Historie úprav

venkovan

Odpověděl/a – 6.květen 21:42

Nelze v krátkosti problém a ten kolotoč okolo vysvětlit.
Nicméně kůrovec smrkový vždy v lese byl, ale až po vzniku smrkových monokultur se z něho stal kalamitní škůdce. V době kdy je přemnožen (je schopen v jednom roce dvou i víc generací a jedna samička klade několik desítek vajíček – larvy potom vykusováním přeruší vodivá pletiva a strom zasychá. Lýkožrot smrkový napadá starší stromy (asi od 60 let) v místech někde pod korunou (při přemnožení kde je místo na stromě s výjimkou slabší kůry).
Zdravý strom v určité míře se brání že snubní komůrku (závrt samce) zavalí pryskyřicí, oslabený strom(imisemi, suchem, po nadměrném plodném roce, poraněním, …) se nedokáže ubránit ani menší invazi. A následně populace kůrovce prudce stoupá.
Ve zdravém lese má nezastupitelnou úlohu, zastavuje růst nemocných a poškozených stromů a připravuje dřevo k postupnému rozkladu – tvorbě humusu (až dřevo napadnou další organismy které žijí jen na mrtvém dřevě).
Ze zákona majitelé lesů jsou povinni včas likvidovat napadené stromy kůrovcem (a dalším kalamitními škůdci), ale v národních parcích v bezzásahováých zónách jiný zákon stanoví, že v těchto zónách člověk do přírodních procesů nezasahuje s tím, že výjimku povoluje ministerstvo životního prostředí.
A teď co je správně?
Pravdu mají někteří ochránci, že příroda si poradí. Je to dnes vidět, že se smrky zmlazují ze semen v zemi či mladé stromky rychle rostou když pod suchými stromy dostanou světlo a prostor.
Nicméně pravdou také je, že tyto bezzásahové zóny jsou lihní kůrožrouta který vylétává ven do hospodářských lesů kde se musí kácet. Často vznikají neúměrně velké holiny (stačí se podívat na digitální mapy Šumavy) které se následně uměle zalesňují.
Za další pokud se lýkožrout nechá žít v tak silné populaci, během několika let na Šumavě (i jinde) nebudou staré smrky, protože kůrovec se k nim prostě a jednoduše dostane a zlikviduje. Ztratíme tím nejen staré i několik stoleté smrky, ale i zdroj semen z původních (co zbyly) šumvaských smrků do doby než vyrostou jejich semenáče z přirozené obnovy.
V přirození obnově v bezzásahových zónách je také nízké zastoupení listnáčů a jiných jehličńanů než je smrk.
Třeba jedle bělokorá je na Šumavě minimálně zastoupena, takže semena moc do porostů nenalétají. A to co vzklíčí sežerou jeleni,protože jsou silně přemnoženi a jedle je pro ně pochoutkou. Stejně jako buky a další cenné dřeviny. A opět – budou ochránci jen přihlížet, protože je to bezzásahová lokalita a nebo budou jedle, buky, javory a další dřeviny ochraňovat oplocenkami apod., či budou odstřelovat jeleny.
Nejlepší ochranou proti kůrovci je rychle zpracovat stromy polámané sněhem a větrem, či oslabené imisemi než je napadne kůrovec, nejpozději do doby než z případně napadených stromů vylétne. To se na Šumavě v letech 1998 a později prakticky nestalo a kůrovec se přem nožil a potom začaly spory zda kácet či nekácet – a kůrovec se jen „chechtal“ a množil.
Další ochranou je napadané stromy v době kdy v nich ještě jsou larvy porazit, oloupat a kůru s larvami spálit. Nebo rychle dřevo dostat do vody (plavení). Potom jsou to různé lapáky na bázi feromonů, lapáky z poražených stromů (především jako kontrola populace)a potom nastává ochrana pohodlnou chemií atd.
Tak to jsem se rozepsal.
Každý si musí na kůrovce udělat svůj názor. Nechat bez zásahu s tím, že kůrovec mi bude ničit okolní hospodářské lesy a i staré stromy v cenných lokalitách, těžit a dřevo vyvozit (vylétat) i z cennách zón aby se vrátily náklady a dřevo prodalo nebo i v zónách napadené (tak kde brouk žije) porazit, oloupat a na místě nechat aby dřevo se rozložilo v místě na humus, chránilo semenáčky apod s tím, že kde brouk již vylétl, stromy nechat stát k samovolnému spadnutí.

