Odpověděl/a – 3.leden 11:19
Otec byl vězněn v Rakousku někde poblíž Zell am See. Tábor byl přísně střežen a stráže bez varování střílely z lehkých zbraní i kulometů. Také okolní obyvatelstvo neznalo s vězni slitování. Vězni tvrdě pracovali na stavbě lanovek, přičemž podle otce měli většinou k obědu řepu s vodou, k večeři pak vodu s řepou. Koncem války mohli občas dostat potraviny z domova a taťka občas vzpomínal, že ho od smrti hlasem zachránila vánočka, kterou si mohl přilepšovat. Když byl po válce propuštěn, vážil něco přes čtyřicet kilo /chlap měřící 182 cm/ a cestou domů v Brně snědl půl bochodníku chleba a málem z toho umřel.
Odpověděl/a – 3.leden 11:33
Otec byl vězněn v Rakousku někde poblíž Zell am See. Tábor byl
přísně střežen a stráže bez varování střílely z lehkých zbraní
i kulometů. Také okolní obyvatelstvo neznalo s vězni slitování. Vězni
tvrdě pracovali na stavbě lanovek, přičemž podle otce měli většinou
k obědu řepu s vodou, k večeři pak vodu s řepou. Koncem války mohli
občas dostat potraviny z domova a taťka občas vzpomínal, že ho od smrti
hlasem zachránila vánočka, kterou si mohl přilepšovat. Když byl po válce
propuštěn, vážil něco přes čtyřicet kilo /chlap měřící 182 cm/ a
cestou domů v Brně snědl půl bochodníku chleba a málem z toho
umřel.
Doplňuji:
oprava: od smrti hladem.
Paradoxní je, že Němci otce uvěznili za pomoc partyzánům, ale ta
probíhala tak, že v noci přicházívali chlapi se samopaly, zrekvírovali
maso a uzeniny /taťka byl řezník/ a vystavili mu potvrzení, které druhý
den odevzdával německé posádce ve vedlejší vesnici. Po čase to Němce
přestalo bavit a „apenka“ jako politického vězně zabácli. Po
osmačtyřicátém mu pro změnu firmu sebrali komunisté, ale to už je jiná
kapitola.