Historie úprav

Pájo

Odpověděl/a – 21.květen 1:17

Rakovina nemůže dostat rakovinu.

Nepřesně chápete, čím vlastně rakovina je.
Rakovna je, zjednodušeně řečeno, onemocněním

• našich vlastních buněk (porucha regulace růstu) nebo
• poruchou imunitního systému (imunitních buněk, které „buňky na scestí“ likvidují)…nebo
• kombinací obého

Nejedná se o nákazu „cizím organismem“, tedy jinými buňkami.

Každá buňka našeho těla má nastaveno, kdy… kde… jak moc, za jakých podmínek a jak dlouho má růst a kdy svůj růst ukončit.
Zdravá buňka při svém růstu „bere ohled“ na své buněčné okolí a roste na základě svého buněčného naprogramování. Roste v souladu s prostorem, který má… funkcí, kterou vykonává a jen na základě dostupných živin. Pokud je nakažena (např. mikroorganismem při běžném onemocnění)..nebo rozpozná svou poruchu – mutaci – buď se sama opraví nebo tuto situaci sama nahlásí (na svém povrchu prezentuje znaky – označí se za porouchanou/na­kaženou) a sama sebe tím předhodí imunitnímu systému a ten ji zlikviduje. Nebo rozpozná, že se její čas již naplnil a spustí svoji autodestrukci – programovou smrt (apoptóza – http://cs.wiki­pedia.org/wiki/A­popt%C3%B3za).
V každém okamžiku jsou v našem těle imunitním systémem likvidovány potenciálně nebezpečné – porouchané buňky. Je to přirozený a funkční proces.

Rakovinná buňka se naopak vymyká kontrole a značně roste (porucha regulace – neakceptuje STOP RŮSTU, nespouští apoptózu, snaží se oklamat imunitní systém). Roste nehledě na množství dostupných živin a prostoru. Bujení takové buňky může být naprosto neškodné (např. bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (např. některé nádory krve – některé leukémie).
Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy.

Jsou látky a záření, které u normálních buněk způsobí poruchu a nastartují zhoubné dělení a poruchu funkce těchto buněk.

Současná taktika boje proti rakovinným buňkám se zaměřuje na přesnější zacílení léčiva.
Nové léky jsou koncipovány „jako odstřelovači“, kteří v davu nevinných (buněk) zlikvidují padoucha, aniž by se ostatním cokoli vážného stalo.
Rakovinná buňka má odlišné povrchové znaky a jinak probíhající metabolismus… a to je klíč k úspěchu. Snahou je, aby se léčivo proti rakovině vázalo (pomocí těchto specifických povrchových znaků, které zdravá buňka nemá nebo pomocí upravených metabolitů) pouze na tyto růstově a funkčně zvrhlé buňky a ty likvidovalo nebo zastavovalo jejich růst… a ušetřeny byly buňky normální = zdravé… (což v konečném důsledku po/vede k výraznému snížení nežádoucích účinků současných i nových cytostatik – http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Cy­tostatika).

Pájo

Odpověděl/a – 22.květen 4:55

Rakovina nemůže dostat rakovinu.

Nepřesně chápete, čím vlastně rakovina je.
Rakovna je, zjednodušeně řečeno, onemocněním

• našich vlastních buněk (porucha regulace růstu) nebo
• poruchou imunitního systému (imunitních buněk, které „buňky na scestí“ likvidují)…nebo
• kombinací obého

Nejedná se o nákazu „cizím organismem“, tedy jinými buňkami.

Každá buňka našeho těla má nastaveno, kdy… kde… jak moc, za jakých podmínek a jak dlouho má růst a kdy svůj růst ukončit.
Zdravá buňka při svém růstu „bere ohled“ na své buněčné okolí a roste na základě svého buněčného naprogramování. Roste v souladu s prostorem, který má… funkcí, kterou vykonává a jen na základě dostupných živin. Pokud je nakažena (např. mikroorganismem při běžném onemocnění)..nebo rozpozná svou poruchu – mutaci – buď se sama opraví nebo tuto situaci sama nahlásí (na svém povrchu prezentuje znaky – označí se za porouchanou/na­kaženou) a sama sebe tím předhodí imunitnímu systému a ten ji zlikviduje. Nebo rozpozná, že se její čas již naplnil a spustí svoji autodestrukci – programovou smrt (apoptóza – http://cs.wiki­pedia.org/wiki/A­popt%C3%B3za).
V každém okamžiku jsou v našem těle imunitním systémem likvidovány potenciálně nebezpečné – porouchané buňky. Je to přirozený a funkční proces.

Rakovinná buňka se naopak vymyká kontrole a značně roste (porucha regulace – neakceptuje STOP RŮSTU, nespouští apoptózu, snaží se oklamat imunitní systém). Roste nehledě na množství dostupných živin a prostoru. Bujení takové buňky může být naprosto neškodné (např. bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (např. některé nádory krve – některé leukémie).
Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy.

Jsou látky a záření, které u normálních buněk způsobí poruchu a nastartují zhoubné dělení a poruchu funkce těchto buněk.

Současná taktika boje proti rakovinným buňkám se zaměřuje na přesnější zacílení léčiva.
Nové léky jsou koncipovány „jako odstřelovači“, kteří v davu nevinných (buněk) zlikvidují padoucha, aniž by se ostatním cokoli vážného stalo.
Rakovinná buňka má odlišné povrchové znaky a jinak probíhající metabolismus… a to je klíč k úspěchu. Snahou je, aby se léčivo proti rakovině vázalo (pomocí těchto specifických povrchových znaků, které zdravá buňka nemá nebo pomocí upravených metabolitů) pouze na tyto růstově a funkčně zvrhlé buňky a ty likvidovalo nebo zastavovalo jejich růst… a ušetřeny byly buňky normální = zdravé… (což v konečném důsledku po/vede k výraznému snížení nežádoucích účinků současných i nových cytostatik – http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Cy­tostatika).
Doplňuji:
Baltazar tu nekdy bývá…
Ale změnilo se bodování, jak jistě víš… (směrem dolů) …tím to bude.