Odpověděl/a – 1.duben 9:29
Nadávka „vole“ je mnohem starší. Patří již do staročeštiny.
O původu této nadávky se dovíme v časopise Naše řeč z r. 1940.
Ze zpráv o slovu holan otiskujeme: a) výklad p. dr. Kalhouse, který zná
toto slovo od Pardubic (Sezemice, Žižín; při tom podotýká, že v Bílém
Újezdě, na jv. od Dobrušky, a v Kejžlici, na sv. od Humpolce, slovo
„holanè neznají).
Píše: »„HoIan“ je totéž, co „holas“, t. j. mladý vůl (dokud je
mladý, pěkný, jakoby se srstí učesanou, tedy jakoby holý); ale někdy se
jím také všeobecně označuje „vůl“ vůbec. Říká se: „Ale má
v chlívě jen jednoho holana“. „Všecko mu padlo, jen jeden holan mu
zůstal“, t. j. zůstal mu jen jeden kus dobytka, a to ještě jen volek, ne
pořádný vůl. „Holan“ tedy podle tohoto způsobu pardubického nemůže
znamenati „silný vůl“; ale lze pochopiti, jak asi k této představě
síly nebo mohutnosti došlo. Užívá se totiž slova „holan“ i jako
nadávky: „Ty holane!“ „Strkáš se tu a tlačíš se mezi lidma jako
holan!“ V tomto pokárání mladého, neohrabaného výrostka se skrývá
onen první význam (mladý, neohrabaný, nevycvičený vůl), zároveň však
peiorativní tendence vede k představě tvora příliš velkého, vadícího
okolí, tedy něčeho notného a silného. V Žižíně jsem slyšel výrok
o silném chlapci: „Ten už má sílu jako holan“. Ale o starším, třeba
silném člověku by se to neřeklo: „holan“ nemůže nikdy znamenati tvora
už úplně vyspělého. O člověku už postarším, který ovdověl a
přišel jednou z Pardubic pěkně ostříhán a upraven, řeklo se stručně:
„Starej vůl ze sebe dělá holana!“«
Když si spolu dopisovali Werich s Voskovcem, zakládali si na tom, aby dopisy začínaly vtipným a originálním oslovením – většinou patrně evokujícím něco z jejich společné minulosti. „Drahý Nanuku IV.“, „Drahý pane Ostkovče“, „Drahý synku Hynku“, „Drahý Bzinkulajdíku“, „Rákosníku“, „Koh-I-noore!“, „Zmoudřelý Done Quijote“, Ty vole.
Odpověděl/a – 1.duben 13:47
Nadávka „vole“ je mnohem starší. Patří již do staročeštiny.
O původu této nadávky se dovíme v časopise Naše řeč z r. 1940.
Ze zpráv o slovu holan otiskujeme: a) výklad p. dr. Kalhouse, který zná
toto slovo od Pardubic (Sezemice, Žižín; při tom podotýká, že v Bílém
Újezdě, na jv. od Dobrušky, a v Kejžlici, na sv. od Humpolce, slovo
„holanè neznají).
Píše: »„HoIan“ je totéž, co „holas“, t. j. mladý vůl (dokud je
mladý, pěkný, jakoby se srstí učesanou, tedy jakoby holý); ale někdy se
jím také všeobecně označuje „vůl“ vůbec. Říká se: „Ale má
v chlívě jen jednoho holana“. „Všecko mu padlo, jen jeden holan mu
zůstal“, t. j. zůstal mu jen jeden kus dobytka, a to ještě jen volek, ne
pořádný vůl. „Holan“ tedy podle tohoto způsobu pardubického nemůže
znamenati „silný vůl“; ale lze pochopiti, jak asi k této představě
síly nebo mohutnosti došlo. Užívá se totiž slova „holan“ i jako
nadávky: „Ty holane!“ „Strkáš se tu a tlačíš se mezi lidma jako
holan!“ V tomto pokárání mladého, neohrabaného výrostka se skrývá
onen první význam (mladý, neohrabaný, nevycvičený vůl), zároveň však
peiorativní tendence vede k představě tvora příliš velkého, vadícího
okolí, tedy něčeho notného a silného. V Žižíně jsem slyšel výrok
o silném chlapci: „Ten už má sílu jako holan“. Ale o starším, třeba
silném člověku by se to neřeklo: „holan“ nemůže nikdy znamenati tvora
už úplně vyspělého. O člověku už postarším, který ovdověl a
přišel jednou z Pardubic pěkně ostříhán a upraven, řeklo se stručně:
„Starej vůl ze sebe dělá holana!“«
Když si spolu dopisovali Werich s Voskovcem, zakládali si na tom, aby dopisy začínaly vtipným a originálním oslovením – většinou patrně evokujícím něco z jejich společné minulosti. „Drahý Nanuku IV.“, „Drahý pane Ostkovče“, „Drahý synku Hynku“, „Drahý Bzinkulajdíku“, „Rákosníku“, „Koh-I-noore!“, „Zmoudřelý Done Quijote“, Ty vole.
