Historie úprav

Q

Odpověděl/a – 23.únor 20:23

Osobně nečekám na to, až štěně udělá loužičku doma, ale učím psa „čůrat na povel“, možná to zní divně, ale je to velmi praktické. Máte už asi trochu vysledované, že potřebuje ven cca každou hodinu, tři hodiny 4 hodiny, prostě podle plemene. Najděte si dva – tři dny, kdy budete moci být se štěnětem celý den. Připravte si odměnky – něco co má Váš pejsek rád a chce to – pamlsek, hračku. Rozmyslete si, jak povelu budete říkat – VENČÍME, LULU – prostě to záleží na Vás. Hrajte si se štěnětem pokud možno už od rána a sledujte, je-li to pejsek, začne hledat vhodné místečko, je li to fenka, točí se směrem k zádi a jakoby podřepává v zadních tlapkách. V tu chvíli jej popadnětě, řekněte ne, počkej a vyneste pejska ven (nevyvádět, vynést!) to je pro psa ponižující. Tam ho vypustíma a ve chvíli, kdy udělá loužičku jej ohromným stylem pochvílíme, odměníme a prostě z nás musí sálat obrovská radost. Když to zopakujeme několikrát, většině inteligentních psů stačí 2–3×, tak k tomu přidáme povel. Ten si štěně zafixuje s úkonem a jsme tam, kde jsme chtěli být. Pak ještě odbourat to, aby štěně si řeklo, ale díky tomu, že se štěně těší, že za loužičku venku dostane odměnu, doma jej za ni nepochválíme (ale ani nehubujeme – prostě necháme se smutným výrazem – jen tón hlasu psu stačí – to se nedělá). Pes je k tónu hlasu velmi citlivý. CO říkáme, je -li to více povelů je mu jedno, chytrý pes umí max. kolem 100 povelů, takže naše dlouhé rozprávění stejně vnímá jen jako tón. Přeji hodně úspěchů!

Q

Odpověděl/a – 23.únor 21:52

Osobně nečekám na to, až štěně udělá loužičku doma, ale učím psa „čůrat na povel“, možná to zní divně, ale je to velmi praktické. Máte už asi trochu vysledované, že potřebuje ven cca každou hodinu, tři hodiny 4 hodiny, prostě podle plemene. Najděte si dva – tři dny, kdy budete moci být se štěnětem celý den. Připravte si odměnky – něco co má Váš pejsek rád a chce to – pamlsek, hračku. Rozmyslete si, jak povelu budete říkat – VENČÍME, LULU – prostě to záleží na Vás. Hrajte si se štěnětem pokud možno už od rána a sledujte, je-li to pejsek, začne hledat vhodné místečko, je li to fenka, točí se směrem k zádi a jakoby podřepává v zadních tlapkách. V tu chvíli jej popadnětě, řekněte ne, počkej a vyneste pejska ven (nevyvádět, vynést!) to je pro psa ponižující. Tam ho vypustíma a ve chvíli, kdy udělá loužičku jej ohromným stylem pochvílíme, odměníme a prostě z nás musí sálat obrovská radost. Když to zopakujeme několikrát, většině inteligentních psů stačí 2–3×, tak k tomu přidáme povel. Ten si štěně zafixuje s úkonem a jsme tam, kde jsme chtěli být. Pak ještě odbourat to, aby štěně si řeklo, ale díky tomu, že se štěně těší, že za loužičku venku dostane odměnu, doma jej za ni nepochválíme (ale ani nehubujeme – prostě necháme se smutným výrazem – jen tón hlasu psu stačí – to se nedělá). Pes je k tónu hlasu velmi citlivý. CO říkáme, je -li to více povelů je mu jedno, chytrý pes umí max. kolem 100 povelů, takže naše dlouhé rozprávění stejně vnímá jen jako tón. Přeji hodně úspěchů!
Doplňuji:
PS… Mám doma 5 týdnů stará štěňata a už učíme!