Historie úprav

quentos

Odpověděl/a – 18.březen 17:58

Ano, už od dětství. Čist jsem se naučil velmi brzy (ve třech letech, od čtyř čtu plynule), čehož rády využívaly učitelky ve školce – pohádku dětem před spaním přečte Tomáš a my si půjdem na kafe…
Když není k dispozici kniha, čtu všechno okolo – cedule, nápisy, návody… a od té doby, co částečně pracuju jako korektor, mě věčně bijí do očí všudypřítomné chyby (zejména od těch, kteří se psaním živí). Maminka dodnes dává k dobru příhodu z mého dětství – z našeho provního a zatím posledního společného výletu do zoo (pro některé ještě jednou: zoo, nikoli „ZOO“). Místo koukání po zvířatech jsem lítal od výběhu k výběhu a četl cedule… až se jsem se zarazil u slonů a zíral. Maminka měla radost: Ha, sloni – konečně ho něco zaujalo.
Přišla blíž a já prý: „… tady není žádná cedule…“
Na gymnáziu jsme si od jistého ročníku vedli maturitní čtenářský deník, do nějž jsme měli za úkol zanést dva zápisy měsíčně, z toho alespoň jednu knihu. Všichni spolužáci druhý ze zápisů věnovali něčemu jinému (film, výstava…), jen já, jelikož jsem se na televizi nekoukal, jsem si umínil, že přečtu tedy měsíčně dvě knihy. Vzhledem k náročnosti gymnázia, kvůli níž bylo učení časově náročné, to často byla docela výzva… ale zvládl jsem to.
Dodnes se snažím načtení najít denně alespoň chvíli. Jde o mou oblíbenou kratochvíli ve vlaku a samozřejmě jeden z hlavních zdrojů bohaté slovní zásoby do scrabblu, jejž hraju závodně. A čtení zřejmě vděčím i za pravopisný cit…

quentos

Odpověděl/a – 18.březen 18:01

Ano, už od dětství. Čist jsem se naučil velmi brzy (ve třech letech, od čtyř čtu plynule), čehož rády využívaly učitelky ve školce – pohádku dětem před spaním přečte Tomáš a my si půjdem na kafe…
Když není k dispozici kniha, čtu všechno okolo – cedule, nápisy, návody… a od té doby, co částečně pracuju jako korektor, mě věčně bijí do očí všudypřítomné chyby (zejména od těch, kteří se psaním živí). Maminka dodnes dává k dobru příhodu z mého dětství – z našeho provního a zatím posledního společného výletu do zoo (pro některé ještě jednou: zoo, nikoli „ZOO“). Místo koukání po zvířatech jsem lítal od výběhu k výběhu a četl cedule… až se jsem se zarazil u slonů a zíral. Maminka měla radost: Ha, sloni – konečně ho něco zaujalo.
Přišla blíž a já prý: „… tady není žádná cedule…“
Na gymnáziu jsme si od jistého ročníku vedli maturitní čtenářský deník, do nějž jsme měli za úkol zanést dva zápisy měsíčně, z toho alespoň jednu knihu. Všichni spolužáci druhý ze zápisů věnovali něčemu jinému (film, výstava…), jen já, jelikož jsem se na televizi nekoukal, jsem si umínil, že přečtu tedy měsíčně dvě knihy. Vzhledem k náročnosti gymnázia, kvůli níž bylo učení časově náročné, to často byla docela výzva… ale zvládl jsem to.
Dodnes se snažím načtení najít denně alespoň chvíli. Jde o mou oblíbenou kratochvíli ve vlaku a samozřejmě jeden z hlavních zdrojů bohaté slovní zásoby do scrabblu, jejž hraju závodně. A čtení zřejmě vděčím i za pravopisný cit…
Oblíbený žánr asi nemám, čtu všelicos (kratší by byl výčet toho, co nečtu – brakovou literaturu, milostné romány… raději mám společenskou literaturu); k mým oblíbeným autorům patří K. Čapek, B. Traven či A. Lustig.

quentos

Odpověděl/a – 18.březen 22:43

Ano, už od dětství. Čist jsem se naučil velmi brzy (ve třech letech, od čtyř čtu plynule), čehož rády využívaly učitelky ve školce – pohádku dětem před spaním přečte Tomáš a my si půjdem na kafe…
Když není k dispozici kniha, čtu všechno okolo – cedule, nápisy, návody… a od té doby, co částečně pracuju jako korektor, mě věčně bijí do očí všudypřítomné chyby (zejména od těch, kteří se psaním živí). Maminka dodnes dává k dobru příhodu z mého dětství – z našeho prvního a zatím posledního společného výletu do zoo (pro některé ještě jednou: zoo, nikoli „ZOO“). Místo koukání po zvířatech jsem lítal od výběhu k výběhu a četl cedule… až se jsem se zarazil u slonů a zíral. Maminka měla radost: Ha, sloni – konečně ho něco zaujalo.
Přišla blíž a já prý: „… tady není žádná cedule…“
Na gymnáziu jsme si od jistého ročníku vedli maturitní čtenářský deník, do nějž jsme měli za úkol zanést dva zápisy měsíčně, z toho alespoň jednu knihu. Všichni spolužáci druhý ze zápisů věnovali něčemu jinému (film, výstava…), jen já, jelikož jsem se na televizi nekoukal, jsem si umínil, že přečtu tedy měsíčně dvě knihy. Vzhledem k náročnosti gymnázia, kvůli níž bylo učení časově náročné, to často byla docela výzva… ale zvládl jsem to.
Dodnes se snažím načtení najít denně alespoň chvíli. Jde o mou oblíbenou kratochvíli ve vlaku a samozřejmě jeden z hlavních zdrojů bohaté slovní zásoby do scrabblu, jejž hraju závodně. A čtení zřejmě vděčím i za pravopisný cit…
Oblíbený žánr asi nemám, čtu všelicos (kratší by byl výčet toho, co nečtu – brakovou literaturu, milostné romány… raději mám společenskou literaturu); k mým oblíbeným autorům patří K. Čapek, B. Traven či A. Lustig.