Doplňuji:
Pro Člověka:
Pokud nejde o nově vytvořené slovo v současnosti, tak vzniklo kdysi
v minulosti, čeština je převzala, jazykově upravila atd. U některých
slov se význam samozřejmě posunul, ale původní zůstává. Některá slova
samozřejmě zanikla.
Píšete, že nadávka či oslovení bylo přejato z němčiny. Proč se
nadávka používá a z čeho vznikla, překlad nevysvětluje. Že se o ní
zmiňuje Friml, opět nic neznamená, protože není jazykovědec.
Ty vole – pochází opravdu z „dávnověku“, nikoliv z němčiny.
Odpověděl/a – 8.červen 9:48
Nadávka „vole“ je mnohem starší. Patří již do staročeštiny.
O původu této nadávky se dovíme v časopise Naše řeč z r. 1940.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3464
Ze zpráv o slovu holan otiskujeme: a) výklad p. dr. Kalhouse, který zná
toto slovo od Pardubic (Sezemice, Žižín; při tom podotýká, že v Bílém
Újezdě, na jv. od Dobrušky, a v Kejžlici, na sv. od Humpolce, slovo
„holanè neznají).
Píše: »„HoIan“ je totéž, co „holas“, t. j. mladý vůl (dokud je
mladý, pěkný, jakoby se srstí učesanou, tedy jakoby holý); ale někdy se
jím také všeobecně označuje „vůl“ vůbec. Říká se: „Ale má
v chlívě jen jednoho holana“. „Všecko mu padlo, jen jeden holan mu
zůstal“, t. j. zůstal mu jen jeden kus dobytka, a to ještě jen volek, ne
pořádný vůl. „Holan“ tedy podle tohoto způsobu pardubického nemůže
znamenati „silný vůl“; ale lze pochopiti, jak asi k této představě
síly nebo mohutnosti došlo. Užívá se totiž slova „holan“ i jako
nadávky: „Ty holane!“ „Strkáš se tu a tlačíš se mezi lidma jako
holan!“ V tomto pokárání mladého, neohrabaného výrostka se skrývá
onen první význam (mladý, neohrabaný, nevycvičený vůl), zároveň však
peiorativní tendence vede k představě tvora příliš velkého, vadícího
okolí, tedy něčeho notného a silného. V Žižíně jsem slyšel výrok
o silném chlapci: „Ten už má sílu jako holan“. Ale o starším, třeba
silném člověku by se to neřeklo: „holan“ nemůže nikdy znamenati tvora
už úplně vyspělého. O člověku už postarším, který ovdověl a
přišel jednou z Pardubic pěkně ostříhán a upraven, řeklo se stručně:
„Starej vůl ze sebe dělá holana!“«
Když si spolu dopisovali Werich s Voskovcem, zakládali si na tom, aby dopisy začínaly vtipným a originálním oslovením – většinou patrně evokujícím něco z jejich společné minulosti. „Drahý Nanuku IV.“, „Drahý pane Ostkovče“, „Drahý synku Hynku“, „Drahý Bzinkulajdíku“, „Rákosníku“, „Koh-I-noore!“, „Zmoudřelý Done Quijote“, Ty vole.
Doplňuji:
Pro Člověka:
Pokud nejde o nově vytvořené slovo v současnosti, tak vzniklo kdysi
v minulosti, čeština je převzala, jazykově upravila atd. U některých
slov se význam samozřejmě posunul, ale původní zůstává. Některá slova
samozřejmě zanikla.
Píšete, že nadávka či oslovení bylo přejato z němčiny. Proč se
nadávka používá a z čeho vznikla, překlad nevysvětluje. Že se o ní
zmiňuje Friml, opět nic neznamená, protože není jazykovědec.
Ty vole – pochází opravdu z „dávnověku“, nikoliv z němčiny.