Historie úprav

da ny

Odpověděl/a – 27.únor 2:01

Celý život pracuji ve zdravotnictví (státním a od r. 1994, kdy byli lékaři z některých oborů „vyhnáni do soukromého sektoru“ a jiní se „odvážili“ po roce 1995 a. 1998.
Pro KSČ jsem nikdy nepracovala jako zaměstnanec a ni člen strany.
Jak jsem již několikrát zmínila, 98% lékařů ČSSR bylo v KSČ!

ANO znala jsem několik zaměstnanců místní OV KSČ.

Mám pocit, že tomu věnujete příliš mnoho a zbytečné pozornosti 😉 Všechno je vždy o lidech a v různých dobách to i na jednom pracovišti bylo a chodilo jinak.
Bydleli jsme v bytovém domě (2 vchody po 6 bytech) 2. kategorie (bez TUV), ve vedlejším vchodě bydlel předseda OV KSČ. Byl to „normální“ člověk, úředník. V roce 1972 jsme se přestěhovali na sídliště do 1: kategorie. Soudruh se stěhoval 2 roky před námi do středu města.
Po revoluci, pár let pracoval b Německu jako popelář a byl v těžkém balíku 😉
Měl dvě dcery, jedna byla prodavačka, druhé zdravotní sestra.
Paní na úklid byla žena s čistým trestním rejstříkem a žádná soudružka… Vrátného dělal bývalý policista, který byl po nehodě v invalidním důchodu (žádný bývalý ředitel).

Je možné, že někde v Praze apod. byla „pakárna“. Tady v Bohem a politiky zapomenutém kraji (před i po revoluci), běžel život v pohraničí trochu jinak, než ve středu republiky.
Menší buzerace a „pakárna“. TĚŽKO nám tady mohl někdo VĚŠET BULÍKY na nos. Poslouchali jsme Německá radia i Svobodnou Evropu. Sledovali zábavné programy, hudební, zprávy německých programů TV. Nemuseli jsme kupovat u vexláků drahé desky zahraničních skupin Vše jsme si nahrávali na kotoučové a já od 14 let na kazetový magnetofon.
Bony jsme měli od místních důchodců za polovinu či o třetinu levnější, než Pražáci. Západní Němci sem do lázeňského trojúhelníku jezdili celá léta (také prodávali marky). ŽILO a dodnes tady žijí spousty Němců (a smíšených manželství, v celém 3 okresovém kraji).
Rodiny se vždy navštěvovali (jen někdy nemohla odtud za příbuznými vycestovat celá rodina, jen část, museli se prostřídat). Rozhodovali o tom ROH a nižší i vyšší vedoucí zaměstnanci. Ti vyšší na Ne/doporučení těch nižších (soudruhů i nestraníků). Závist a msta kvete v každé době 😉 Vše je o lidech a v lidech (třešně, růže nebo pták…).
Takže pro mne je Vaše otázka úsměvná a plná rádoby senzace 😉

da ny

Odpověděl/a – 27.únor 2:09

Celý život pracuji ve zdravotnictví (státním a od r. 1994, kdy byli lékaři z některých oborů „vyhnáni do soukromého sektoru“ a jiní se „odvážili“ po roce 1995 a. 1998.
Pro KSČ jsem nikdy nepracovala jako zaměstnanec a ni člen strany.
Jak jsem již několikrát zmínila, 98% lékařů ČSSR bylo v KSČ!
VUML měl jen okresní „šéf lékař“ Patřilo pod něj asi 100 zdravotníků v okrese (stomatologové, sestry a laboranti, sanitářky). Vedoucí zubní laborant ve vedlejším městě měl také VUML. Náš vedoucí nebyl ani v KSČ, úsekový vedoucí též ne.

ANO znala jsem několik zaměstnanců místní OV KSČ.

Mám pocit, že tomu věnujete příliš mnoho a zbytečné pozornosti 😉 Všechno je vždy o lidech a v různých dobách to i na jednom pracovišti bylo a chodilo jinak.
Bydleli jsme v bytovém domě (2 vchody po 6 bytech) 2. kategorie (bez TUV), ve vedlejším vchodě bydlel předseda OV KSČ. Byl to „normální“ člověk, úředník. V roce 1972 jsme se přestěhovali na sídliště do 1: kategorie. Soudruh se stěhoval 2 roky před námi do středu města.
Po revoluci, pár let pracoval b Německu jako popelář a byl v těžkém balíku 😉
Měl dvě dcery, jedna byla prodavačka, druhé zdravotní sestra.
Paní na úklid byla žena s čistým trestním rejstříkem a žádná soudružka… Vrátného dělal bývalý policista, který byl po nehodě v invalidním důchodu (žádný bývalý ředitel).

Je možné, že někde v Praze apod. byla „pakárna“. Tady v Bohem a politiky zapomenutém kraji (před i po revoluci), běžel život v pohraničí trochu jinak, než ve středu republiky.
Menší buzerace a „pakárna“. TĚŽKO nám tady mohl někdo VĚŠET BULÍKY na nos. Poslouchali jsme Německá radia i Svobodnou Evropu. Sledovali zábavné programy, hudební, zprávy německých programů TV. Nemuseli jsme kupovat u vexláků drahé desky zahraničních skupin Vše jsme si nahrávali na kotoučové a já od 14 let na kazetový magnetofon.
Bony jsme měli od místních důchodců za polovinu či o třetinu levnější, než Pražáci. Západní Němci sem do lázeňského trojúhelníku jezdili celá léta (také prodávali marky). ŽILO a dodnes tady žijí spousty Němců (a smíšených manželství, v celém 3 okresovém kraji).
Rodiny se vždy navštěvovali (jen někdy nemohla odtud za příbuznými vycestovat celá rodina, jen část, museli se prostřídat). Rozhodovali o tom ROH a nižší i vyšší vedoucí zaměstnanci. Ti vyšší na Ne/doporučení těch nižších (soudruhů i nestraníků). Závist a msta kvete v každé době 😉 Vše je o lidech a v lidech (třešně, růže nebo pták…).
Takže pro mne je Vaše otázka úsměvná a plná rádoby senzace 😉