Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 1.červen 13:08

A co ženy? Ty odpovídat mohou také? 🙂 Jestli jim manželé, děti a jejich patrneři pomáhají… Otázka mi přijde dost ujetá, je to jako bys všechny domácí práce házel automaticky na ženy, které mají čekat(!) a nakonec snad být ještě vděčné (!) za to, že si někdo po sobě uklidí svůj vlastní svinčík a nemá je za za služky. Takhle to zní podstatně jinak, ne?
Myslím, že rozdělení domácích prací na mužské a ženské je nesmysl a myslet si, že třeba mytí nádobí nebo žehlení je „na ženské“ – to si tedy něco!
Můj manžel, ale ani můj otec, tchán, nebo partneři mých kamarádek v tomto trapném modelu nikdy „nejeli“, protože chápou (nebo chápali), že pokud jsou někde doma, tak se tak i musí chovat a i to, jak to u nich vypadá, je i jejich starost.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 1.červen 21:17

A co ženy? Ty odpovídat mohou také? 🙂 Jestli jim manželé, děti a jejich patrneři pomáhají… Otázka mi přijde dost ujetá, je to jako bys všechny domácí práce házel automaticky na ženy, které mají čekat(!) a nakonec snad být ještě vděčné (!) za to, že si někdo po sobě uklidí svůj vlastní svinčík a nemá je za za služky. Takhle to zní podstatně jinak, ne?
Myslím, že rozdělení domácích prací na mužské a ženské je nesmysl a myslet si, že třeba mytí nádobí nebo žehlení je „na ženské“ – to si tedy něco!
Můj manžel, ale ani můj otec, tchán, nebo partneři mých kamarádek v tomto trapném modelu nikdy „nejeli“, protože chápou (nebo chápali), že pokud jsou někde doma, tak se tak i musí chovat a i to, jak to u nich vypadá, je i jejich starost.
Doplňuji:
Ale pochopila, možná až moc dobře – stejně tak jako jedenáct kolegů, kteří evidentně ví, co je to úcta k druhému člověku…
Nevím sice, co je to „feminictkost“, tak doufám, že se nespletu, když se ohradím v tom směru, že pokud si mou reakci přečteš pozorně, nejsem to já, kdo je tu sobecký. 🙂
Sám si silně protiřečíš. Hovoříš o dětech a partnerech. Žena je snad ve vztahu také partnerem. Nebo ne? A rozhodně (dnes) není její povinností (pouze její) veškerá péče o domácnost. Stejně tak, jako je muž tím, který z ní služku mít nechce, ani se tak na ni (snad) nedívá.
Velmi se mýlíš, pokud si myslíš, že zrovna já jsem z těch, kteří vyzdvihují za každou cenu emancipaci, dávají ženám do ruky kladivo a staví je k soustruhu. Tohle si obvykle myslí ti chlapi, kteří jsou vlastně ve skutečnosti velmi povrchní a líní – neboť jim to tak doma vyhovuje. Nebo ženy, které se muže samy snaží trumfnout a ztrácejí tím svou křehkost a ženskost…
Evidentně jsi nepochopil ty mne.
Stejně tak, jako si myslíš, že z denního pijana piva se alkoholik nikdy stát nemůže – zbožné přání? – je nad slunce jasné, že ten, kdo někoho opravdu miluje, ho zkrátka nevyužívá. Ani tak nepřemýšlí.
Jsou zkrátka věci, které se doma prostě musí udělat – nebo se „shnije ve špíně“ – a jestli je to tak, že když žena onemocní, kýbl nikdo nevynese, prádlo nevypere a neuvěří ji ani čaj – pak si evidentně špatně vybrala. Co s mužem, který mi není oporou a místo toho, aby se těšil z toho, že jsme spolu, tak se zabývá tím, co je nebo není „ženská práce“. S takovými typy mám tu zkušenost, že i jejich intimní projevy začínají a končí obligátními čtvrtky a nárokováním si plnění manželských povinností…
Otázku jsi položil tak, jak jsi ji položil, tedy něco vypovídá i o tobě. Já ti napsala po pravdě to, co znám znám a mám (naštěstí i kolem sebe). Děti, které rodiče dobře vychovávají, berou pomoc v domácnosti jako samozřejmost – neboť maminka není služka a tatínek prachy netiskne. Tyto návyky pak přejímají i do dospělého života. Naštěstí…
Ještě maličkost – existují dva pohledy. Nevím, který konkrétně je ten tvůj. Někdo doma dělá to, co spíš baví a na co je šikovný (takže se to nějak samo určí). OK, to je nejpřirozenější a nejlepší způsob a tak by to mělo vypadat. A pak ten druhý – kdy „úkoly“ Někdo rozděluje. Takový major Šebek z Pelíšků…