Odpověděl/a – 7.srpen 22:56
Předpokládám, že máš na mysli komplex méněcennosti nebo často
používaný tzv. Napoleonský komplex…
Jedinci s touto dispozicí mají předpoklady k přehnanému vynahrazování
si jejich malého vzrůstu bytím nadměrně útočnými, nepřátelskými, až
hádavými v jejich mezilidských vztazích. Nicméně, Napoleonský komplex
motivuje i k jiným než násilným sklonům v chování a agresi. Nejvíc
povšimnutelné je pak například věšení obrazů na stěny níže, než je
standard, nebo nošení obuvi s tlustší podrážkou. Na druhou stranu,
taková osoba může být takřka donucena omlouvat a vynahrazovat si své
nízké sebevědomí stanovením sama sobě velmi vysokých a ambiciózních
cílů.
Jako ideální příklad může sloužit například Američanka Wilma Rudolph,
oběť debility kvůli dětské obrně, která později jako první třikrát
vyhrála medaili za ženský přespolní běh na Olympijských hrách.
Příkladem jedince s napoleonským komplexem je také postava Curleyho ve
Steinbeckově díle O myších a lidech, kde si Curley svůj komplex vybíjí
bitkami s vyššími muži (Lenny). Běžné jsou i případy politiků,
u nichž se objevuje časté agresivní a hádavé chování a pocit
nadřazenosti.
V jiných případech může kompenzace dostát více komplikovaných, nebo
symbolických podob. A protože malí lidé se nemůžou fyzicky udělat
vyššími, je časté, že se jako vyšší chovají. Můžou například
aspirovat na vysokou pracovní pozici. Jednoduše se mohou chovat jako
dominantnější jedinci, asertivně, nebo dokonce arogantně. Pro některé
potenciální génie může být řešením výjimečná potřeba moci, která
se odehrává ve vojenském prostředí. A proto může být Napoleonský
komplex viděn jako část Adlerovy individuální psychologie, který jej sice
neobjevil, ale popsal.
V podstatě všechny komplexy méněcennosti se často týkají nedostaků ve
fyzickém zjevu (neboť tam má viditelné srovnání), naopak svou psyché si
je dotyčný mnohdy až „nadmíru“ jist – tzn. Blba z blbosti jen
těžko usvědčíš, když sám se cítí géniem…
Odpověděl/a – 8.srpen 0:39
Předpokládám, že máš na mysli komplex méněcennosti nebo často
používaný tzv. Napoleonský komplex…
Jedinci s touto dispozicí mají předpoklady k přehnanému vynahrazování
si jejich malého vzrůstu bytím nadměrně útočnými, nepřátelskými, až
hádavými v jejich mezilidských vztazích. Nicméně, Napoleonský komplex
motivuje i k jiným než násilným sklonům v chování a agresi. Nejvíc
povšimnutelné je pak například věšení obrazů na stěny níže, než je
standard, nebo nošení obuvi s tlustší podrážkou. Na druhou stranu,
taková osoba může být takřka donucena omlouvat a vynahrazovat si své
nízké sebevědomí stanovením sama sobě velmi vysokých a ambiciózních
cílů.
Jako ideální příklad může sloužit například Američanka Wilma Rudolph,
oběť debility kvůli dětské obrně, která později jako první třikrát
vyhrála medaili za ženský přespolní běh na Olympijských hrách.
Příkladem jedince s napoleonským komplexem je také postava Curleyho ve
Steinbeckově díle O myších a lidech, kde si Curley svůj komplex vybíjí
bitkami s vyššími muži (Lenny). Běžné jsou i případy politiků,
u nichž se objevuje časté agresivní a hádavé chování a pocit
nadřazenosti.
V jiných případech může kompenzace dostát více komplikovaných, nebo
symbolických podob. A protože malí lidé se nemůžou fyzicky udělat
vyššími, je časté, že se jako vyšší chovají. Můžou například
aspirovat na vysokou pracovní pozici. Jednoduše se mohou chovat jako
dominantnější jedinci, asertivně, nebo dokonce arogantně. Pro některé
potenciální génie může být řešením výjimečná potřeba moci, která
se odehrává ve vojenském prostředí. A proto může být Napoleonský
komplex viděn jako část Adlerovy individuální psychologie, který jej sice
neobjevil, ale popsal.
V podstatě všechny komplexy méněcennosti se často týkají nedostaků ve
fyzickém zjevu (neboť tam má viditelné srovnání), naopak svou psyché si
je dotyčný mnohdy až „nadmíru“ jist – tzn. Blba z blbosti jen
těžko usvědčíš, když sám se cítí géniem…
Doplňuji:
Ještě přidávám docela zajímavý odkaz o komplexech. 🙂