Odpověděl/a – 26.červen 21:31
Termín „lepší příležitost“ nenáším!!! :)) Doma jsem vyrůstala
v tom, že „tohle tričko doma netahej, to máš na lepší chození!“
:D
Když jsem někdy rozbila talíř z našeho „svátečního servisu“ , mamka
chodila ještě týden smutná – takový krásný talířek, ach ta
škoda!!!! :))
Aby se podobným nehodám předcházelo, vytahovali jsme naše sváteční
nádobí jen jednou za rok – na Štědrý večer, případně ještě když
přijela jednou za věčnost nějaká návštěva a my se chtěli blejsknout :)
Myslím, že ten servis je součást mamčiny výbavy, kterou si pořizovala
ještě za svobodna – a dodnes je SKORO KOMPLETNÍ ve sklepě,
v nejvrchnější polici (aby se mu nááhodou něco nestalo).
Tak si říkám k čemu to nádobí mamce vlastně je… Napadá mě sice jeden
výraz, ale to by asi admin zcenzuroval :)
Já mám názor, že prachy jsou od toho, aby se utrácely, oblečení aby se
nosilo, věci, aby se používaly. Jen hlupák si všechno šetří na
„lepší příležitost“ – ve své hlouposti totiž tu „lepší
příležitost“ ani nebude schopný poznat, každý okamžik mu bude připadat
pořád ještě příliš všední… A pak najednou už nebude KDO by tu
sváteční košili oblíkl a KDO by se z toho svátečního talíře
najedl.
Váížně si už nevzpomínám, kde jsem to našla, ale musela jsem si to tehdy zkopírovat a dodnes to mám uloženo v PC. Dovolím si přeposlat:
„Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a
vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný
balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček
rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil,
když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo
9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní
příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik“.
Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem,
které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela.
Pak se ke mě obrátil a řekl: „Neodkládej nikdy nic na zvláštní
okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik.“ A já stále
dodnes myslím na jeho slova. Přiznávám, že změnila můj život. "
A ještě k tomu pesimismu a optimismu a realismu… Miluju tohle moudro:
Pesimista vidí v tunelu tmu.
Optimista vidí na konci tunelu světlo.
Realista vidí světla vlaku.
A strojvůdce vidí tři debily na kolejích :D
Odpověděl/a – 26.červen 21:59
Termín „lepší příležitost“ nenáším!!! :)) Doma jsem vyrůstala
v tom, že „tohle tričko doma netahej, to máš na lepší chození!“
:D
Když jsem někdy rozbila talíř z našeho „svátečního servisu“ , mamka
chodila ještě týden smutná – takový krásný talířek, ach ta
škoda!!!! :))
Aby se podobným nehodám předcházelo, vytahovali jsme naše sváteční
nádobí jen jednou za rok – na Štědrý večer, případně ještě když
přijela jednou za věčnost nějaká návštěva a my se chtěli blejsknout :)
Myslím, že ten servis je součást mamčiny výbavy, kterou si pořizovala
ještě za svobodna – a dodnes je SKORO KOMPLETNÍ ve sklepě,
v nejvrchnější polici (aby se mu nááhodou něco nestalo).
Tak si říkám k čemu to nádobí mamce vlastně je… Napadá mě sice jeden
výraz, ale to by asi admin zcenzuroval :)
Já mám názor, že prachy jsou od toho, aby se utrácely, oblečení aby se
nosilo, věci, aby se používaly. Jen hlupák si všechno šetří na
„lepší příležitost“ – ve své hlouposti totiž tu „lepší
příležitost“ ani nebude schopný poznat, každý okamžik mu bude připadat
pořád ještě příliš všední… A pak najednou už nebude KDO by tu
sváteční košili oblíkl a KDO by se z toho svátečního talíře
najedl.
Váížně si už nevzpomínám, kde jsem to našla, ale musela jsem si to tehdy zkopírovat a dodnes to mám uloženo v PC. Dovolím si přeposlat:
„Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a
vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný
balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček
rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil,
když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo
9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní
příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik“.
Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem,
které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela.
Pak se ke mě obrátil a řekl: „Neodkládej nikdy nic na zvláštní
okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik.“ A já stále
dodnes myslím na jeho slova. Přiznávám, že změnila můj život. "
A ještě k tomu pesimismu a optimismu a realismu… Miluju tohle moudro:
Pesimista vidí v tunelu tmu.
Optimista vidí na konci tunelu světlo.
Realista vidí světla vlaku.
A strojvůdce vidí tři debily na kolejích :D
Doplňuji:
Omlouvám se adminovi za toho deb.la ve vtipu – nedošlo mi to!!! Kopírovala
jsem to z počítače a zapomněla vytečkovat. Jestli bude cenzura, nestačilo
by jen umáznout jedno písmenko? Kaju se, MEA MAXIMA CULPA! :)