Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 17.červenec 20:15

Ačkoliv se zdá, že ke slovům venkovana není co dodat, cítím, že tobě to nestačí a nějak se s tím stále nedokážeš smířit.
Protože podobné trable řešily už generace před námi, zanechali nám pár univerzálních mouder, např.
„Milujeme-li někoho, má na nás všechna práva, tudíž i přestat nás milovat“
nebo „Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum“, a lidové – Pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Leč ty se ptáš přímo – jak to přijmout? Zkušený MUDr Plzák by ti odpověděl – s hlavou vztyčenou, protože buď tě jen využíval a přetvařoval se, anebo ložisko rozchodu doutnalo už déle a on je srab, který to odkládal a nejspíš nedokáže uvést nějaký racionální důvod, kromě toho, že prostě city vyprchaly. A to zamilovaná strana nechce slyšet.
Dávám venkovanovi za pravdu i to, že v podstatě to funguje oboustranně, obzvláště při dnešní emancipaci, jen ty mechanismy a podíl emocí se poněkud liší. Je ověřeno, že období zamilovanosti trvá cca 1–2 roky, pak produkce serotoninu uvadá.
Také existuje cosi, jako koroze vztahu, partnerský stereotyp, dokonce nemoc s následky impotence, za což se všichni chlapi stydí.
Pokud ti tohle všechno nestačí a on nereaguje na dosavadní komunikační kanály a ty to přes to všechno potřebuješ v sobě nějak rozseknout, pak se seber, dojeď za ním a naprosto klidně, ale otevřeně jej požádej o vysvětlení.
S tím, že tě to nevýslovně trápí a už jen z ohledu na tříletý vztah, ať ti pomůže to pochopit, abys mohla jít životem dál.
Při komunikační krizi, rodinné poradny doporučují zprostředkování s nějakým nestranným kamarádem. Určitě jste snad měli za tu dobu nějaké společné přátele.
Stejně tak ty bys měla mít nějaké zázemí pro chvíle nouze. Zdravý a vyrovnaný člověk má mít 3 pilíře – lásku (rodinu), práci a koníčky (zájmy, přátele). Když se jeden zhroutí, ty zbývající přebírají dočasnou oporu a jejich větší akcentaci. (tj., že lze nalézt zapomění v tom, že se vrhneš na to, cos předtím zanedbávala, protože ses příliš upnula jen na tu jednu třetinu.

anonym

Odpověděl/a – 17.červenec 23:27

Ačkoliv se zdá, že ke slovům venkovana není co dodat, cítím, že tobě to nestačí a nějak se s tím stále nedokážeš smířit.
Protože podobné trable řešily už generace před námi, zanechali nám pár univerzálních mouder, např.
„Milujeme-li někoho, má na nás všechna práva, tudíž i přestat nás milovat“
nebo „Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum“, a lidové – Pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Leč ty se ptáš přímo – jak to přijmout? Zkušený MUDr Plzák by ti odpověděl – s hlavou vztyčenou, protože buď tě jen využíval a přetvařoval se, anebo ložisko rozchodu doutnalo už déle a on je srab, který to odkládal a nejspíš nedokáže uvést nějaký racionální důvod, kromě toho, že prostě city vyprchaly. A to zamilovaná strana nechce slyšet.
Dávám venkovanovi za pravdu i to, že v podstatě to funguje oboustranně, obzvláště při dnešní emancipaci, jen ty mechanismy a podíl emocí se poněkud liší. Je ověřeno, že období zamilovanosti trvá cca 1–2 roky, pak produkce serotoninu uvadá.
Také existuje cosi, jako koroze vztahu, partnerský stereotyp, dokonce nemoc s následky impotence, za což se všichni chlapi stydí.
Pokud ti tohle všechno nestačí a on nereaguje na dosavadní komunikační kanály a ty to přes to všechno potřebuješ v sobě nějak rozseknout, pak se seber, dojeď za ním a naprosto klidně, ale otevřeně jej požádej o vysvětlení.
S tím, že tě to nevýslovně trápí a už jen z ohledu na tříletý vztah, ať ti pomůže to pochopit, abys mohla jít životem dál.
Při komunikační krizi, rodinné poradny doporučují zprostředkování s nějakým nestranným kamarádem. Určitě jste snad měli za tu dobu nějaké společné přátele.
Stejně tak ty bys měla mít nějaké zázemí pro chvíle nouze. Zdravý a vyrovnaný člověk má mít 3 pilíře – lásku (rodinu), práci a koníčky (zájmy, přátele). Když se jeden zhroutí, ty zbývající přebírají dočasnou oporu a jejich větší akcentaci. (tj., že lze nalézt zapomění v tom, že se vrhneš na to, cos předtím zanedbávala, protože ses příliš upnula jen na tu jednu třetinu.
Doplňuji:
P.S. Jejda, mosoji, díky za poklonu, skoro jsem se zapýřil, ale abych si ocenění zasloužil, tak přidám ještě trochu selského rozumu:
Milá Veroniko, píšeš, že teprve studuješ, tzn. že máš před sebou velký úkol a za sebou málo zkušeností.
Co by ti asi tak na to řekl tvůj taťka takovým tím mužským a praktičtějším pohledem? (Podotýkám, že mám 2 dcery cca ve tvém věku a s podobnými bolískami za mnou byly několikrát, protože jsem se vždy snažil s nimi udržovat kamarádský a rovnocenný vztah založený na důvěře, aby se nikdy nebály se mi s čímkoliv svěřit.)
Pokusím se fabulovat, jak by ti snad poradil:
Ještě jsi mladá, v životě dochází k daleko horším situacím, s nimiž se musíme vyrovnat. Podívej se na jeden výrok, jenž vypadá jako klišé, ale má v sobě hlubokou pravdu – Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a také Co nás nezabije, to nás posílí.
V podstatě tě takhle život připravuje na budoucí úskalí citového života, jehož tato etapa je teprve učednická, kde se snadno dělají chyby, a kde ještě chybí určitá odolnost a schopnost se po kolizích vzpamatovat.
Chceš příklad? Nuže, vem si, že se ocitneš po autonehodě třeba na vozíčku, v tu ránu se ti na ruby převrátí životní hodnoty a priority a pud sebezáchovy (který je nejsilnější, teprve na 2. místě je pud pohlavní), tě vyburcuje řešit úplně základní životní potřeby a vzhledem k omezení i cestu k přežití (kariéra, omezené koníčky apod.)
V teple křesla se možná občas díváš na filmová dramata o nemilosrdném zvratu dovolenkové selanky na ztroskotání daleko od civilizace. Zkus si představit, jak bys sama obstála v takové životní zkoušce s tímto bolestínským přístupem.
A abych se vrátil k vlastním útěchám, končívám chápavý rozhovor s vlastní krví slovy. Kdykoliv ti bude nejhůř, připomeň si, že máš mne, kdy jsem jediný mužský tvého života, který tě bude vždy nezištně a obětavě milovat celý život a předem ti vše odpustí, i když tě třeba předtím sepsuje za tvou trestuhodnou naivitu a hloupost, protože pramení z pouhé nezkušenosti.
Ale ber to, že si to musíš sama prožít, protože zkušenosti se v tomhle nedávají předávat. Mohu ti jen rozumně poradit, ovšem svůj život si musíš prožít jen ty sama.
(ad mosoj, už jsem ti vyrovnal morální dluh?)