Odpověděl/a – 14.únor 8:51
Damiana vysvětlila původ, proto jen něco k rodu.
Ve staročeštině bylo to Labe i ta Labe. Ale užíval se ženský rod.
Germánská Alba (dnes Elbe) se pozměnila na slovanskou Olbu a poté na Labie = Labí nebo Labě = Labe přičemž se v 17. století se začal užívat jen rod střední. . Česká podoba je doložena opět až v Kosmově kronice. – ta Labe.
V němčně je die Elbe – ženský rod – takže zřejmě po Bílé hoře (germanizace) snaha o odlišnost, tudíž návrat ke staročeštině. Řeka přece pramení na našem území …
Odpověděl/a – 14.únor 13:08
Damiana vysvětlila původ, proto jen něco k rodu.
Ve staročeštině bylo to Labe i ta Labe. Ale užíval se ženský rod.
Germánská Alba (dnes Elbe) se pozměnila na slovanskou Olbu a poté na Labie = Labí nebo Labě = Labe přičemž se v 17. století se začal užívat jen rod střední. . Česká podoba je doložena opět až v Kosmově kronice. – ta Labe.
V němčně je die Elbe – ženský rod – takže zřejmě po Bílé
hoře (germanizace) snaha o odlišnost, tudíž návrat ke staročeštině.
Řeka přece pramení na našem území …
Doplňuji:
Bolak se pt na rozdílnost rodu, takže Bolakovi přidám další podrobnosti …
Damiana čerpala z Wikipedie, v níž se objevily základní iinformce. Ani stručné informace z Historické mluvnice mě neuspokojily. . Našla jsem víc v časopise Naše řeč.
Je známo a zcela nepochybné, že jméno Labe je předslovanské: je řeckými a římskými spisovateli doloženo (jako ’Αλβις,’’Αλβιος, Albis) dávno před tím, než se k němu Slované dostali. Pramenem podob řeckolatinských i slovanských je germánské Albi, 2. p. — (což znamená „bílou řeku“, Bělou; srov. latinské „albus“, bílý). Způsob, jakým byl přejat základ tohoto slova, je jasný; Alb- bylo přejato jako Olb- a měnilo se dále t. zv. metathesí v Lab- (stejně je „labuť“ z „olb-“, „laň“ z „oln-“, „rámě“ z „orm-“ atd.).
Méně zřetelné je však zakončení. V starší češtině (do XVII. st.) je vedle neutra Labe také femininum Labě: „nos expertes fere labe bydlíme u samé Labě“ [= my téměř prostí hanby…] říká píseň litoměřických studentů z XV. století. Lužická srbština má neutrum Łobjo, polština femininum Łaba. Švédský slavista R. Ekblom, který se otázkou slovanské metathese velmi pronikavě zabýval, upozorňuje (Zeitschrift für slavische Philologie XVII, 31—34), že nemůžeme vycházet z původního tvaru dvojslabičného, neboť bychom pak musili míti délku v první slabice: Lábe (jako je v rámě, rádlo).
Původní podoba slovanská byla tedy trojslabičná, La-b’-ji (to se shoduje dobře s germánským Al-bi-iaz); z toho vzniklo české (nedoložené) Labí (podle vzoru „paní“). Brzy však nastal přechod ke vzoru „duše“ tak, jako v historické době opustilo vzor „paní“ slovo rolí, laní, lodí.
Takže odklon od germánského Die Elbe k stč. to Labe..