Odpověděl/a – 18.leden 22:00
To já to mám naopak, když jsem ho viděla poprvé, absolutně to se mnou nehejbalo, ale jak stárnu, sentimentálním víc a víc a posledně jsem i ufňukla, za což se hluboce stydím (u 99% filmů včetně Titaniku) Jde to se mnou do háje :o)
Odpověděl/a – 18.leden 22:05
To já to mám naopak, když jsem ho viděla poprvé, absolutně to se mnou
nehejbalo, ale jak stárnu, sentimentálním víc a víc a posledně jsem
i ufňukla, za což se hluboce stydím (u 99% filmů včetně Titaniku) Jde to
se mnou do háje :o)
Doplňuji:
Já… hmmm, tak to bylo docela dlouhý zamyšlení (vzhledem k tomu, že se na
filmy skoro nekoukám)… asi před necelým rokem na jaře u Lostů, když po
několikadílovým čekání, kdy se to stane, umírala jedna z mejch
nejoblíbenějších postav, kterou jsem měla ráda od samotnýho začátku.
Pak bylo takový divný období, tak jsem se na nic dojímacího ani
preventivně nekoukala…