Historie úprav
Odpověděl/a – 26.červen 20:45
Toto je asi poprvý, co s váma vyloženě nesouhlasím. Házíte všechny „tlusťochy“ do jednoho pytle a neberete v úvahu, že někteří si za svou tloušťku nemůžou. A i kdyby mohli – nesuďte je, nevysmívejte se jim, nechte je žít! Víte houby, jaký to je… Já jsem se narodila s celkem normální váhou a celkem normální jsem byla do takových 5 let. Pak se něco zvrtlo a já začala kynout, aniž bych se extrémně obžírala. Nepřeju vám poznat peklo, jaký jsem zažívala já… Ze srandy, arygnoci – o čem jste snil vy, když jste byl malý? Když vám bylo 8, 10, 12 let?! Já si nepřála nic jinýho než umřít… Neměla jsem jedinýho kamaráda, a to byl taky důvod, proč jsem v sobě nedokázala najít sílu změnit se. Když není nikdo, kdo by vás podržel a povzbudil, stává se z vás totální ztroskotanec bez sebevědomí. Až kolem 20 jsem začala chápat, že můj život není životem a že bych měla začít něco dělat…že klíč ke změně a ke štěstí leží jen v mých rukách. Dneska je mi 26 let, vážím půlku toho, co jsem vážila ve 14, 15. Konkrétní čísla tu řešit nebudu :D Váhu mám celkem v normě, na budování sebevědomí pořád ještě pracuju. Našla jsem si konečně kamarády, o kterých vím, že by mě brali a měli rádi, i kdybych znovu narostla do obludných rozměrů :D Poprvý v životě se cítím fakt šťastná, tak mi to nekažte, prosím :) Nedívejte se na lidi jako na tlusťochy a hubeňoury, černochy a bělochy, krasavce a ohavy, muslimy a křesťany, mlaďochy a starochy… Každý je, jaký je – a je v první řadě ČLOVĚK. Mimochodem – věřil byste, že zatím mi v životě nejvíc ublížili samí krásní a hubení lidi?! Fakt, nekecám!! A nejvíc laskaví lidi, co znám, jsou právě ty tlustý šeredky… Asi je to náhoda, ale svědčí to o jednom: vnější krása je vám nanic, když uvnitř jste zrůda. Věřím, že na to jednou přijde každý – a vy taky. Většinou je ale potřeba dostat od života pěknou ťafku, aby se vám rozbřesklo – chce to, aby vás jedna dokonalá bárbína zklamala tak moc, že si sáhnete až na dno…a aby vás pak z toho dna dostal anděl strážný s mírama 120–150–120 :)))
Ještě jedna poznámka – feťáci si za svou závislost taky můžou sami
a my jim ještě vytváříme projekty typu streetworking, v jehož rámci
dostávají zadara nový jehly a nádobíčko.
Část diabetiků si za svoje problémy taky může sama – a taky za péči
neplatí spešl poplatky.
Lidi, co dělají vrcholově sport a v 35 letech jsou na odpis, taky neplatí
spešl poplatky…
Alergici, co i přes zákaz domácích zvířat, doma chovají psa nebo kočku,
taky mají péči „zdarma“…
Mám pokračovat?! :)
Odpověděl/a – 27.červen 12:30
Toto je asi poprvý, co s váma vyloženě nesouhlasím. Házíte všechny „tlusťochy“ do jednoho pytle a neberete v úvahu, že někteří si za svou tloušťku nemůžou. A i kdyby mohli – nesuďte je, nevysmívejte se jim, nechte je žít! Víte houby, jaký to je… Já jsem se narodila s celkem normální váhou a celkem normální jsem byla do takových 5 let. Pak se něco zvrtlo a já začala kynout, aniž bych se extrémně obžírala. Nepřeju vám poznat peklo, jaký jsem zažívala já… Ze srandy, arygnoci – o čem jste snil vy, když jste byl malý? Když vám bylo 8, 10, 12 let?! Já si nepřála nic jinýho než umřít… Neměla jsem jedinýho kamaráda, a to byl taky důvod, proč jsem v sobě nedokázala najít sílu změnit se. Když není nikdo, kdo by vás podržel a povzbudil, stává se z vás totální ztroskotanec bez sebevědomí. Až kolem 20 jsem začala chápat, že můj život není životem a že bych měla začít něco dělat…že klíč ke změně a ke štěstí leží jen v mých rukách. Dneska je mi 26 let, vážím půlku toho, co jsem vážila ve 14, 15. Konkrétní čísla tu řešit nebudu :D Váhu mám celkem v normě, na budování sebevědomí pořád ještě pracuju. Našla jsem si konečně kamarády, o kterých vím, že by mě brali a měli rádi, i kdybych znovu narostla do obludných rozměrů :D Poprvý v životě se cítím fakt šťastná, tak mi to nekažte, prosím :) Nedívejte se na lidi jako na tlusťochy a hubeňoury, černochy a bělochy, krasavce a ohavy, muslimy a křesťany, mlaďochy a starochy… Každý je, jaký je – a je v první řadě ČLOVĚK. Mimochodem – věřil byste, že zatím mi v životě nejvíc ublížili samí krásní a hubení lidi?! Fakt, nekecám!! A nejvíc laskaví lidi, co znám, jsou právě ty tlustý šeredky… Asi je to náhoda, ale svědčí to o jednom: vnější krása je vám nanic, když uvnitř jste zrůda. Věřím, že na to jednou přijde každý – a vy taky. Většinou je ale potřeba dostat od života pěknou ťafku, aby se vám rozbřesklo – chce to, aby vás jedna dokonalá bárbína zklamala tak moc, že si sáhnete až na dno…a aby vás pak z toho dna dostal anděl strážný s mírama 120–150–120 :)))
Ještě jedna poznámka – feťáci si za svou závislost taky můžou sami
a my jim ještě vytváříme projekty typu streetworking, v jehož rámci
dostávají zadara nový jehly a nádobíčko.
Část diabetiků si za svoje problémy taky může sama – a taky za péči
neplatí spešl poplatky.
Lidi, co dělají vrcholově sport a v 35 letech jsou na odpis, taky neplatí
spešl poplatky…
Alergici, co i přes zákaz domácích zvířat, doma chovají psa nebo kočku,
taky mají péči „zdarma“…
Mám pokračovat?! :)
Doplňuji:
tome, děkuju moc – ale jeden paleček stačí úplně bohatě! :) A ani ten
nemusel být, když na to přijde:)) Já jsem ráda už jenom za to, že tu
člověk může volně říct svůj názor. Někdy se sice rozpoutá vášnivá
diskuze, ale lidi tu vesměs umí diskutovat na úrovni. Proto se mi tady tolik
líbí :))
PS: Do diskuze jsem ještě přidala „pár slov“ k tématu. Kdo chce, může mrknout. Jinak opravdu všem moc moc děkuju za tolik palců nahoru – to jsem opravdu nečekala! :)))
