Odpověděl/a – 7.listopad 8:36
Dost časte se v používání přivlastňovacích zájmen můj a svlůj chybuje..
Přivlastňovací zájmeno "svůj " přivlastňuje původci děje, zvláště v podmětu.
Někdy je zájmeno „svůj“ zaměňované nesprávně za zájmeno „jeho“:
Pavel vychovává jeho děti = děti bratrovy, sestřiny x Pavel vychovává své děti (vlastní děti). – významový rozdíl mezi užitím zájmen.
1. Zdeněk si půjčil knihu jeho kamaráda ze třídy = špatně x správně =. 2. Zdeněk si půjčil knihu svého kamaráda (kamarádovu knihu) ze třídy. Nebo. další sorávná možnost = 3. Zdeněk si půljčil knihu, kterou vlastní jeho kamarád ze třídy. ..
V první větě je podmětem Zdeněk,, o jehož kamarádovi mluvíme, půjčll si tedy knihu svého kamaráda. V pozměněné větě 3. ale už je podmětem v druhé části souvětí právě onen kamarád, a proto je na místě zájmeno jeho, (jindy zájmeno můj a další přivlastňovací zájmena),
Která varianta je tedy sorávná?
1. Vítám vás ve svém bytě. Nebo 2. Vítám vás v mém bytě?
Podmětem (původcem děje) jsem já, tedy správná je věta č. 1.
.
Odpověděl/a – 7.listopad 8:53
Dost časte se v používání přivlastňovacích zájmen můj a svlůj chybuje..
Přivlastňovací zájmeno "svůj " přivlastňuje původci děje, zvláště v podmětu.
Někdy je zájmeno „svůj“ zaměňované nesprávně za zájmeno „jeho“:
Pavel vychovává jeho děti = děti bratrovy, sestřiny x Pavel vychovává své děti (vlastní děti). – významový rozdíl mezi užitím zájmen.
1. Zdeněk si půjčil knihu jeho kamaráda ze třídy = špatně x správně =. 2. Zdeněk si půjčil knihu svého kamaráda (kamarádovu knihu) ze třídy. Nebo. další sorávná možnost = 3. Zdeněk si půljčil knihu, kterou vlastní jeho kamarád ze třídy. ..
V první větě je podmětem Zdeněk,, o jehož kamarádovi mluvíme, půjčll si tedy knihu svého kamaráda. V pozměněné větě 3. ale už je podmětem v druhé části souvětí právě onen kamarád, a proto je na místě zájmeno jeho, (jindy zájmeno můj a další přivlastňovací zájmena),
Která varianta je tedy sorávná?
1. Vítám vás ve svém bytě. Nebo 2. Vítám vás v mém bytě?
Podmětem (původcem děje) jsem já, tedy správná je věta č. 1.
.
Doplňuji:
Nevšimla jsem si konkrétního příkladu. Vysvětlila jsem problematiku
užívání zájmen .Ještě k další části otázky. .
Kdo či co je v uvedených souvětích ve druhé větě podmětem? Jsem podmětem, původcem děje „já“? Nikoliv – tedy do mých plic.
Upravená věta. :Můžu vdechovat vzduch do svých plic, protože je radost jej do nich vhánět …