Odpověděl/a – 26.červenec 12:42
Klín, jakákoli jiná věc klínovité podoby; klínovitý, cípovitý tvar. Tak se zobrazují hvězdy, i když ve skutečnosti mají tvar jiný.
Jinak jako poetismus klín = . nitro, vnitřek.
Verš je z 2. zpěvu – Vilémův monolog ve vězení. Z malého okna v kobce pozoruje měsíc v úplňku, který se schoval za mraky, ale nad ním je vidět „klín“ hvězdy, jejíž svit se odráží i v jezeře jako ztracené světlo.
Oknem Vilém vidí klín (cíp hvězdy), která právě vyšla.
Vilém se zamýšlí nad lhostejností světa nejen k jeho osudu, ale i osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, vyvolává si představu prázdnoty, nicoty bez konce. .
Nejde jen o vycházejí hvězdy, ale poodtext je mnohem hlubší …
Odpověděl/a – 26.červenec 16:30
Klín, jakákoli jiná věc klínovité podoby; klínovitý, cípovitý tvar. Tak se zobrazují hvězdy, i když ve skutečnosti mají tvar jiný.
Jinak jako poetismus klín = . nitro, vnitřek.
Verš je z 2. zpěvu – Vilémův monolog ve vězení. Z malého okna v kobce pozoruje měsíc v úplňku, který se schoval za mraky, ale nad ním je vidět „klín“ hvězdy, jejíž svit se odráží i v jezeře jako ztracené světlo.
Oknem Vilém vidí klín (cíp hvězdy), která právě vyšla.
Vilém se zamýšlí nad lhostejností světa nejen k jeho osudu, ale i osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, vyvolává si představu prázdnoty, nicoty bez konce. .
Nejde jen o vycházejí hvězdy, ale poodtext je mnohem hlubší …
Doplňuji:
Protože jste uvedla jen jeden verš, bez kontextu vyzní interpretace
zkresleně, proto doplňuji i význam Máje..
Tento zpěv začíná motivem padající hvězdy. Básník nás zavádí do vězení. Kromě popisu, jde o Vilémovy úvahy – přemýšlí o svém mládí, o svém životě. Ptá se, proč byl uvězněn. Dívá se do krajiny a uvědomuje si její krásu. Nevěří, že po smrti něco existuje a lituje, že musí zemřít. Ve svém zoufalství uvažuje nahlas. Jeho monolog zaslechne stráž, která je nešťastná nad osudem Viléma – nikdy se neusměje.
--
Interpretace Máje se nesprávně zjednodušuje jen na motiv lásky. Jde
o tragédii Jarmily, Viléma a tragédii obecně lidskou.
Nejde o erotiku, ale o východisko k filozofickým úvahám o smyslu života – ostrou kritiku tehdejší špolečnosti, slova Vilémova (= básníkova) jsou obžalobou společnosti.
Úvaha nad tragikou lidského osudu x kráse přírody – vyznání lásky k rodné zemi – vzpomínka na dětský, nejkrásnější období života.