Odpověděl/a – 2.srpen 8:21
Apollón dostal od Dia nejen krásu, ale i vůz, do něhož byli zapřaženy
labutě. "Projížděl"se s nimi po světě. Po něm to ve středověku dělali
i různí pohádkoví rytíří (např. Lohengrin). Tyto labutě byly bájní
ptáci, nadaní lahodným teskným zpěvem. Šlo sice o nářek nad zamrzlou
vodou, kdy není dost potravy, ale fantazie lidí vytvořila své. Pokládala
labutí zpět za krásný a prorocký.
Ozýval se zřídka, ale vždy věštil něco neblahého, většinou smrt.
Nejkrásnější píseň prý labuť zpívala, když ohlašovala vlastní
zánik. Zpět, kterým se loučila se životem, prý byl tak vroucí a smutný,
že nad ním dojetím tichla veškerá příroda. Všichni antičtí lidé,
básníci filozofové této báji věřili a zaházeli s ní jako se
skutečností.
Labutí zpět ztotožňovali s posledním tvůrčím činem nebo projevem
umírajícho člověka.
Dnes naopak poslední „labutí zpěv“ básníků a vědců nezní vždy smutný, naopak, bývá to prudké, slavné, vítězné, i když teskné vzplanutí plamene před uhasnutím, konečná závěrečná slova života, země a jejích krás, viděná v křišťálovém jasu nesmírných dálek, zbavená už vší malichernosti, rmutu a kalu.
Tištěný zdroj.
Odpověděl/a – 20.květen 11:01
Apollón dostal od Dia nejen krásu, ale i vůz, do něhož byli zapřaženy
labutě. "Projížděl"se s nimi po světě. Po něm to ve středověku dělali
i různí pohádkoví rytíří (např. Lohengrin). Tyto labutě byly bájní
ptáci, nadaní lahodným teskným zpěvem. Šlo sice o nářek nad zamrzlou
vodou, kdy není dost potravy, ale fantazie lidí vytvořila své. Pokládala
labutí zpět za krásný a prorocký.
Ozýval se zřídka, ale vždy věštil něco neblahého, většinou smrt.
Nejkrásnější píseň prý labuť zpívala, když ohlašovala vlastní
zánik. Zpět, kterým se loučila se životem, prý byl tak vroucí a smutný,
že nad ním dojetím tichla veškerá příroda. Všichni antičtí lidé,
básníci filozofové této báji věřili a zaházeli s ní jako se
skutečností.
Labutí zpět ztotožňovali s posledním tvůrčím činem nebo projevem
umírajícho člověka.
Dnes naopak poslední „labutí zpěv“ básníků a vědců nezní vždy smutný, naopak, bývá to prudké, slavné, vítězné, i když teskné vzplanutí plamene před uhasnutím, konečná závěrečná slova života, země a jejích krás, viděná v křišťálovém jasu nesmírných dálek, zbavená už vší malichernosti, rmutu a kalu.
Kniha Kde je zakopaný pes od B. Fučíka.