Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 15.září 4:40

Tohle už platí jen v knihách, v životě je to čím dál víc naopak.
Mne spíš překvapuje, že se ctihodný a moudrý mosoj ovlivněn blízkostí německých hranic nechal takhle dětinsky nachytat. V popisované příhodě jsou hned 3 systémové chyby.

1. Pokladní má v povinnostech zásadně při vracení ponechat bankovku na pultu a teprve po vrácení drobných ji má vložit do přihrádky kasy.

V okamžiku, kdy toto neudělá, měl se ty sám velice hlasitě ozvat, že porušuje tvá práva zákazníka, pak totiž není třeba dokazovat nedůstojně svědkem, který tam ani nemusí být.

2. Pokud s již zaplaceným nákupem jdu znovu do prodejního prostoru, zásadně nahlásím obsluze (nebo např. Penymarket má uzamykatelné drátěné skříňky na zavazadlo či nákup odjinud).
3. Žádná ochranka nemá právo prohledávat osobní zavazadlo ani tašku, tím méně odebrat a ani legitimovat, toto má ze zákona výhradně policie ČR.

Z toho všeho plyne následující poučení, zákazník si má být vědom svých práv s důsledně je vyžadovat. Dále se nabízí podezření, žes možná působil dojmem bohorovného zbohatlíka, tak použili osvědčenou fintu, kdy (nejčastěji v komplotu s ochrankou) tě zkusili natáhnout, jednak na kompenzaci schodku na kase, manka, krádeže či prostého bezdůvodného obohacení.
Doporučení, obratem po odchodu postal podnět na ČOI, příp. SOS (sdružení na ochranu spotřebitelů) a já bych to možná ještě rozšířil o Asociaci bezpečnostních agentur.
Ne nadarmo naše zákazníky zahraniční obchodní řetězce vyhodnocují jako tupé stádo ovcí, které si nechá všechno líbit a „srát na hlavu“.
Sám platím v obchodech za kverulanta, který si aroganci nenechává líbit a důrazně se ozývám. Dokonce, když nakupujeme s jednou z dcer a dojde k podobnému incidentů, obracejí oči v sloup, nenápadně poodstoupí a dělají, že se ke mě neznají. Jenže jde-li třeba o drahé oblečení v butiku, tak mi venku děkují, jenže si samy nechtějí zavdat.
Občas ve frontě v sámošce dochází k tomuto vývoji. Já se ozvu proti ústrku, zpočátku fronta remcá, ale když zjistí oč jde, většinou se přidají a aspoń trošičku se v nich probudí zákaznická hrdost.
Pravidelně sklízím aplaus při hlasitém prohlášení, že si arogantní prodavačka (pokladní), plete na které straně pultu stojí, a že my jim tam nosíme peníze, takže ona je tam pro nás a ne naopak.

anonym

Odpověděl/a – 15.září 10:16

Tohle už platí jen v knihách, v životě je to čím dál víc naopak.
Mne spíš překvapuje, že se ctihodný a moudrý mosoj ovlivněn blízkostí německých hranic nechal takhle dětinsky nachytat. V popisované příhodě jsou hned 3 systémové chyby.

1. Pokladní má v povinnostech zásadně při vracení ponechat bankovku na pultu a teprve po vrácení drobných ji má vložit do přihrádky kasy.

V okamžiku, kdy toto neudělá, měl se ty sám velice hlasitě ozvat, že porušuje tvá práva zákazníka, pak totiž není třeba dokazovat nedůstojně svědkem, který tam ani nemusí být.

2. Pokud s již zaplaceným nákupem jdu znovu do prodejního prostoru, zásadně nahlásím obsluze (nebo např. Penymarket má uzamykatelné drátěné skříňky na zavazadlo či nákup odjinud).
3. Žádná ochranka nemá právo prohledávat osobní zavazadlo ani tašku, tím méně odebrat a ani legitimovat, toto má ze zákona výhradně policie ČR.

Z toho všeho plyne následující poučení, zákazník si má být vědom svých práv s důsledně je vyžadovat. Dále se nabízí podezření, žes možná působil dojmem bohorovného zbohatlíka, tak použili osvědčenou fintu, kdy (nejčastěji v komplotu s ochrankou) tě zkusili natáhnout, jednak na kompenzaci schodku na kase, manka, krádeže či prostého bezdůvodného obohacení.
Doporučení, obratem po odchodu postal podnět na ČOI, příp. SOS (sdružení na ochranu spotřebitelů) a já bych to možná ještě rozšířil o Asociaci bezpečnostních agentur.
Ne nadarmo naše zákazníky zahraniční obchodní řetězce vyhodnocují jako tupé stádo ovcí, které si nechá všechno líbit a „srát na hlavu“.
Sám platím v obchodech za kverulanta, který si aroganci nenechává líbit a důrazně se ozývám. Dokonce, když nakupujeme s jednou z dcer a dojde k podobnému incidentů, obracejí oči v sloup, nenápadně poodstoupí a dělají, že se ke mě neznají. Jenže jde-li třeba o drahé oblečení v butiku, tak mi venku děkují, jenže si samy nechtějí zavdat.
Občas ve frontě v sámošce dochází k tomuto vývoji. Já se ozvu proti ústrku, zpočátku fronta remcá, ale když zjistí oč jde, většinou se přidají a aspoń trošičku se v nich probudí zákaznická hrdost.
Pravidelně sklízím aplaus při hlasitém prohlášení, že si arogantní prodavačka (pokladní), plete na které straně pultu stojí, a že my jim tam nosíme peníze, takže ona je tam pro nás a ne naopak.

Doplňuji:
Vidím, že téma je velice vděčné, tak vám přidám ještě jednu perličku hodnou následování. Ačkoliv pževážně platím kartou, vždy se ptám na přesný součet. Příklad, pokladní otráveně vyplivne: 127 ! Já opáčím, prosím kolik přesně bez zaokrouhlení. Ještě otráveněji, nó 126,50 Kč. Má odpověď, v tom případě platím jen namarkovanou částku bezhotovostním převodem, na nějž nedoplácím.
Pokud je na konci do 0,40Kč, vyplatí se naopak cash. Na udivený pohled, vysvětluji – měsíčně to dělá 30–50 Kč, pokud to pro vás není peníz, tak pro mne ano.
Ad iv, neodpovídá-li deklarovaná cena, trvat na vrácení, prostě nebejt připosranej.
Ad Deli – být ženská, právě ni kanou slzy dojetím, smekám před tebou pomyslný klobouk a pro ostatní dodávám, vidíte to, jak i náruživá dokáže být chápavě laskavá.
Ad eLx – tvá verze vyznívá velice tvrdě až cynicky, jenže bohužel je blíže ke dnešní pravdě a realitě.