Historie úprav
Odpověděl/a – 29.říjen 11:27
No ono je to s těma béčkovýma stranama trošku jináč; ten pojem jako
takový pochází ještě z éry gramodesek. Nevysvětlím ti to úplně
přesně, ale: každá deska měla 2 strany. Na tu první, hlavní ‚A‘
stranu interpret povětšinou soustřeďoval skladby, který plánoval vydat
jako singly + všechny takový ty ‚lepší‘ kousky, do kterých vkládal
naděje, že by se u lidi mohly chytnout.
Oproti tomu B-strana se postupem času stala pomalu synonem pro ‚skladiště
ležáků‘, …prostě prostor, kam se šoupaly písničky o třídu nižší
kvality,.nebo písničky sice dobrý, ale ne zkrátka takový ty prvoplánový
hitovky. Však si vem, že dodneška, když se řekne: ‚Byl to takovej
béčkovej film‘, tak že to zrovna poklona není.
Ale! Bylo náhodou hafo kapel, který z toho ‚podřadnýho‘ bé prostoru
dovedly udělat ne handicap desky, ale naopak přednost: jejich béčkovky
bývaly kolikrát lepší než áčko samotný :)) Mohly tam být výborný
skladby, který se jim na áčko prostě jen nehodily nebo už nevešly..nebo
třeba raritní live verze nebo studiový dema, který nikdy nikde jinde vydaný
nebyly.
No ale ptala ses na spojitost s CD..a já ti tu melu o historii, viď? :) Dneska už se o B-straně jako takové mluvit nedá, páč hudební CD má jenom jednu stranu. Ten výraz má význam už jen v přeneseným smyslu slova: když zkrátka narazíš na pojem ‚B-strana CD‘, bude řeč o cédéčku, co má kromě oficiálně vydaných skladeb (obvykle 10–15) ještě jakýsi bonus navíc;… a zas to může být nějaká hitovka z archivu, dosud nevydaná…nebo demo, živá verze..
(takhle aspoň mám zažitou definici ‚B-Side‘ já; pokud si pletu pojem s průjmem a kvákám tu blbosti, prosím někoho znalejšího o opravu. Díky moc :))
Odpověděl/a – 29.říjen 11:28
No ono je to s těma béčkovýma stranama trošku jináč; ten pojem jako
takový pochází ještě z éry gramodesek. Nevysvětlím ti to úplně
přesně, ale: každá deska měla 2 strany. Na tu první, hlavní ‚A‘
stranu interpret povětšinou soustřeďoval skladby, který plánoval vydat
jako singly + všechny takový ty ‚lepší‘ kousky, do kterých vkládal
naděje, že by se u lidi mohly chytnout.
Oproti tomu B-strana se postupem času stala pomalu synonem pro ‚skladiště
ležáků‘, …prostě prostor, kam se šoupaly písničky o třídu nižší
kvality,.nebo písničky sice dobrý, ale ne zkrátka takový ty prvoplánový
hitovky. Však si vem, že dodneška, když se řekne: ‚Byl to takovej
béčkovej film‘, tak že to zrovna poklona není.
Ale! Bylo náhodou hafo kapel, který z toho ‚podřadnýho‘ bé prostoru
dovedly udělat ne handicap desky, ale naopak přednost: jejich béčkovky
bývaly kolikrát lepší než áčko samotný :)) Mohly tam být výborný
skladby, který se jim na áčko prostě jen nehodily nebo už nevešly..nebo
třeba raritní live verze nebo studiový dema, který nikdy nikde jinde vydaný
nebyly.
No ale ptala ses na spojitost s CD..a já ti tu melu o historii, viď? :) Dneska už se o B-straně jako takové mluvit nedá, páč hudební CD má jenom jednu stranu. Ten výraz má význam už jen v přeneseným smyslu slova: když zkrátka narazíš na pojem ‚B-strana CD‘, bude řeč o cédéčku, co má kromě oficiálně vydaných skladeb (obvykle 10–15) ještě jakýsi bonus navíc;… a zas to může být nějaká hitovka z archivu, dosud nevydaná…nebo demo, živá verze..
(takhle aspoň mám zažitou definici ‚B-Side‘ já; pokud si pletu pojem
s průjmem a kvákám tu blbosti, prosím někoho znalejšího o opravu. Díky
moc :))
Doplňuji:
Ááááá, quentos byl rychlejšííí… Quentosi promiň, já
neopisovala…mě to vyťukávání odpovědi jenom moc dlouho trvá :D
