Odpověděl/a – 27.duben 8:54
Ad yvavin. Okopíroval jsem svou odpověď na otázku, která souvisí
s Vaší reakcí.
Vaše názory se ubírají nesprávným směrem, protože vám učitel českého
jazyka nevysvětlil, proč je pochopení rozboru vět důležité. Samozřejmě
že při běžném psaní nepřemýšlím, o který druh vět jde, ale
o přesné vyjádření či o správnou interpunkci. Jenže koho z pisatelů
zajímá, zda dělá správně čárky? . Nebo málokdo rozlišuje rozdíl mezi
tázacím zájmen – který a jaký? 'Český slovosled je ovlivněný
angličtinou, i to souvisí s rozborem.
Česká gramatika je těžká a složitá. Dokonce chápu, že málokdo
znalosti o vedlejší větě přívlastkové nebo podmětné, předmětné
použije v běžném životě. Ale alespoň určení věty hlavní a závislé
pomáhá k porozumění textu, správné interpunkci. Děti se třeba naučí
psát čárky, ale už se nedoví, proč je tak píší. Zpamatuje si každý,
že jde o další větu? Co když zapomenou? Jednou už jsem Čech, čeština
je můj mateřský jazyk.
Bez znalosti základní skladby vět dojde k nesrozumitelnosti vyjadřování
(už tak se dost chybuje). Podívejte se na mou otázku, kdy se čárkou mění
smysl věty.
Bez správné interpunkce mnozí neporozumí textu. Důležité je, aby se děti
naučily číst, pochopit text, protože jinak se také nenaučí správně
psát. Situace se bude zhoršovat.
Mluvnice je základ. Je to stejné jako v matematice. Také nepotřebuji
logaritmy, exponenciální rovnice, nevyužiji ani všechny znalosti z fyziky,
chemie, ale vím, že existují.
Když někdo uvažuje o vypuštění větného rozboru, měla by se vynechat
tedy i výuka pravopisu, stylistiky atd.
Co s volným časem? Děti jej budou i ve škole trávit na počítači,
někdo za ně bude dělat domácí úkoly atd.? Už tak patříme ve
vzdělanosti někde mezi „rozvojové země“, může být i hůř.
Také je pravda, že mnozí učitelé sami rozbor neznají, proto se
domnívají, že jej nepotřebují znát ani jejich svěřenci.
http://www.odpovedi.cz/otazky/vetny-rozbor
Nerada poukazuji na chyby,, ale i ve vaší odpovědi chybí čárka. .
Odpověděl/a – 27.duben 9:11
Ad yvavin. Okopíroval jsem svou odpověď na otázku, která souvisí
s Vaší reakcí.
Vaše názory se ubírají nesprávným směrem, protože vám učitel českého
jazyka nevysvětlil, proč je pochopení rozboru vět důležité. Samozřejmě
že při běžném psaní nepřemýšlím, o který druh vět jde, ale
o přesné vyjádření či o správnou interpunkci. Jenže koho z pisatelů
zajímá, zda dělá správně čárky? . Nebo málokdo rozlišuje rozdíl mezi
tázacím zájmen – který a jaký? 'Český slovosled je ovlivněný
angličtinou, i to souvisí s rozborem.
Česká gramatika je těžká a složitá. Dokonce chápu, že málokdo
znalosti o vedlejší větě přívlastkové nebo podmětné, předmětné
použije v běžném životě. Ale alespoň určení věty hlavní a závislé
pomáhá k porozumění textu, správné interpunkci. Děti se třeba naučí
psát čárky, ale už se nedoví, proč je tak píší. Zpamatuje si každý,
že jde o další větu? Co když zapomenou? Jednou už jsem Čech, čeština
je můj mateřský jazyk.
Bez znalosti základní skladby vět dojde k nesrozumitelnosti vyjadřování
(už tak se dost chybuje). Podívejte se na mou otázku, kdy se čárkou mění
smysl věty.
Bez správné interpunkce mnozí neporozumí textu. Důležité je, aby se děti
naučily číst, pochopit text, protože jinak se také nenaučí správně
psát. Situace se bude zhoršovat.
Mluvnice je základ. Je to stejné jako v matematice. Také nepotřebuji
logaritmy, exponenciální rovnice, nevyužiji ani všechny znalosti z fyziky,
chemie, ale vím, že existují.
Když někdo uvažuje o vypuštění větného rozboru, měla by se vynechat
tedy i výuka pravopisu, stylistiky atd.
Co s volným časem? Děti jej budou i ve škole trávit na počítači,
někdo za ně bude dělat domácí úkoly atd.? Už tak patříme ve
vzdělanosti někde mezi „rozvojové země“, může být i hůř.
Také je pravda, že mnozí učitelé sami rozbor neznají, proto se
domnívají, že jej nepotřebují znát ani jejich svěřenci.
http://www.odpovedi.cz/otazky/vetny-rozbor
Nerada poukazuji na chyby,, ale i ve vaší odpovědi chybí čárka. .
Doplňuji:
Za 40 – 50 let informací přibylo, takže po této stránce se obzor
žáků či studentů rozšiřuje. Množství informací odpovídá době, ale
jsou zhuštěnější než v letech minulých. Základy učiva však
zůstávají.
O klasifikaci jsem už rovněž někde psala. Souvisí to s tím, že mnozí
učitelé nepovažují své povolání za poslání, takže i takto
přistupují ke vzdělání a klasifikaci.
Kyž se rodič zeptá, proč má dítě třeba 4? Pak by měla být reajkce
učitele – chce něco umět, nebo mít pěkné známky? .. Rodiče jsou dost
nekritičí, učitelé nechtějí být „nařeční“ třeba z toho, že
jejich špatná známka zabránila přijetí na střední školu. Mnozí
studenti si později uvědomi, že 2 od jednoho učitele se rovná 4 od
druhého. Proto mnohým studentům na vysoké škole stačily vědomosti ze
školy střední, i když měli z předmětu třeba za 3. Mnozí
jedničkáři z jiné školy neuspělli. Všechno záleží na učitelích,
přístupu žáků i rodičů. Nechápu, že student, který má na střední
škole třeba 5 čtyřek, maturitní vysvědčení získá s odřenými
ušima, vystuduje vysokou školu …
O tom, že žáci mají špatné vědomosti svědčí i umístění na
posledních místech ve světových žebříčcích. Navíc při vyhledáváhí
informací se spoléhají na druhé, takže nemusí tolik přemýšlet, hledat
v knihách a tím získat víc než při letmém pohledu na odpověď na
internetu. Každá doba má své, ale co mám uložené ve své hlavě, to mně
nikdo nevezme …