Historie úprav

Damiana

Odpověděl/a – 27.leden 18:32

Strašit čímkoli je vždy kontraproduktivní. Strašilo se kapitalismem a stejně to bylo na nic. Každý si musí nabít ústa, aby si začal vážit toho, co má cenu.
Nejen v případě politiky a společenského zřízení, ale třeba i v rodině a ve vztazích.
Ne nadarmo se říká, že ten, který nemá spokojený soukromý život, ten dělá blbosti a škodí okolí. Zamyslíme – li se nad tím a dáme – li to do kontextu s některými osobami – něco na tom bude.

Damiana

Odpověděl/a – 27.leden 19:59

Strašit čímkoli je vždy kontraproduktivní. Strašilo se kapitalismem a stejně to bylo na nic. Každý si musí nabít ústa, aby si začal vážit toho, co má cenu.
Nejen v případě politiky a společenského zřízení, ale třeba i v rodině a ve vztazích.
Ne nadarmo se říká, že ten, který nemá spokojený soukromý život, ten dělá blbosti a škodí okolí. Zamyslíme – li se nad tím a dáme – li to do kontextu s některými osobami – něco na tom bude.

Doplňuji:
Alesh: Dovolím si s něčím nesouhlasit. Není pravda, že vybavením nemocnic byl pouze rentgen. Znám spousty vynikajících lékařů a primářů, kteří mi jasně povrdili, že třeba v sedmdesátých a osmdesátých letech byla jejich pracoviště nadstandardně vybavena. Ať to byly koronární jednotky, přístroje na laparoskopické operace, tehdejší nejmodernější technika – nebyli jsme pozadu oproti Západu. Léky, které se podávaly pacientům byly více prověřovány – ne, že jich byly desítky jako dnes (mnohdy velmi pochybných). A pak jedna zásadní věc. Lékaři v nemocnicích tehdy nebyli tolik specializováni – což bylo pro pacienta velmi prospěšné. Nestalo se tedy, že na ambulanci držel službu urolog, který se nevyznal v traumatologii a nevěděl si rady se zlomeninou. Tehdejší chirurg měl všeobecné znalosti – natolik odborné, aby si dovedl poradit v jakékoli situaci. České kapacity neodcházely do zahraničí, nezaměstnávali se zde lékaři z orientálních zemí, kteří mají úplně jiný přístup k pacientovi – a lidskému životu jako takovému. Lékaři nebyli úředníci – neexistoval administrativní systém, který doktory místo léčení pacienta nutí vyřizovat tuny dotazníků. Je toho hodně.
Co se týká práce a sociálních jistot – obyčejný člověk, který se vyučil nebo vystudoval a chtěl pracovat – práci měl a tím pádem byl v pohodě i psychicky. Protože jistota existence své a svojí rodiny je jednou z nejdůležitějších. Ne každý touží podnikat, ne každý se chce flákat. Kdo chtěl, vycestovat mohl, neznám nikoho – pokud to nebyl vyložený provokatér – kdo by s tím měl problémy. Je fakt, že takoví lidé se najdou v každé době, ale v té dnešní je těch negativ přece jen víc.
Základ – vystudoval, měl kde pracovat, měl kde bydlet, po zdravotní i sociální stránce o něj bylo dobře pečováno – správně zvládnutý základ toho, jak má stát pečovat o svého občana. Nejistota přežití, kterou nám přinesla dnešní doba, zoufalství toho, jehož existence závisí na rozhodnutí druhých (i když je zkušený a dobrý – nenajde práci ve svém oboru apod.), podvody, násilí, apod. – to je „pěkně“ zvrácená demokracie.