Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 25.květen 11:50

Řela bych, že není tisk hlídacím psem demokracie.
Média jako taková bývala hlídacím psem bývalého totalitního režimu protože fungovala cenzura a přístup k jiným, než oficiálním a ÚV schváleným informacím byl značně omezen.
A ten kdo si „jiné“ informace nějakým způsobem obstaral, býval patřičně potrestán, třeba i odnětím svobody. Rušičky některých rozhlasových stanic, rušení signálu zahraničních TV v příhraničních oblastech, zabavování tiskovin na hraničních přechodech atd. jsou metody dodnes některým dospělým známé.
Dnes je přístup k informacím takřka neomezen, závisí především na technickém, jazykovém vybavení zájemce a jeho mentálních schopnostech jak informace zpracuje. Vlastní názor si na danou problematiku může utvořit každý sám když využije několik různých (i zahraničních) zdrojů.
Všeobecně se vliv médií poněkud přeceňuje, v různých časových obdobích
a v různých politických systémech skutečně objektivní informace nikdy nebyly.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 25.květen 12:43

Řela bych, že není tisk hlídacím psem demokracie.
Média jako taková bývala hlídacím psem bývalého totalitního režimu protože fungovala cenzura a přístup k jiným, než oficiálním a ÚV schváleným informacím byl značně omezen.
A ten kdo si „jiné“ informace nějakým způsobem obstaral, býval patřičně potrestán, třeba i odnětím svobody. Rušičky některých rozhlasových stanic, rušení signálu zahraničních TV v příhraničních oblastech, zabavování tiskovin na hraničních přechodech atd. jsou metody dodnes některým dospělým známé.
Dnes je přístup k informacím takřka neomezen, závisí především na technickém, jazykovém vybavení zájemce a jeho mentálních schopnostech jak informace zpracuje. Vlastní názor si na danou problematiku může utvořit každý sám když využije několik různých (i zahraničních) zdrojů.
Všeobecně se vliv médií poněkud přeceňuje, v různých časových obdobích
a v různých politických systémech skutečně objektivní informace nikdy nebyly.

Doplňuji:
Znám lidi, kteří jsou celý den zapnuti na nějakém zpravodajském kanálu a když mají na nějakou dobu nucenou přestávku, jsou z toho celý diví. Mají prostě pocit, že musí o všem vědět a snad dokonce, že mají vliv i na světové události.
Naopak znám lidi, kteří se úplně odstřihli od těchto „kanálů“ a prosperují také.
Tvrdí, že na špatné zprávy je dost času a ty hodně špatné se k nim nějak dostanou vždycky. A ty dobré události si tvoří sami.
Já jsem v médiích pracovala poměrně mnoho let. Za totalitního režimu v těch odborných, za demokracie v jiných. Prošla jsem soukromými rozhlasy, celostátními společenskými týdeníky, soukromými TV atd. a až na několik zapálených kolegů (většinou z politických rubrik) kteří si hráli na „zuřivé reportéry“, nikdo se nepovažoval za hlídacího psa ničeho.
Žurnalistika v tom ryzím slova smyslu je životní styl, který do vyššího věku v plném nasazení dovede zvládat málokdo ( bývalí kolegové Pepa Klíma, Jaromír Štětina a jiní jsou čestné vyjímky).
Já si zvolila kompromis, tedy opuštění tohoto zvláštního světa, život v ústraní a opět publikování v odborných médiích. Při dnešních možnostech lze žít např.uprostřed lesa a při tom neztratit kontakt s vnějším světem.
Zprávy si přečtu, poslechnu, shlédnu, ale větší problém je pro mě rychlý růst trávy a velký výskyt slimáků. Když mě zastihne nějaká neblahá novina z naší politické scény, kouknu se z okna na západ slunce a všechno je hned tak nějak malicherné. A kdyby to nestačilo, tak v místní putyce je dost místních rozumbradů, kteří mi všechno náležitě vysvětlí. Místní farmáři jsou totiž velcí odborníc mj. i na problematiku EU, současnou politickou situaci a hokejový nároďák… 🙂
https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/hpho­tos-ak-frc1/428035_4­70645143011714_618155770­_n.jpg