Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 27.duben 8:54

Ad yvavin. Okopíroval jsem svou odpověď na otázku, která souvisí s Vaší reakcí.
Vaše názory se ubírají nesprávným směrem, protože vám učitel českého jazyka nevysvětlil, proč je pochopení rozboru vět důležité. Samozřejmě že při běžném psaní nepřemýšlím, o který druh vět jde, ale o přesné vyjádření či o správnou interpunkci. Jenže koho z pisatelů zajímá, zda dělá správně čárky? . Nebo málokdo rozlišuje rozdíl mezi tázacím zájmen – který a jaký? 'Český slovosled je ovlivněný angličtinou, i to souvisí s rozborem.

Česká gramatika je těžká a složitá. Dokonce chápu, že málokdo znalosti o vedlejší větě přívlastkové nebo podmětné, předmětné použije v běžném životě. Ale alespoň určení věty hlavní a závislé pomáhá k porozumění textu, správné interpunkci. Děti se třeba naučí psát čárky, ale už se nedoví, proč je tak píší. Zpamatuje si každý, že jde o další větu? Co když zapomenou? Jednou už jsem Čech, čeština je můj mateřský jazyk.
Bez znalosti základní skladby vět dojde k nesrozumitelnosti vyjadřování (už tak se dost chybuje). Podívejte se na mou otázku, kdy se čárkou mění smysl věty.
Bez správné interpunkce mnozí neporozumí textu. Důležité je, aby se děti naučily číst, pochopit text, protože jinak se také nenaučí správně psát. Situace se bude zhoršovat.
Mluvnice je základ. Je to stejné jako v matematice. Také nepotřebuji logaritmy, exponenciální rovnice, nevyužiji ani všechny znalosti z fyziky, chemie, ale vím, že existují.
Když někdo uvažuje o vypuštění větného rozboru, měla by se vynechat tedy i výuka pravopisu, stylistiky atd.
Co s volným časem? Děti jej budou i ve škole trávit na počítači, někdo za ně bude dělat domácí úkoly atd.? Už tak patříme ve vzdělanosti někde mezi „rozvojové země“, může být i hůř.
Také je pravda, že mnozí učitelé sami rozbor neznají, proto se domnívají, že jej nepotřebují znát ani jejich svěřenci.

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/vetny-rozbor

Nerada poukazuji na chyby,, ale i ve vaší odpovědi chybí čárka. .

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 27.duben 9:11

Ad yvavin. Okopíroval jsem svou odpověď na otázku, která souvisí s Vaší reakcí.
Vaše názory se ubírají nesprávným směrem, protože vám učitel českého jazyka nevysvětlil, proč je pochopení rozboru vět důležité. Samozřejmě že při běžném psaní nepřemýšlím, o který druh vět jde, ale o přesné vyjádření či o správnou interpunkci. Jenže koho z pisatelů zajímá, zda dělá správně čárky? . Nebo málokdo rozlišuje rozdíl mezi tázacím zájmen – který a jaký? 'Český slovosled je ovlivněný angličtinou, i to souvisí s rozborem.

Česká gramatika je těžká a složitá. Dokonce chápu, že málokdo znalosti o vedlejší větě přívlastkové nebo podmětné, předmětné použije v běžném životě. Ale alespoň určení věty hlavní a závislé pomáhá k porozumění textu, správné interpunkci. Děti se třeba naučí psát čárky, ale už se nedoví, proč je tak píší. Zpamatuje si každý, že jde o další větu? Co když zapomenou? Jednou už jsem Čech, čeština je můj mateřský jazyk.
Bez znalosti základní skladby vět dojde k nesrozumitelnosti vyjadřování (už tak se dost chybuje). Podívejte se na mou otázku, kdy se čárkou mění smysl věty.
Bez správné interpunkce mnozí neporozumí textu. Důležité je, aby se děti naučily číst, pochopit text, protože jinak se také nenaučí správně psát. Situace se bude zhoršovat.
Mluvnice je základ. Je to stejné jako v matematice. Také nepotřebuji logaritmy, exponenciální rovnice, nevyužiji ani všechny znalosti z fyziky, chemie, ale vím, že existují.
Když někdo uvažuje o vypuštění větného rozboru, měla by se vynechat tedy i výuka pravopisu, stylistiky atd.
Co s volným časem? Děti jej budou i ve škole trávit na počítači, někdo za ně bude dělat domácí úkoly atd.? Už tak patříme ve vzdělanosti někde mezi „rozvojové země“, může být i hůř.
Také je pravda, že mnozí učitelé sami rozbor neznají, proto se domnívají, že jej nepotřebují znát ani jejich svěřenci.

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/vetny-rozbor

Nerada poukazuji na chyby,, ale i ve vaší odpovědi chybí čárka. .
Doplňuji:
Za 40 – 50 let informací přibylo, takže po této stránce se obzor žáků či studentů rozšiřuje. Množství informací odpovídá době, ale jsou zhuštěnější než v letech minulých. Základy učiva však zůstávají.
O klasifikaci jsem už rovněž někde psala. Souvisí to s tím, že mnozí učitelé nepovažují své povolání za poslání, takže i takto přistupují ke vzdělání a klasifikaci.
Kyž se rodič zeptá, proč má dítě třeba 4? Pak by měla být reajkce učitele – chce něco umět, nebo mít pěkné známky? .. Rodiče jsou dost nekritičí, učitelé nechtějí být „nařeční“ třeba z toho, že jejich špatná známka zabránila přijetí na střední školu. Mnozí studenti si později uvědomi, že 2 od jednoho učitele se rovná 4 od druhého. Proto mnohým studentům na vysoké škole stačily vědomosti ze školy střední, i když měli z předmětu třeba za 3. Mnozí jedničkáři z jiné školy neuspělli. Všechno záleží na učitelích, přístupu žáků i rodičů. Nechápu, že student, který má na střední škole třeba 5 čtyřek, maturitní vysvědčení získá s odřenými ušima, vystuduje vysokou školu …
O tom, že žáci mají špatné vědomosti svědčí i umístění na posledních místech ve světových žebříčcích. Navíc při vyhledáváhí informací se spoléhají na druhé, takže nemusí tolik přemýšlet, hledat v knihách a tím získat víc než při letmém pohledu na odpověď na internetu. Každá doba má své, ale co mám uložené ve své hlavě, to mně nikdo nevezme …