Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 3.červen 17:21

Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Citoslovce může tvořit samostatnou neslovesnou výpověď: Haló! Aajajaj! Na rozdíl od částic jsou tedy samostatnější.

Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce – Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.)

Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační.

Citoslovce se oddělují čárkou.:

Např.: Ach, jak je tu krásně! – Haló, počkejte! – Propána, kam jsme se to dostali!

Pozn. Následuje-li po citoslovci ještě jiný, důraznější výraz zvolací, s kterým citoslovce tvoří jediný rytmický celek, spojení se čárkou neodděluje, např. Ó kéž by už přestalo pršet!

Čárkou se též neodděluje citoslovce, pokud je větným členem, např. Ze všech stran se ozývalo hromové hurá. – Kočka vtom hop z pece dolů.

Částice ano. Zdůraznění – Půjdeš tam, ano? Ano, tak to bude nejlepší.

Částice no hovorová – navazující rozhovor: No dobře. No možná. No tak mluv. Nono mluv, ale může se brát i jako citoslovce: Nono, jen pomalu!

Částice jo obecná – To víš, že jo. To zas jo. Ale může být i citoslovce – nálady – Ach jo. Jó, to je překvapení. Jojo, toho už neuvidím.

Aha a aj jsou citoslovce – bereme jako samostatnou výpověď..Aj, co vidím. Aha, tak jsi tady!

Aha a – nevím, zda to berete jako celek, nebo další větu. Napsala bych Aha, asi ne. nebo A, asi ne. Když „a“ lze brát jako částici i citoslovce , považuji „a“ společně s „aha“ za nadbytečné. Jako citoslovce bereme á. Á, to není nic těžkého.

U těch dvojitých – viz nahoře, když tvoří rytmický celek, čárka se nepíše.

Nedá se jednoznačně odpovědět, často záleží na kontextu, tedy i významu.

Pravidla a mluvnice

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 3.červen 19:01

Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Citoslovce může tvořit samostatnou neslovesnou výpověď: Haló! Aajajaj! Na rozdíl od částic jsou tedy samostatnější.

Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce – Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.)

Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační.

Citoslovce se oddělují čárkou.:

Např.: Ach, jak je tu krásně! – Haló, počkejte! – Propána, kam jsme se to dostali!

Pozn. Následuje-li po citoslovci ještě jiný, důraznější výraz zvolací, s kterým citoslovce tvoří jediný rytmický celek, spojení se čárkou neodděluje, např. Ó kéž by už přestalo pršet!

Čárkou se též neodděluje citoslovce, pokud je větným členem, např. Ze všech stran se ozývalo hromové hurá. – Kočka vtom hop z pece dolů.

Částice ano. Zdůraznění – Půjdeš tam, ano? Ano, tak to bude nejlepší.

Částice no hovorová – navazující rozhovor: No dobře. No možná. No tak mluv. Nono mluv, ale může se brát i jako citoslovce: Nono, jen pomalu!

Částice jo obecná – To víš, že jo. To zas jo. Ale může být i citoslovce – nálady – Ach jo. Jó, to je překvapení. Jojo, toho už neuvidím.

Aha a aj jsou citoslovce – bereme jako samostatnou výpověď..Aj, co vidím. Aha, tak jsi tady!

Aha a – nevím, zda to berete jako celek, nebo další větu. Napsala bych Aha, asi ne. nebo A, asi ne. Když „a“ lze brát jako částici i citoslovce , považuji „a“ společně s „aha“ za nadbytečné. Jako citoslovce bereme á. Á, to není nic těžkého.

U těch dvojitých – viz nahoře, když tvoří rytmický celek, čárka se nepíše.

Nedá se jednoznačně odpovědět, často záleží na kontextu, tedy i významu.

Pravidla a mluvnice

Doplňuji:
V odpovědi z odkazu jsem napsala k jednoduššímu dotazu toto:

  1. No může být částicí (hovorově) – pak se čárka nedělá – navazující význam . No dobře. No to snad ne.?
  2. Když má formu citoslovce, pak patří čárka – někoho vybízím – No, tak mluv!.

--
No tak mluv. – No, tak mluv. No je v tomto případě citoslovce, omylem jsem v odpovědi neposunula mezi citoslovce. Ale nejednotný přístup k interpunkci – SSČ – uvádí bez čárky, ČM s čárkou. Záleží na kontextu, jak uvádějí pravidla – rozdělení je orientační..