Historie úprav

Ella

Odpověděl/a – 24.červenec 10:42

Nesmíte to svalovat všechno na psy. Většinou jsou pokousané děti vinou člověka – když si pořídím bojové plemeno, které má v charakteru bojovnost nenechám si ho hrát s dětmi, které ho budou tahat za srst, uši a ocas – děti si to třeba neuvědomují, ale psa to bolí a tak se brání.

Hlavně kvůli špatnému zacházení lidí se zvířaty se psi bojí a nemají rádi lidi anebo lidi snesou, ale nesnesou nechat na sebe šáhnout, jako ona 10-ti letá fenka.

Náš voříšek měl šťěňátka a nikdy na nás nezavčel, nechňapnul, ani když se jí štěňata narodila pod starými dřevěnými deskami, kde si vyhrabala díru a já na ně hned po narození šahala a přenášela je do boudy, protože strašně pršelo a utopili by se a ona mi pomáhala a přenášela je zase v tlamě. A ani jedno štěně neodvrhla, protože by mělo lidský pach.
My měli hovawarta od štěňátka a nikdy mě nepokousal a že mi bylo pět, když jsem ho dostala a pořád jsem ho tahala a objímala a bůhvíco – všechno vydržel a když mě otec ze srandy honil po dvoře, protože sem mu nechtěla něco vrátit a já u toho ječela, tak on to bral jako útok na mě, zahnal ho štěkáním do kouta a opřel se mu tlapami o ramena, takže se nemohl pohnout. Ale když jsem za nima přišla klidně ho postil a olízl mě =)

Strejda, který tyhle hovawarty chová měl ještě takového toho malého buldoka, takový co má pořád nas*anej výraz jakoby a před tím nás – mě a dva starší bráchy – varoval, že pohladit ano, ale nic víc, protože když se zakousne už nepustí, dokud ho vy víte co… a my to respektovali.
Stejně tak ten buldok respektoval dvě feny hovawarda, se kterými na dvoře žil, protože byly o dost větší, ale zase jejich šťěňata respektovala jeho a hrála si jen mezi sebou nebo s „mamkami“.

Soused zase choval/chová boxery a nás s ním dělil asi metrový kovový tyčkový plot. Ani tyhle psi nám nic jako dětem neprovedli, protože jsme věděli, že když je vytočíme, tak nás bez problémů pokoušou – a že jich měl celou smečku skoro! To byli hlídači! nás znali od našeho narození, ale pohladit jsme si je dovolili jen když byl jejich majitel a „vůdce“ s námi.

Je to prostě o lidech, ne o psech – ti se brání. Lidé se taky brání když je jim něco nepříjemné a kdyby nás někdo tahal za vlasy, za uši a bůhví za co, taky bychom se bránili a každý jinak – někdo plácnutím přes ruku, někdo fackou, někdo křikem a někdo pořádnou bitkou – a psi jsou taky každý jiný – některý se ožene a naoko po vás chňapne, některý zavrčí a některý má holt v povaze rovnou se prát a pořádně se zakousnout…

Omlouvám se za délku, ale kratší jsem to napsat nemohla =)

Ella

Odpověděl/a – 24.červenec 16:00

Nesmíte to svalovat všechno na psy. Většinou jsou pokousané děti vinou člověka – když si pořídím bojové plemeno, které má v charakteru bojovnost nenechám si ho hrát s dětmi, které ho budou tahat za srst, uši a ocas – děti si to třeba neuvědomují, ale psa to bolí a tak se brání.

Hlavně kvůli špatnému zacházení lidí se zvířaty se psi bojí a nemají rádi lidi anebo lidi snesou, ale nesnesou nechat na sebe šáhnout, jako ona 10-ti letá fenka.

Náš voříšek měl šťěňátka a nikdy na nás nezavčel, nechňapnul, ani když se jí štěňata narodila pod starými dřevěnými deskami, kde si vyhrabala díru a já na ně hned po narození šahala a přenášela je do boudy, protože strašně pršelo a utopili by se a ona mi pomáhala a přenášela je zase v tlamě. A ani jedno štěně neodvrhla, protože by mělo lidský pach.
My měli hovawarta od štěňátka a nikdy mě nepokousal a že mi bylo pět, když jsem ho dostala a pořád jsem ho tahala a objímala a bůhvíco – všechno vydržel a když mě otec ze srandy honil po dvoře, protože sem mu nechtěla něco vrátit a já u toho ječela, tak on to bral jako útok na mě, zahnal ho štěkáním do kouta a opřel se mu tlapami o ramena, takže se nemohl pohnout. Ale když jsem za nima přišla klidně ho postil a olízl mě =)

Strejda, který tyhle hovawarty chová měl ještě takového toho malého buldoka, takový co má pořád nas*anej výraz jakoby a před tím nás – mě a dva starší bráchy – varoval, že pohladit ano, ale nic víc, protože když se zakousne už nepustí, dokud ho vy víte co… a my to respektovali.
Stejně tak ten buldok respektoval dvě feny hovawarda, se kterými na dvoře žil, protože byly o dost větší, ale zase jejich šťěňata respektovala jeho a hrála si jen mezi sebou nebo s „mamkami“.

Soused zase choval/chová boxery a nás s ním dělil asi metrový kovový tyčkový plot. Ani tyhle psi nám nic jako dětem neprovedli, protože jsme věděli, že když je vytočíme, tak nás bez problémů pokoušou – a že jich měl celou smečku skoro! To byli hlídači! nás znali od našeho narození, ale pohladit jsme si je dovolili jen když byl jejich majitel a „vůdce“ s námi.

Je to prostě o lidech, ne o psech – ti se brání. Lidé se taky brání když je jim něco nepříjemné a kdyby nás někdo tahal za vlasy, za uši a bůhví za co, taky bychom se bránili a každý jinak – někdo plácnutím přes ruku, někdo fackou, někdo křikem a někdo pořádnou bitkou – a psi jsou taky každý jiný – některý se ožene a naoko po vás chňapne, některý zavrčí a některý má holt v povaze rovnou se prát a pořádně se zakousnout…

Omlouvám se za délku, ale kratší jsem to napsat nemohla =)
Doplňuji:
Špatně jsem to napsala, myslela jsem lidi obecně, že svalují vinu za pokousání dětí na psa, ne zrovna vy, za to se omlouvám, vyznělo to tak když to teď čtu.
S vaším názorem souhlasím – taky bych nenechala děti hrát s cizím psem, kterého vidím poprvé v životě, i kdyby neměl zuby, tak ne.
I když může se stát, že pes je opravdu zlatíčko, je výborně vycvičený, vydrží hodně, ale jednou pro něj něco bude už opravdu přes míru únosnosti