Historie úprav
Odpověděl/a – 18.leden 16:20
Oba tvary jsou správné, ale upřednostňuje se varianta s -a – vedle kravína.
Rozdíl mezi zakončením -u/-a souvisí s historickým vývojem skloňování.
Ad Vojtěch. Kravín je neživotné podst. jméno, takže se neřadí ke vzoru pán.
Odpověděl/a – 19.leden 8:14
Oba tvary jsou správné, ale upřednostňuje se varianta s -a – vedle kravína.
Rozdíl mezi zakončením -u/-a souvisí s historickým vývojem skloňování.
Ad Vojtěch. Kravín je neživotné podst. jméno, takže se neřadí ke
vzoru pán.
Doplňuji:
Vysvětlení. Ad Vojtěch, nezbývá než se vyjádřit obšírněji.
Cituji vaši poznámku: „Vedle kravína je podle vzoru Pán“ –
nesprávné tvrzení. Podstatné jméno „kravín“ se skloňuje podle vzoru
„hrad“ (v tomto případě máte pravdu). Neuvědomujete si však, že
neživotný vzor „hrad“ má ve 2. p. č. j. nejen koncovku: -u, ale -a,
případně -u/-a podle toho, kterou souhláskou končí slovo přiřazované
k tomuto vzoru. K vzoru „hrad“ se totiž přidává pomocný vzor
„les“.
Příklad: hradu, kroku, kusu x kostela, kláštera, chléva, mlýna.
Někdy se slova se zakončením 2. p. „u/a“ liší významově: sejdeme se
do roka x dožil se jednoho roku. U dalších jmen rodu mužského typu
„hrad" se v rámci spisovné normy uplatňuje jak koncovka -a, tak
i koncovka -u. Např. ( dvora/dvoru, javoru/javora, kalicha/kalichu,
komína/komínu, sýra/sýru, kravína/kravínu. Dává se přednost tvaru,
který je uvedený jako první.
Podobnost skloňování vzorů „pán a hrad " (tedy i kravín) je dána
historickým vývojem. Protože nejde o žádnou výjimku, nemůžeme
zařazovat neživotné jméno ke vzoru životnému.
Opakuji: 2. p. "vedle kravína“ (jako lesa) má přednost, ale dá se
použít i „vedle kravínu“.
Vše si můžete ověřit v učebnici Mluvnice českého jazyka. Vyhledala
jsem i na stránce ÚJČAV.
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=221
Hovorová čeština je spisovná, protože jde o mluvenou podobou spisovného jazyka.