vyvrcholení státního převratu, jehož cílem bylo nastolení komunistické diktatury, likvidace parlamentního demokratického systému a připojení Československa do sovětského mocenského bloku. Zvláštností komunistického převratu v Československu, ve srovnání s obdobnými procesy v jiných státech východní Evropy, byla skutečnost, že proběhl za podpory velké části obyvatelstva. Dalším významným specifikem byla výrazná orientace zahraniční politiky všech stran sdružených v Národní frontě na Sovětský svaz.

Tento den znamenal konec demokratického Československa, do exilu odchází během jediného roku přibližně šedesát tisíc lidí, teror má zastrašit všechny, kteří nechtějí přijmout únorový diktát a vše s ním související..

Více v odkazu

http://www.ne­zapomente.cz/vi­ew/vitezny_unor_1948

http://tema.no­vinky.cz/unor-1948
Doplňuji:
O roce 1946 jste se nezmiňovala. Já reagovala na původní otázku.

Ale nemáte pravdu v tom, že vláda v roce 1946 byla komunistická, jak je vidět z jejího složení. .
Jen 6 ministrů bylo členy KSČ, 3 KSS, dalšími ministry byli členové DS – 4. ČSL – 5, ČNS – 4, ČSD – 3, 2 – bez příslušnosti = 27 členů.

Byla to Vláda Národní fronty. a jmenoval ji prezident Edvard Beneš., nikoliv K. Gottwald. Komunistická vláda nastoupila až po „vítězném únoru“ 1948. .

Projděte si odkaz, jak to bylo s volbami v ro. 1946, i když se uvádějí jako demokratické.

http://www.to­talita.cz/vol­by/volby_1946_02­.php

Další vývoj po 20. únoru 1948 – demise ministrů atd. jsem uvedla. 25. února prezident Edvard Beneš demisi ministrů přijal a pověřil Klementa Gottwalda úkolem vládu doplnit a rekonstruovat.
–
První vláda Klementa Gottwalda (2.7.1946 – 25.2.1948)
jmenována 2. července 1946
demise nekomunistických členů 20. února 1948 (až na Jana Masaryka)

Únor 1948
Předseda vlády Klement Gottwald

Druhá vláda Klementa Gottwalda (25. 2.1948 – 15.6.1948)

Volby do Národního shromáždění 1948
Předseda vlády Antonín Zápotocký (od roku 1953 Viliam Široký)
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého (15.6.1948 – 12.12.1954)
atd.

Náš týdenní výběr otázek
Všechny vybrané otázky