Historie úprav

chudst

Odpověděl/a – 29.červenec 11:04

Myslím si, že pokud se musíte ptát „co to všechno obnáší“, tak byste si měla raději počkat.

Z biologického hlediska byste měla být v pohodě, ale položte si dvě nejzákladnější otázky: jste schopná se o dítě postarat? Jak finančně, tak z hlediska výchovy? (V ideálním případě: Jste schopná se o dítě postarat, i když se nedejbože rozejdete s partnerem?) Pokud zní odpověď: „ano“, pak už zbývají jen ty veselejší starosti – „co to všechno obnáší“.

A ještě se zamyslete sama nad sebou – budete s ním muset být chvíli doma, nebudete moct pracovat či studovat… a nejsem si jist, kolik zaměstnavatelů pak přijme někoho bez školy či bez praxe. Není lepší v tomto jít přeci jen kvůli vlastnímu dobru s dobou a chvilku si počkat?

chudst

Odpověděl/a – 29.červenec 11:17

Myslím si, že pokud se musíte ptát „co to všechno obnáší“, tak byste si měla raději počkat.

Z biologického hlediska byste měla být v pohodě, ale položte si dvě nejzákladnější otázky: jste schopná se o dítě postarat? Jak finančně, tak z hlediska výchovy? (V ideálním případě: Jste schopná se o dítě postarat, i když se nedejbože rozejdete s partnerem?) Pokud zní odpověď: „ano“, pak už zbývají jen ty veselejší starosti – „co to všechno obnáší“.

A ještě se zamyslete sama nad sebou – budete s ním muset být chvíli doma, nebudete moct pracovat či studovat… a nejsem si jist, kolik zaměstnavatelů pak přijme někoho bez školy či bez praxe. Není lepší v tomto jít přeci jen kvůli vlastnímu dobru s dobou a chvilku si počkat?
Doplňuji:
Ad co to všechno obnáší: vzhledem k tomu, že jsem dítě neměl, jsou zde pravděpodobně mnohem povolanější osoby, maminky, které to mohou vyjmenovat. Ale i přesto vyjmenuji několik negativních věcí, které to obnáší: ze začátku neustálé vstávání v noci; nemoci; strach z toho, co dítěti je, protože pořád pláče a vy mu nemůžete pomoci; neustálý dohled; jste prakticky upoutaná k tomu dítěti a z počátku s ním nemůžete nic dělat, žádné velké výlety… je hodně velký rozdíl, když si od kamarádek půjčím na chvilku jejich dítko (ať již batole či 3 letého klučinu). Tam jste s ním třeba dvě hodiny a pokud se rozpláče a nedá se utišit (což není, resp. nemusí být samozřejmě ani vaše vina), jednoduše vrátíte dítko mamince, ta se o všechno postará. Tady jste vy ta zodpovědná osoba. A nikoli 2 hodiny denně na odreagování. 24 hodin denně, 365 dní v roce. Odpověď „mám přece taky přítele / manžela“ je pěkná, ale někdo chodit do práce musí. A pokud je v té práci 8 hodin denně a není zrovna lehká, tak se pravděpodobně sám musí dost ‚přemáhat‘, aby si s dětmi večer ještě pohrál, místo toho, aby si s Vámi užil klidný večer. (Tohle však – pokud nemáte nějaké zaopatření – bude stejné, ať Vám je 17, nebo 25.)

Takže pozor, uvědomte si, že to je i dost náročné na psychiku a to jak pro vás, tak pro partnera.

Abych to však zakončil něčím veselým: nehledě na to, co jsem říkal, děti jsou a budou úžasné, vždyť je to také naše budoucnost :)