annas

Odpověděl/a – 29.červenec 8:48

Jde o tzv. zjišťovací otázku, na niž je odpověď ANO, či NE.

Užití kladu nebo záporu v zjišťovací otázce není závislé na libovůli mluvčího, nýbrž naopak, je podřízeno určitým komunikativním záměrům odpovídajícím, určitým předpokladům a postojům.

Použijeme-li podmiňovací způsob v otázce, jde o zdvořilejší for­mu.

Vysvětlím, proč má led pravdu. Záleží na předpokladu, tedy kontextu..

1. Prosím, nepůjčil bys mi tužku? Prosím, nepůjčíš mi tužku? – předpokládáme, že NE.. Půjčil bys mi tužku? – předpokládáme, že ANO.
2. Věříš mi? – nepředpokládáme-li či nevíme-li, že ani, či ne – Nevěříš mi? – dotaz bez předpokladů.
3. Přinesl jsi mi to? – konkrétní dotaz – bez předpokladu. – Nepřinesl jsi mi to (už)? – předpokládám, že ano.

4.Není to maso už uvařené – domníváme se, že by mohlo být nebo že už je uvařené.

Ještě příklad z učebnice – Vl. Šmilauer, Novočeská skladba

Chystáme se s manželkou do divadla a zjišťujeme, zda máme s sebou vše potřebné, mj. také drobné na program. Zjistíme při tom, že u sebe máme pouze stokorunu (stokoruny), a tak chceme vědět, zda drobné má, nebo nemá naše manželka. V této situaci položíme otázku: Máš nějaké drobné? Budeme je potřebovat na program. Nebo: Máš nějaké drobné, abychom si mohli koupit program? V tomto případě, nepředpokládáme-li kladnou ani zápornou odpověď, užijeme jistě spíše kladné formy.

Jinak tomu bude, budeme-li totéž zjišťovat až tehdy, požádáme-li v divadle o program a zjistíme, že u sebe drobné nemáme; v takové situaci naopak užijeme spíše záporné otázky: Evo, nemáš drobné? Já mám jen stokorunu a paní nemá nazpátek. V tomto případě budeme totiž s nadějí očekávat kladnou odpověď

Závěr:
Záporné formy otázky bychom měli užívat v těchto případech:

1. Navrhujeme-li někomu něco: Nepůjdeme dnes do kina?
2.. Vybízíme-li někoho k něčemu: Nezůstanete ještě chvíli?
3. Předpokládáme-li, že obsah dotazu platí: Není to maso už vařené?
4. Předpokládáme-li, že obsah dotazu neplatí: Nevěříte mi?
5. Ptáme-li se na to, co mohlo, ale nemuselo být vykonáno: Nedošel jsi nakoupit?
6. Vyjadřujeme-li obavu z možného uskutečnění děje: Neřekl jsi mi to?

annas

Odpověděl/a – 8.únor 13:09

Jde o tzv. zjišťovací otázku, na niž je odpověď ANO, či NE.

Užití kladu nebo záporu v zjišťovací otázce není závislé na libovůli mluvčího, nýbrž naopak, je podřízeno určitým komunikativním záměrům odpovídajícím, určitým předpokladům a postojům.

Použijeme-li podmiňovací způsob v otázce, jde o zdvořilejší for­mu.

Vysvětlím, proč má led pravdu. Záleží na předpokladu, tedy kontextu..

1. Prosím, nepůjčil bys mi tužku? Prosím, nepůjčíš mi tužku? – předpokládáme, že NE.. Půjčil bys mi tužku? – předpokládáme, že ANO.
2. Věříš mi? – nepředpokládáme-li či nevíme-li, že ani, či ne – Nevěříš mi? – dotaz bez předpokladů.
3. Přinesl jsi mi to? – konkrétní dotaz – bez předpokladu. – Nepřinesl jsi mi to (už)? – předpokládám, že ano.

4.Není to maso už uvařené – domníváme se, že by mohlo být nebo že už je uvařené.

Ještě příklad z učebnice – Vl. Šmilauer, Novočeská skladba

Chystáme se s manželkou do divadla a zjišťujeme, zda máme s sebou vše potřebné, mj. také drobné na program. Zjistíme při tom, že u sebe máme pouze stokorunu (stokoruny), a tak chceme vědět, zda drobné má, nebo nemá naše manželka. V této situaci položíme otázku: Máš nějaké drobné? Budeme je potřebovat na program. Nebo: Máš nějaké drobné, abychom si mohli koupit program? V tomto případě, nepředpokládáme-li kladnou ani zápornou odpověď, užijeme jistě spíše kladné formy.

Jinak tomu bude, budeme-li totéž zjišťovat až tehdy, požádáme-li v divadle o program a zjistíme, že u sebe drobné nemáme; v takové situaci naopak užijeme spíše záporné otázky: Evo, nemáš drobné? Já mám jen stokorunu a paní nemá nazpátek. V tomto případě budeme totiž s nadějí očekávat kladnou odpověď

Závěr:
Záporné formy otázky bychom měli užívat v těchto případech:

1. Navrhujeme-li někomu něco: Nepůjdeme dnes do kina?
2.. Vybízíme-li někoho k něčemu: Nezůstanete ještě chvíli?
3. Předpokládáme-li, že obsah dotazu platí: Není to maso už vařené?
4. Předpokládáme-li, že obsah dotazu neplatí: Nevěříte mi?
5. Ptáme-li se na to, co mohlo, ale nemuselo být vykonáno: Nedošel jsi nakoupit?
6. Vyjadřujeme-li obavu z možného uskutečnění děje: Neřekl jsi mi to?

Vl. v + uvedená učebnice