quentos

Odpověděl/a – 26.březen 10:23

Ano, už od dětství. Číst jsem se naučil velmi brzy (ve třech letech, od čtyř čtu plynule), čehož rády využívaly učitelky ve školce – pohádku dětem před spaním přečte Tomáš a my si půjdem na kafe…
Když není k dispozici kniha, čtu všechno okolo – cedule, nápisy, návody… a od té doby, co částečně pracuju jako korektor, mě věčně bijí do očí všudypřítomné chyby (zejména od těch, kteří se psaním živí). Maminka dodnes dává k dobru příhodu z mého dětství – z našeho prvního a zatím posledního společného výletu do zoo (pro některé ještě jednou: zoo, nikoli „ZOO“). Místo koukání po zvířatech jsem lítal od výběhu k výběhu a četl cedule… až se jsem se zarazil u slonů a zíral. Maminka měla radost: Ha, sloni – konečně ho něco zaujalo.
Přišla blíž a já prý: „… tady není žádná cedule…“
Na gymnáziu jsme si od jistého ročníku vedli maturitní čtenářský deník, do nějž jsme měli za úkol zanést dva zápisy měsíčně, z toho alespoň jednu knihu. Všichni spolužáci druhý ze zápisů věnovali něčemu jinému (film, výstava…), jen já, jelikož jsem se na televizi nekoukal, jsem si umínil, že přečtu tedy měsíčně dvě knihy. Vzhledem k náročnosti gymnázia, kvůli níž bylo učení časově náročné, to často byla docela výzva… ale zvládl jsem to.
Dodnes se snažím načtení najít denně alespoň chvíli. Jde o mou oblíbenou kratochvíli ve vlaku a samozřejmě jeden z hlavních zdrojů bohaté slovní zásoby do scrabblu, jejž hraju závodně. A čtení zřejmě vděčím i za pravopisný cit…
Oblíbený žánr asi nemám, čtu všelicos (kratší by byl výčet toho, co nečtu – brakovou literaturu, milostné romány… raději mám společenskou literaturu); k mým oblíbeným autorům patří K. Čapek, B. Traven či A. Lustig.

quentos

Odpověděl/a – 26.březen 10:24

Ano, už od dětství. Číst jsem se naučil velmi brzy (ve třech letech, od čtyř čtu plynule), čehož rády využívaly učitelky ve školce – pohádku dětem před spaním přečte Tomáš a my si půjdem na kafe…
Když není k dispozici kniha, čtu všechno okolo – cedule, nápisy, návody… a od té doby, co částečně pracuju jako korektor, mě věčně bijí do očí všudypřítomné chyby (zejména od těch, kteří se psaním živí). Maminka dodnes dává k dobru příhodu z mého dětství – z našeho prvního a zatím posledního společného výletu do zoo (pro některé ještě jednou: zoo, nikoli „ZOO“). Místo koukání po zvířatech jsem lítal od výběhu k výběhu a četl cedule… až se jsem se zarazil u slonů a zíral. Maminka měla radost: Ha, sloni – konečně ho něco zaujalo.
Přišla blíž a já prý: „… tady není žádná cedule…“
Na gymnáziu jsme si od jistého ročníku vedli maturitní čtenářský deník, do nějž jsme měli za úkol zanést dva zápisy měsíčně, z toho alespoň jednu knihu. Všichni spolužáci druhý ze zápisů věnovali něčemu jinému (film, výstava…), jen já, jelikož jsem se na televizi nekoukal, jsem si umínil, že přečtu tedy měsíčně dvě knihy. Vzhledem k náročnosti gymnázia, kvůli níž bylo učení časově náročné, to často byla docela výzva… ale zvládl jsem to.
Dodnes se snažím na čtení najít denně alespoň chvíli. Jde o mou oblíbenou kratochvíli ve vlaku a samozřejmě jeden z hlavních zdrojů bohaté slovní zásoby do scrabblu, jejž hraju závodně. A čtení zřejmě vděčím i za pravopisný cit…
Oblíbený žánr asi nemám, čtu všelicos (kratší by byl výčet toho, co nečtu – brakovou literaturu, milostné romány… raději mám společenskou literaturu); k mým oblíbeným autorům patří K. Čapek, B. Traven či A. Lustig.