Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 13.říjen 21:33

Rodič může přispívat svému dítěti klidně dále, ale jeho zákonná povinnost končí ukončením studia. Zaregistrováním studenta na úřad práce nebo nástupem do zaměstnání by se měl potomek o sebe starat sám. Samozřejmě že rodič, který má na srdci blaho svého dítěte bude stěží natolik otrlý, aby nechal své dítě bez možnosti výdělku a bez prostředků.

anonym

Odpověděl/a – 13.říjen 22:07

Rodič může přispívat svému dítěti klidně dále, ale jeho zákonná povinnost končí ukončením studia. Zaregistrováním studenta na úřad práce nebo nástupem do zaměstnání by se měl potomek o sebe starat sám. Samozřejmě že rodič, který má na srdci blaho svého dítěte bude stěží natolik otrlý, aby nechal své dítě bez možnosti výdělku a bez prostředků.
Doplňuji:
zzzzz, neobjevila jsi nic nového. V roce 1972 jsem po maturitě začínala na Správě sociálních věcí a zdravotnictví – oddělení péče o důchodce (o sociálně slabé). Má práce už tehdy spočívala v tom, že jsem prováděla místní šetření u důchodců a zjiťovala, jakým způsobem jim pomoci. Jednou z variant byla alimentační povinnost dětí vůči rodičům. Pokud děti byly dobře finančně zajištěné, tak jejich rodiče nedostali žádnou dávku a OSVaZ po takových „dětech“ požadovala plnění alimentační povinnosti vůči svým rodičům.
Pokud rodiče souhlasili s tím, že jim děti mají přispívat, nebylo opravného prostředku, který by je takové povinnosti zbavil. Riskovali tím totiž soudní postih za neplnění alimentační povinnosti.
Podle mého názoru je v tomto směru zákon správný. Když se rodiče dokáží postarat o své děti, měly by jim to děti být schopné vrátit. Proč stále čekáme na pomoc od státu? Tady někomu nedochází jednoduchý fakt, že peníze, s nimiž stát hospodaří, jsou ty, které vybere z našich daní, nebo ty, jejichž zapůjčením naši politici zadluží všechny občany.
Příliš jsme si zvykli stát s napřaženou dlaní a většinou za poskytnuté prostředky neodvádět žádnou hodnotu. Tohle je fungování na dluh. Nebude tu lépe, pokud se své dluhy nerozhodneme vyrovnávat (a teď mluivím i o dluzích dětí vůči svým rodičům).