Historie úprav

Terryle

Odpověděl/a – 24.leden 20:05

Děcka to od někoho můžou odkoukat, nebo na to přijdou samy. Dětská logika – když to jde udělat a nebolí to, proč to neudělat? Děti si prostě rády něco strkaj do pusy a pokud se naučí, že se něco dá okusovat, hrozně blbě se to odnaučujou. Nehledě na to, že i nehty mají specifickou chuť a někomu prostě zachutná.
A pak už se to prostě někdo neodnaučí. Toť i můj případ – do cca deseti jsem měla nehty odporný, kulatý prsty, nehty ohlomejzdaný do krve, pak jsem se to pomalinku začala odnaučovat (prsty bez přesahujících nehtů jsou nešikovný a např. se blbě berou malý věci, styděla jsem se, pak jsem si chtěla nehty lakovat a krátký vypadaly fakt blbě). Dneska už mám zase prsty relativně v pořádku, i když to „živý“ lůžko mám menší neý normální lidi, to už je nevratný. Ale zlozvyk něco hlodat mám pořád a odnaučit se ho prostě nedokážu. Většinou to odnáší kůžička kolem nehtů, ale běda, jak se nějakej nehet zatrhne, to ho „zabrušuju“ zubama, aby se nezatrh dál a skončí to tak, že není co zabrušovat. Takže si radši nehty udržuju na hodně krátko (max. 1–2 mm), aby se nemělo co lámat a nesvádělo mě je to „zkrátit“ zubama. Kousání nehtů je závislost, co se nedá vyléčit, jen jí můžete nějakou dobu odolávat. Aspoň tak to mám já.

Terryle

Odpověděl/a – 24.leden 20:12

Děcka to od někoho můžou odkoukat, nebo na to přijdou samy. Dětská logika – když to jde udělat a nebolí to, proč to neudělat? Děti si prostě rády něco strkaj do pusy a pokud se naučí, že se něco dá okusovat, hrozně blbě se to odnaučujou. Nehledě na to, že i nehty mají specifickou chuť a někomu prostě zachutná.
A pak už se to prostě někdo neodnaučí. Toť i můj případ – do cca deseti jsem měla nehty odporný, kulatý prsty, nehty ohlomejzdaný do krve, pak jsem se to pomalinku začala odnaučovat (prsty bez přesahujících nehtů jsou nešikovný a např. se blbě berou malý věci, styděla jsem se, pak jsem si chtěla nehty lakovat a krátký vypadaly fakt blbě). Dneska už mám zase prsty relativně v pořádku, i když to „živý“ lůžko mám menší neý normální lidi, to už je nevratný. Ale zlozvyk něco hlodat mám pořád a odnaučit se ho prostě nedokážu. Většinou to odnáší kůžička kolem nehtů, ale běda, jak se nějakej nehet zatrhne, to ho „zabrušuju“ zubama, aby se nezatrh dál a skončí to tak, že není co zabrušovat. Takže si radši nehty udržuju na hodně krátko (max. 1–2 mm), aby se nemělo co lámat a nesvádělo mě je to „zkrátit“ zubama. Kousání nehtů je závislost, co se nedá vyléčit, jen jí můžete nějakou dobu odolávat. Aspoň tak to mám já.
Doplňuji:
U mě to teda nebývá nervozitou, nehet ojedu, když se naskytne svůdná šance a alibi (stejně byl zlomenej!). Když mám nervy, nemůžu si nehty hlodat – u zkoušky nebo u pohovorů to fakt dost dobře nejde. Mám ruce schovaný a dranžíruju si nehtama kůžičku jinejch prstů – jak se mi neustále hojí, mám ji dojizvenou a pořád je co škrábat. Často jdu od zkoušky s rukama od krve. Každej holt má svý chyby.