Odpověděl/a – 30.červen 15:06
no, môže umrieť na tzv. krvný šok.
je to nebezpečná vec najmä pre „majiteľov“ Rh-negatívnych krvných
skupín.
Odpověděl/a – 30.červen 16:26
no, môže umrieť na tzv. krvný šok.
je to nebezpečná vec najmä pre „majiteľov“ Rh-negatívnych krvných
skupín.
Doplňuji:
Hemolytická reakce
Je druhou nejzávažnější potransfuzní reakcí po bakteriálně toxické
reakci vyvolané endotoxiny G- bakterií, která ale v ČR již řadu let
nebyla zaznamenána. Akutní hemolytická potransfuzní reakce je způsobena
převážně intravaskulární destrukcí červených krvinek protilátkami
příjemce transfúze. Nejčastěji vzniká po převodu krve neslučitelné
v systému ABO, kdy stačí 50 ml inkompatibilní krve k tomu, aby se
rozvinula její plná symptomatologie, tj. prudké bolesti na hrudi, v zádech,
dušnost, neklid, teplota s třesavkou, zvracení, a následně rychlý rozvoj
šokového stavu s příslušnou orgánovou symptomatologií. Přežije-li
nemocný šokový stav, objeví se do 24 hodin žloutenka, rozvíjí se
selhání ledvin, objevuje se krvácení vyvolané spuštěnou intravaskulární
koagulací. Včasné zastavení krevního převodu a zahájení včasné a
správné léčby snižuje nebezpečí závažného poškození ledvin.
Při závažné hemolytické reakci bývá u nemocného přítomno růžové
zabarvení séra, které souvisí s vysokou hladinou volného hemoglobinu.
Je-li saturována vazebná kapacita plazmatických bílkovin haptoglobinu,
hemopexinu a albuminu pro hemoglobin, dochází k hemoglobinurii. Při
vyšetření nemocného samozřejmě zjistíme i další známky
intravaskulární hemolýzy (viz anémie). Protilátku, která způsobila
hemolýzu, je nutné identifikovat, pokud příčina hemolýzy není zřejmá,
jako je tomu při záměně krevní konzervy. Přítomnost protilátky v séru
příjemce přitom nemusí být zřejmá v předtransfúzním vzorku krve,
její titr někdy stoupá až několik dní od podání transfúze.
Terapie akutní hemolytické potransfuzní reakce je zaměřena především na
energické léčení hypotenze a zvýšení průtoku krve ledvinami. Diuréza se
podporuje diuretiky event. 20% roztokem manitolu tak, aby množství vyloučené
moči činilo nejméně 100 ml za hodinu. Jen při rychlém zvládnutí šoku
můžeme předejít následnému rozvoji renálního selhání, které je jinak
nutno řešit dialýzou. V průběhu léčby je nutné monitorovat laboratorní
známky diseminované intra-vaskulární koagulace a v případě nutnosti
zasáhnout příslušnou substitucí a event. i podáním heparinu.