Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 1.duben 9:39

Opravdu tu chybí kategorie „jiná možnost“.
Bezpochyby platí, že prostředí a rodiče (ikdyž náhradní) velkou měrou ovlivňují mentalitu, návyky a budoucí život dítěte.
Optimální je samozřejmě pár s heterosexuální orientací, kde je správně zastoupen mužský i ženský element rodičovství. Dá se ale také souhlasit s tím, že než nefunkční rodina, kde jeden z rodičů selhává a neplní svou funkci (a nedej bože, když s tím mají potíže oba), tak je lepší takovýto jednopohlavní pár.
Stěží ale jde tvrdit, že jeho výchova nebude postrádat schopnosti a vliv scházejícího pohlaví.
Vlastně mi kategorie ankety, kterou jsem vybrala, sedí stoprocentně. Uznávám sice, že než ještě řada horších možností, je adopce jednopohlavními páry vhodnější, ale jsem ráda, že jsem vyrůstala v úplné rodině.
Ve svém životě jsem poznala dva lesbické páry a nemohu říci, že pro jejich orientaci mám to správné pochopení. Dokázala jsem pochopit, oč u nich jde, ale role muže, kterou se vždy v takovém páru jedna z žen snaží zastupovat, je v takovém pojetí nepřirozená.
Můžete mi vysvětlovat, že to je normální. Připadá mi to „normální“ stejně jako nemoc. Ta je přece také „nornální“ a člověk se z ní za nějakou dobu vyléčí. Problém je u psychických a vrozených nemocí a jako něco takového mi připadá homosexualita. Tyhle lidi neodsuzuji. Je mi líto, že mají život ochuzen o něco, co mohou jiní vnímat a prožívat plněji.

anonym

Odpověděl/a – 1.duben 9:48

Opravdu tu chybí kategorie „jiná možnost“.
Bezpochyby platí, že prostředí a rodiče (ikdyž náhradní) velkou měrou ovlivňují mentalitu, návyky a budoucí život dítěte.
Optimální je samozřejmě pár s heterosexuální orientací, kde je správně zastoupen mužský i ženský element rodičovství. Dá se ale také souhlasit s tím, že než nefunkční rodina, kde jeden z rodičů selhává a neplní svou funkci (a nedej bože, když s tím mají potíže oba), tak je lepší takovýto jednopohlavní pár.
Stěží ale jde tvrdit, že jeho výchova nebude postrádat schopnosti a vliv scházejícího pohlaví.
Vlastně mi kategorie ankety, kterou jsem vybrala, sedí stoprocentně. Uznávám sice, že než ještě řada horších možností, je adopce jednopohlavními páry vhodnější, ale jsem ráda, že jsem vyrůstala v úplné rodině.
Ve svém životě jsem poznala dva lesbické páry a nemohu říci, že pro jejich orientaci mám to správné pochopení. Dokázala jsem pochopit, oč u nich jde, ale role muže, kterou se vždy v takovém páru jedna z žen snaží zastupovat, je v takovém pojetí nepřirozená.
Můžete mi vysvětlovat, že to je normální. Připadá mi to „normální“ stejně jako nemoc. Ta je přece také „nornální“ a člověk se z ní za nějakou dobu vyléčí. Problém je u psychických a vrozených nemocí a jako něco takového mi připadá homosexualita. Tyhle lidi neodsuzuji. Je mi líto, že mají život ochuzen o něco, co mohou jiní vnímat a prožívat plněji.
Doplňuji:
Budu-li o takovéto adopci uvažovat v rámci jejího přínosu pro adoptované dítě, tak už se dostávám do kategorie volit jedno z menších zel. Nevybírám možnost, která je pro toto dítě nejlepší.
A nad tím je třeba se pořádně zamyslet. Každopádně není nad plně funkční rodinu. Bývalá kolegyně adoptovala asi šestiletého chlapce a když jsem viděla starostlivost, s jakou ho oba adoptivní rodiče vychovávají, tak jsem toho názoru, že takto nefunguje ani řada pokrevních – normálních rodin. Jednalo se o hyperaktivní dítě. Letos bude maturovat na gymnáziu. Studium zvádal maximálně se dvěma dvojkami na vysvědčení. Takováhle adopce určitě smysl má.