venkovan

Odpověděl/a – 7.květen 8:37

Nelze v krátkosti problém a ten kolotoč okolo vysvětlit.
Nicméně kůrovec smrkový vždy v lese byl, ale až po vzniku smrkových monokultur se z něho stal kalamitní škůdce. V době kdy je přemnožen (je schopen v jednom roce dvou i víc generací a jedna samička klade několik desítek vajíček – larvy potom vykusováním přeruší vodivá pletiva a strom zasychá. Lýkožrot smrkový napadá starší stromy (asi od 60 let) v místech někde pod korunou (při přemnožení kde je místo na stromě s výjimkou slabší kůry).
Zdravý strom v určité míře se brání že snubní komůrku (závrt samce) zavalí pryskyřicí, oslabený strom(imisemi, suchem, po nadměrném plodném roce, poraněním, …) se nedokáže ubránit ani menší invazi. A následně populace kůrovce prudce stoupá.
Ve zdravém lese má nezastupitelnou úlohu, zastavuje růst nemocných a poškozených stromů a připravuje dřevo k postupnému rozkladu – tvorbě humusu (až dřevo napadnou další organismy které žijí jen na mrtvém dřevě).
Ze zákona majitelé lesů jsou povinni včas likvidovat napadené stromy kůrovcem (a dalším kalamitními škůdci), ale v národních parcích v bezzásahováých zónách jiný zákon stanoví, že v těchto zónách člověk do přírodních procesů nezasahuje s tím, že výjimku povoluje ministerstvo životního prostředí.
A teď co je správně?
Pravdu mají někteří ochránci, že příroda si poradí. Je to dnes vidět, že se smrky zmlazují ze semen v zemi či mladé stromky rychle rostou když pod suchými stromy dostanou světlo a prostor.
Nicméně pravdou také je, že tyto bezzásahové zóny jsou lihní kůrožrouta který vylétává ven do hospodářských lesů kde se musí kácet. Často vznikají neúměrně velké holiny (stačí se podívat na digitální mapy Šumavy) které se následně uměle zalesňují.
Za další pokud se lýkožrout nechá žít v tak silné populaci, během několika let na Šumavě (i jinde) nebudou staré smrky, protože kůrovec se k nim prostě a jednoduše dostane a zlikviduje. Ztratíme tím nejen staré i několik stoleté smrky, ale i zdroj semen z původních (co zbyly) šumvaských smrků do doby než vyrostou jejich semenáče z přirozené obnovy.
V přirození obnově v bezzásahových zónách je také nízké zastoupení listnáčů a jiných jehličńanů než je smrk.
Třeba jedle bělokorá je na Šumavě minimálně zastoupena, takže semena moc do porostů nenalétají. A to co vzklíčí sežerou jeleni,protože jsou silně přemnoženi a jedle je pro ně pochoutkou. Stejně jako buky a další cenné dřeviny. A opět – budou ochránci jen přihlížet, protože je to bezzásahová lokalita a nebo budou jedle, buky, javory a další dřeviny ochraňovat oplocenkami apod., či budou odstřelovat jeleny.
Nejlepší ochranou proti kůrovci je rychle zpracovat stromy polámané sněhem a větrem, či oslabené imisemi než je napadne kůrovec, nejpozději do doby než z případně napadených stromů vylétne. To se na Šumavě v letech 1998 a později prakticky nestalo a kůrovec se přem nožil a potom začaly spory zda kácet či nekácet – a kůrovec se jen „chechtal“ a množil.
Další ochranou je napadané stromy v době kdy v nich ještě jsou larvy porazit, oloupat a kůru s larvami spálit. Nebo rychle dřevo dostat do vody (plavení). Potom jsou to různé lapáky na bázi feromonů, lapáky z poražených stromů (především jako kontrola populace)a potom nastává ochrana pohodlnou chemií atd.
Tak to jsem se rozepsal.
Každý si musí na kůrovce udělat svůj názor. Nechat bez zásahu s tím, že kůrovec mi bude ničit okolní hospodářské lesy a i staré stromy v cenných lokalitách, těžit a dřevo vyvozit (vylétat) i z cennách zón aby se vrátily náklady a dřevo prodalo nebo i v zónách napadené (tak kde brouk žije) porazit, oloupat a na místě nechat aby dřevo se rozložilo v místě na humus, chránilo semenáčky apod s tím, že kde brouk již vylétl, stromy nechat stát k samovolnému spadnutí.
Doplňuji:
Pro Butani:
Bohužel v teorii jste dobrý, ale tím to končí. Nelze v kulturní krajině vše nechat na přírodě. Šumava byla po staletí „přestavěna“ člověkem a pokud chceme nějaký přírodní návrat, bez člověka se to opět nepovede. To co tam někteří i odborně zdatní ochránci prosazují je jen a pouze přirozená obnova současných kulturních lesů, k k klasickému klimaxovému lesu ta cesta bez zásahu člověka povede staletí. Ponechat vybraná území s tím ať si přírod dělá co umí je jistě dobré, ale z těchto území nesmí unikat škodlivé, respektivě kalamitní organismy které následně poškozují kulturní krajinu. Ať je to les, zemědělské kultury apod. Poslední výkřik ekologů, že kácením v I.zónách se sníží vodohospodářské funkce lesa je úsměvné, protože lýkožrout z těchto bezzásahových zón likviduje okolní lesy kde vznikají velké holiny, kde se používá těžká lesnická technika která nadměrně poškozuje povrch půdy apod.
Když byal jedna z prvních mezinárodních konferencí o Národním parku Šumava, tak jeden ze zahraničních odborníků řekl, že pokud někde člověk hospodaří po staletí, je naivní představa, že lze činnost člověka při obnově původních lesů zcela vyloučit, ale že odhaduje zásahy člověka budou muset probíhat s postupným jejich utlumováním asi 30 –40 let. Jenže tento postřeh se mnoha ekologům a ochráncům nelíbí, tak se prakticky zapomněl.
Poslouchejte co říká Václav Cílek – myslím, že to má o Šumavě v hlavě velmi dobře srovnané na rozdíl mnoha novodobých vysokoškolský expertů které naše školy chrlí jako stroj s minimálními praktickými zkušenostmi. Co tyto „teoretické stroje“ v krajině provádějí je vidět na mnoha správních řízení, vyjadřování k rozvojovým projektům apod.
Omlouvám se těm mladým absolventům, kteří se naučili naslouchat staré praktiky a zároveń vše dokáží skloubit s moderními poznatky. Je jich malinko, ale jsou jen nedostávají v naší společnosti proti radikálům prostor.