Historie úprav

motlajs

Odpověděl/a – 10.únor 11:14

Písmenko I představuje „bytostní linii“ (každé písmenko v abecedě – latince má svůj specifický význam).

I představuje fyziologické něco, co nazývám „bytostní linie“ – třeba zemská osa, větev stromu, špejle cukrové vaty.

(viz dole příspěvky k písmenkům k tomuto „článku“:
http://csooky-csooky.webovas­tranka.cz/wiki/1293/532_­Co_prozrazuj%C3%AD_na­%C5%A1e_inici%C3%A1ly_-_aneb_%C5%99e%­C4%8D_p%C3%AD­smen…
)

Takže do očí bijící rozdíl mezi SlovInci a SlovEnci je právě to I a E.

E je rovnovážné písmeno, energie, éter, existenci, elektriku – vše co vyjadřuje JE (rusky E).

Když vyslovíme E tak je to „rovina“, otevřenost větší uvolněnost než, když vyslovíme I. Při vyslovení i svaly soustředíme jakoby na jeden „bod“.

Navíc historicky pro čehúny jsou Sloveni Slováci. Slováci ovšem logicky žijí na Slovácku, ale z nějakého „sociálního status“ si Čehúni usmysleli, že Sloveni budou prostě Slováci.

Ve (IN) Slov-IN-sku žijí Slov-IN-ci, na Slo-VEN-sku by tedy měli žít „Slo-VEN-nci“.

Jak verze SLO-VEN-I, tak i SLO-VÁ-CI evokuje NA – prostě předložku s A, něKAM dál apod. Kdežto SLOV-IN-SKO je prostě automaticky dovnitř. Slo-VEN-sko je VEN.

Souvisí to s fyziologii, respektive s tím, jak každé písmeno formátuje myšlení a myšlení zpětně mění výslovnost písmen apod. (Nejsem přesný, ale tak to snad stačí).

Čili je to automatika, intuice, „přírodovědnost“, která lahodí českému či i slovanskému uchu a použie „frekvenci“, která ladí k jiné frekvenci jiného slova.

motlajs

Odpověděl/a – 10.únor 21:01

Písmenko I představuje „bytostní linii“ (každé písmenko v abecedě – latince má svůj specifický význam).

I představuje fyziologické něco, co nazývám „bytostní linie“ – třeba zemská osa, větev stromu, špejle cukrové vaty.

(viz dole příspěvky k písmenkům k tomuto „článku“:
http://csooky-csooky.webovas­tranka.cz/wiki/1293/532_­Co_prozrazuj%C3%AD_na­%C5%A1e_inici%C3%A1ly_-_aneb_%C5%99e%­C4%8D_p%C3%AD­smen…
)

Takže do očí bijící rozdíl mezi SlovInci a SlovEnci je právě to I a E.

E je rovnovážné písmeno, energie, éter, existenci, elektriku – vše co vyjadřuje JE (rusky E).

Když vyslovíme E tak je to „rovina“, otevřenost větší uvolněnost než, když vyslovíme I. Při vyslovení i svaly soustředíme jakoby na jeden „bod“.

Navíc historicky pro čehúny jsou Sloveni Slováci. Slováci ovšem logicky žijí na Slovácku, ale z nějakého „sociálního status“ si Čehúni usmysleli, že Sloveni budou prostě Slováci.

Ve (IN) Slov-IN-sku žijí Slov-IN-ci, na Slo-VEN-sku by tedy měli žít „Slo-VEN-nci“.

Jak verze SLO-VEN-I, tak i SLO-VÁ-CI evokuje NA – prostě předložku s A, něKAM dál apod. Kdežto SLOV-IN-SKO je prostě automaticky dovnitř. Slo-VEN-sko je VEN.

Souvisí to s fyziologii, respektive s tím, jak každé písmeno formátuje myšlení a myšlení zpětně mění výslovnost písmen apod. (Nejsem přesný, ale tak to snad stačí).

Čili je to automatika, intuice, „přírodovědnost“, která lahodí českému či i slovanskému uchu a použie „frekvenci“, která ladí k jiné frekvenci jiného slova.
Doplňuji:
Jet na Slo-VEN-sko je jako jet na VEN-KOV, tam NĚKAM TAM VEN, odpočinout si, oddechnout si, žádný konkrétní CÍL.

Jet do Polabí, ale jet na Hanou – Haná evokuje širou pláň, včetně výslovnosti, kdežto Polabí se drží toho Labe.

Uk-RA-jina – jedeme na KRAJ ne do KRAJE.
Na U-RA-L-e – to samé RA jako centrální otevřené

KAUKAZ – KAVKAZ – otevřené

„Jet na Sibiř“ se ustálilo před „jet do Sibiře“, protože je to někde TAM, je to šiRÁ země.

Na Šariš, Liptov, Spiš, Horehroní, Slovácko – neohraničený venkov, neurčitá místa – placky – PLATZ – PLACE