Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 22.září 12:21

Díky za otázku hloubavou, kultivující a mimo chatovací rubriku.

Pokusím se odpovědět jak za sebe, tak doufám i další pány z tzv. „staré školy“
Ano, nosím a byl jsem k tomu veden od dětství, stejně jako spoustu dalších (tehdy samozřejmostí), dnes někdy pojímáno jako nadbytečný a změkčilý relikt.
(Slušnost je pozdravit, povinnost odpovědět; když někoho pozdraví rodič, slušně pozdraví i děti, stáří zasluhuje úctu a respekt, vždy dávat přednost a galantnost ve všech životních situacích, vážit si druhých, neskákat do řeči, být zdvořilý a desítky dalších stránek bontonu, jehož koncentrát býval i součástí tanečních).

Ještě při studiu jsem vozil při cestě domů máti na víkend vždy nějakou kytici podle ročního období a sezónnosti. Stejně tak v dospělosti při návštěvě s rodinou. (Dnes už, žel jen na hrobeček).
Znám i květomluvu a partnerkám jsem zase nosil na nějaké důležitější rande a pravidelně při výročích apod.
Když dcery dorůstaly, chodili jsme většinou po výplatě do dvorního květinářství, kde nás už znali a holky vždy vybíraly něco do vázy, co mamku potěší a ozdobí stůl při nedělním obědě. Vždy byly doma nějaké živé kytky jako součást interiéru a i láskyplného zázemí pro dospívání dětí
Dodnes vnímám květiny jako důležitou a decentní součást mimoverbální komunikace a kultury vztahu.
Naposled jsme se sestrou vybírali důstojnou kytici na promoci té mladší, s níž jsme pak šli na opulentní večeři . A ještě před tím vlasteneckou kytici při uvítání na letišti, návštěvy příbuzných z USA.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Btomluva

anonym

Odpověděl/a – 22.září 19:04

Díky za otázku hloubavou, kultivující a mimo chatovací rubriku.

Pokusím se odpovědět jak za sebe, tak doufám i další pány z tzv. „staré školy“
Ano, nosím a byl jsem k tomu veden od dětství, stejně jako spoustu dalších (tehdy samozřejmostí), dnes někdy pojímáno jako nadbytečný a změkčilý relikt.
(Slušnost je pozdravit, povinnost odpovědět; když někoho pozdraví rodič, slušně pozdraví i děti, stáří zasluhuje úctu a respekt, vždy dávat přednost a galantnost ve všech životních situacích, vážit si druhých, neskákat do řeči, být zdvořilý a desítky dalších stránek bontonu, jehož koncentrát býval i součástí tanečních).

Ještě při studiu jsem vozil při cestě domů máti na víkend vždy nějakou kytici podle ročního období a sezónnosti. Stejně tak v dospělosti při návštěvě s rodinou. (Dnes už, žel jen na hrobeček).
Znám i květomluvu a partnerkám jsem zase nosil na nějaké důležitější rande a pravidelně při výročích apod.
Když dcery dorůstaly, chodili jsme většinou po výplatě do dvorního květinářství, kde nás už znali a holky vždy vybíraly něco do vázy, co mamku potěší a ozdobí stůl při nedělním obědě. Vždy byly doma nějaké živé kytky jako součást interiéru a i láskyplného zázemí pro dospívání dětí
Dodnes vnímám květiny jako důležitou a decentní součást mimoverbální komunikace a kultury vztahu.
Naposled jsme se sestrou vybírali důstojnou kytici na promoci té mladší, s níž jsme pak šli na opulentní večeři . A ještě před tím vlasteneckou kytici při uvítání na letišti, návštěvy příbuzných z USA.
Doplňuji:
Dnešní mylné klišé, že s kytkou přijde chlap, až když chce dát jakýsi odpustek za nějakou nevěru či jiný úlet (obvykle, když už „melouch“ pominul), pramení jen ze smutného úpadku, že ženy obdarováváme tak sporadicky, že když už k nějakému pugétu dojde, málem za tím obdarovaná hledá nějakou tu habaďůru.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Btomluva