Odpověděl/a – 1.červen 13:08
A co ženy? Ty odpovídat mohou také? 🙂 Jestli jim manželé, děti a
jejich patrneři pomáhají… Otázka mi přijde dost ujetá, je to jako bys
všechny domácí práce házel automaticky na ženy, které mají čekat(!) a
nakonec snad být ještě vděčné (!) za to, že si někdo po sobě uklidí
svůj vlastní svinčík a nemá je za za služky. Takhle to zní podstatně
jinak, ne?
Myslím, že rozdělení domácích prací na mužské a ženské je nesmysl a
myslet si, že třeba mytí nádobí nebo žehlení je „na ženské“ – to
si tedy něco!
Můj manžel, ale ani můj otec, tchán, nebo partneři mých kamarádek
v tomto trapném modelu nikdy „nejeli“, protože chápou (nebo chápali),
že pokud jsou někde doma, tak se tak i musí chovat a i to, jak to u nich
vypadá, je i jejich starost.
Odpověděl/a – 1.červen 21:17
A co ženy? Ty odpovídat mohou také? 🙂 Jestli jim manželé, děti a
jejich patrneři pomáhají… Otázka mi přijde dost ujetá, je to jako bys
všechny domácí práce házel automaticky na ženy, které mají čekat(!) a
nakonec snad být ještě vděčné (!) za to, že si někdo po sobě uklidí
svůj vlastní svinčík a nemá je za za služky. Takhle to zní podstatně
jinak, ne?
Myslím, že rozdělení domácích prací na mužské a ženské je nesmysl a
myslet si, že třeba mytí nádobí nebo žehlení je „na ženské“ – to
si tedy něco!
Můj manžel, ale ani můj otec, tchán, nebo partneři mých kamarádek
v tomto trapném modelu nikdy „nejeli“, protože chápou (nebo chápali),
že pokud jsou někde doma, tak se tak i musí chovat a i to, jak to u nich
vypadá, je i jejich starost.
Doplňuji:
Ale pochopila, možná až moc dobře – stejně tak jako jedenáct kolegů,
kteří evidentně ví, co je to úcta k druhému člověku…
Nevím sice, co je to „feminictkost“, tak doufám, že se nespletu, když se
ohradím v tom směru, že pokud si mou reakci přečteš pozorně, nejsem to
já, kdo je tu sobecký. 🙂
Sám si silně protiřečíš. Hovoříš o dětech a partnerech. Žena je snad
ve vztahu také partnerem. Nebo ne? A rozhodně (dnes) není její povinností
(pouze její) veškerá péče o domácnost. Stejně tak, jako je muž tím,
který z ní služku mít nechce, ani se tak na ni (snad) nedívá.
Velmi se mýlíš, pokud si myslíš, že zrovna já jsem z těch, kteří
vyzdvihují za každou cenu emancipaci, dávají ženám do ruky kladivo a
staví je k soustruhu. Tohle si obvykle myslí ti chlapi, kteří jsou vlastně
ve skutečnosti velmi povrchní a líní – neboť jim to tak doma vyhovuje.
Nebo ženy, které se muže samy snaží trumfnout a ztrácejí tím svou
křehkost a ženskost…
Evidentně jsi nepochopil ty mne.
Stejně tak, jako si myslíš, že z denního pijana piva se alkoholik nikdy
stát nemůže – zbožné přání? – je nad slunce jasné, že ten, kdo
někoho opravdu miluje, ho zkrátka nevyužívá. Ani tak nepřemýšlí.
Jsou zkrátka věci, které se doma prostě musí udělat – nebo se „shnije
ve špíně“ – a jestli je to tak, že když žena onemocní, kýbl nikdo
nevynese, prádlo nevypere a neuvěří ji ani čaj – pak si evidentně
špatně vybrala. Co s mužem, který mi není oporou a místo toho, aby se
těšil z toho, že jsme spolu, tak se zabývá tím, co je nebo není
„ženská práce“. S takovými typy mám tu zkušenost, že i jejich
intimní projevy začínají a končí obligátními čtvrtky a nárokováním
si plnění manželských povinností…
Otázku jsi položil tak, jak jsi ji položil, tedy něco vypovídá
i o tobě. Já ti napsala po pravdě to, co znám znám a mám (naštěstí
i kolem sebe). Děti, které rodiče dobře vychovávají, berou pomoc
v domácnosti jako samozřejmost – neboť maminka není služka a tatínek
prachy netiskne. Tyto návyky pak přejímají i do dospělého života.
Naštěstí…
Ještě maličkost – existují dva pohledy. Nevím, který konkrétně je ten
tvůj. Někdo doma dělá to, co spíš baví a na co je šikovný (takže se to
nějak samo určí). OK, to je nejpřirozenější a nejlepší způsob a tak by
to mělo vypadat. A pak ten druhý – kdy „úkoly“ Někdo rozděluje.
Takový major Šebek z Pelíšků…