Odpověděl/a – 29.únor 1:45
O fanatismu by se dalo polemizovat hodiny!
Bohužel je to slovo zprofanované zejména negativně, přesně tak, jak jsi
popsal. Vynechám tedy některé jeho pozitivní příklady – a že je jich
dost – a zaměřím se na stručnější výklad. 🙂
Zajímavé odkazy už jsi dostal, ale ještě k tvému dotazu o inteligenci a
výchově… Ano, vrata mohou být otevřená i zavřená – jak se
v psychologii s oblibou používá. Je to o tom, že příčina poruchy nikdy
není u všech jedinců jednoznačná. Někdo může mít skvělé podmínky
pro život a stane se z něj lidská veš – když bude chtít. A naopak
i z děsného „zázemí“ může vzejít hodnotná osobnost – když se
bude snažit. Je ale pravda, že obvykle se negativně projeví ti, kteří
měli špatné dětství.
Fanatismus v negativní formě musíš vnímat ve dvou rovinách.
U jednotlivce a u skupiny.
Jednotlivec musí být vlastně hodně silná osobnost, zvlášť, pokud
dokáže své názory prosadit. Obvykle jsou to lidé s nepopsatelným
charismatem, velmi přesvědčiví a o sobě naprosto přesvědčení (Hitler,
Rasputin, Stalin, ale i Johanka z Archu nebo Ježíš). S vydobytou mocí je
však obvykle ovládnou deprese, stihomam a úzkost. Ve „své“ genialitě
jsou sami a nikdy nebývají skutečně šťastní. Obvykle také jejich život
neskončí dobře.
Naproti tomu zfanatizovaná skupina to má v životě podstatně jednodušší. Obvykle to bývají lidé, kteří mají nějaký problém, komplex z minulosti, je v nich závist a zášť. Fanatika – jako vůdce – nikdy správně nepochopí – jde jim o to, být u „toho“, moci si praštit, zařvat atd. Obvykle jsou to v podstatě jen podrazáci a zbabělci, kteří dovedou měnit názor podle toho, jak se to hodí. Bývají to ti, které samostatně nikdy nikdo nebral vážně, ale ve skupině se cítí silní. Když se najde víc takových a k tomu někdo slabší nebo jen ten, kdo s náruživostí jejich projevu „nepočítá“, mají možnost se předvést(davová psychóza). Skupiny rády ovládají zejména jedince „osudem“ raněné, životem zkoušené, s tragickými příběhy, náchylné k poslušnosti, kteří jim začnou slepě důvěřovat (nemusí se jednat pouze o politiku, aktuálně viz skupinové podvody na seniorech nebo ovládání „oveček“ „duchovními vůdci nebo TV "veštícími“ šarlatány, na které přepíší veškerý svùj majetek apod).
Odpověděl/a – 29.únor 9:52
O fanatismu by se dalo polemizovat hodiny!
Bohužel je to slovo zprofanované zejména negativně, přesně tak, jak jsi
popsal. Vynechám tedy některé jeho pozitivní příklady – a že je jich
dost – a zaměřím se na stručnější výklad. 🙂
Zajímavé odkazy už jsi dostal, ale ještě k tvému dotazu o inteligenci a
výchově… Ano, vrata mohou být otevřená i zavřená – jak se
v psychologii s oblibou používá. Je to o tom, že příčina poruchy nikdy
není u všech jedinců jednoznačná. Někdo může mít skvělé podmínky
pro život a stane se z něj lidská veš – když bude chtít. A naopak
i z děsného „zázemí“ může vzejít hodnotná osobnost – když se
bude snažit. Je ale pravda, že obvykle se negativně projeví ti, kteří
měli špatné dětství.
Fanatismus v negativní formě musíš vnímat ve dvou rovinách.
U jednotlivce a u skupiny.
Jednotlivec musí být vlastně hodně silná osobnost, zvlášť, pokud
dokáže své názory prosadit. Obvykle jsou to lidé s nepopsatelným
charismatem, velmi přesvědčiví a o sobě naprosto přesvědčení (Hitler,
Rasputin, Stalin, ale i Johanka z Archu nebo Ježíš). S vydobytou mocí je
však obvykle ovládnou deprese, stihomam a úzkost. Ve „své“ genialitě
jsou sami a nikdy nebývají skutečně šťastní. Obvykle také jejich život
neskončí dobře.
Naproti tomu zfanatizovaná skupina to má v životě podstatně
jednodušší. Obvykle to bývají lidé, kteří mají nějaký problém,
komplex z minulosti, je v nich závist a zášť. Fanatika – jako
vůdce – nikdy správně nepochopí – jde jim o to, být u „toho“,
moci si praštit, zařvat atd. Obvykle jsou to v podstatě jen podrazáci a
zbabělci, kteří dovedou měnit názor podle toho, jak se to hodí. Bývají
to ti, které samostatně nikdy nikdo nebral vážně, ale ve skupině se cítí
silní. Když se najde víc takových a k tomu někdo slabší nebo jen ten,
kdo s náruživostí jejich projevu „nepočítá“, mají možnost se
předvést(davová psychóza). Skupiny rády ovládají zejména jedince
„osudem“ raněné, životem zkoušené, s tragickými příběhy,
náchylné k poslušnosti, kteří jim začnou slepě důvěřovat (nemusí se
jednat pouze o politiku, aktuálně viz skupinové podvody na seniorech nebo
ovládání „oveček“ „duchovními vůdci nebo TV "veštícími“
šarlatány, na které přepíší veškerý svùj majetek apod).
Doplňuji:
Oprava: Johanka z Arku.