Historie úprav
Odpověděl/a – 6.srpen 17:17
Zbytečné to určitě není, i když dnes se čeština zjednodušilla, tvary i pravoois, ale laikům to celkem nic neřoíká. se. Zajoímá to jazykovwdce, etymologie, seznámí se s tím i studující obor český jazyk na vysoké škole.
Oba tvary souvisejí s historií, tedy s praslovanštinou, v níž existovaly tvrdý a měkký jer a při rozpadu praslovanštiny na jednotlivé slovanské jazyky jery zanikly, změnily se v samohlásky.
V praslovanštině i ve staré češtině existoval, kromě 3. a 6. pádu, které byly již od původu totožné, pro každý pád zájmena já specifický, odlišný pádový tvar. Následující přehled (první tvar před lomítkem je vždy praslovanský, tvar po lomítku je z předchozího praslovanského tvaru na základě pravidelných hláskových změn vyvinutý tvar staročeský; znaky ъ a ь tzv. tvrdý a měkký jer se vyvíjely. Liché zanikly, počítáno odzadu, sudé se změnily v samohláskypodle Havlíkova jerového pravidla. Samohlásky; znaky ẽ a õ představují praslovanské nosové esamohlásky e a o), které později rovněž zanikly.
- pád jáz/já
- p. bez mene / mne,
- p. k mьně (mi) / mně (mi),
- p. mẽ / mě,
- p. o mьně / mně,
- p. se mъnojõ / se mnú – změna v ou.
Je třeba říct, , že tvary mně 3. a 6. pádu se ve staré češtině vyslovovaly jinak než tvar 4. (a následně pak i 2.) p. mě jako mje. . Teprve poté, co došlo k tzv. vydělení nosové výslovnosti ve skupinách -mě- a tyto skupiny se začaly vyslovovat tak, jako dnes, tj. [mňe], vznikla současná situace, kdy 2., 3., 4. a 6. pád stejně vyslovujeme jako [mňe], ale jinak píšeme. Jinými slovy držíme historický, etymologický způsob zápisu (srov. např. 3. a 6. p. mьNě – mNě x 4. a 2. p. Mẽ – Mě), ale zmíněné tvary už vyslovujeme stejně.
Vl. vědomosti ze studia ověřeny ve vysokoškolské učebnici Vývoj českého jazyka a dialektologie. od kolekltivu autorů.
Odpověděl/a – 6.srpen 17:22
Zbytečné to určitě není, i když dnes čeština zjednodušila, tvary i pravopis,.vývoj jazyka je důležitý pro jazykověšdce, etymology, a ty, kdo vystudovaly obor český jazyk na vysoké škole.
Oba tvary souvisejí s historií, tedy s praslovanštinou, v níž existovaly tvrdý a měkký jer a při rozpadu praslovanštiny na jednotlivé slovanské jazyky jery zanikly, změnily se v samohlásky.
V praslovanštině i ve staré češtině existoval, kromě 3. a 6. pádu, které byly již od původu totožné, pro každý pád zájmena já specifický, odlišný pádový tvar. Následující přehled (první tvar před lomítkem je vždy praslovanský, tvar po lomítku je z předchozího praslovanského tvaru na základě pravidelných hláskových změn vyvinutý tvar staročeský; znaky ъ a ь tzv. tvrdý a měkký jer se vyvíjely. Liché zanikly počítáno odzadu, sudé se změnily v samohlásky podle Havlíkova jerového pravidla. Samohlásky; znaky ẽ a õ představují praslovanské nosové samohlásky e a o, které později rovněž zanikly.
- pád jáz/já
- p. bez mene / mne,
- p. k mьně (mi) / mně (mi),
- p. mẽ / mě,
- p. o mьně / mně,
- p. se mъnojõ / se mnú – změna v ou.
Je třeba říct, , že tvary mně 3. a 6. pádu se ve staré češtině vyslovovaly jinak než tvar 4. (a následně pak i 2.) p. mě jako mje. . Teprve poté, co došlo k tzv. vydělení nosové výslovnosti ve skupinách -mě- a tyto skupiny se začaly vyslovovat tak, jako dnes, tj. [mňe], vznikla současná situace, kdy 2., 3., 4. a 6. pád stejně vyslovujeme jako [mňe], ale jinak píšeme. Jinými slovy držíme historický, etymologický způsob zápisu (srov. např. 3. a 6. p. mьNě – mNě x 4. a 2. p. Mẽ – Mě), ale zmíněné tvary už vyslovujeme stejně.
Vl. vědomosti ze studia ověřeny ve vysokoškolské učebnici Vývoj českého jazyka a dialektologie. od kolekltivu autorů.
Odpověděl/a – 6.srpen 17:27
Zbytečné to určitě není, i když dnes čeština zjednodušila tvary i pravopis. Znát vývoj jazyka je důležitý pro jazykovědce, etymologya a jedince, ,kteří vystudovali obor český jazyk na vysoké škole. a s jazykem stále pracují.
Oba tvary souvisejí s historií, tedy s praslovanštinou, v níž existovaly tvrdý a měkký jer a při rozpadu praslovanštiny na jednotlivé slovanské jazyky jery zanikly, změnily se v samohlásky.
V praslovanštině i ve staré češtině existoval, kromě 3. a 6. pádu, které byly již od původu totožné, pro každý pád zájmena já specifický, odlišný pádový tvar. Následující přehled (první tvar před lomítkem je vždy praslovanský, tvar po lomítku je z předchozího praslovanského tvaru na základě pravidelných hláskových změn vyvinutý tvar staročeský; znaky ъ a ь tzv. tvrdý a měkký jer se vyvíjely. Liché zanikly počítáno odzadu, sudé se změnily v samohlásky podle Havlíkova jerového pravidla. Samohlásky; znaky ẽ a õ představují praslovanské nosové samohlásky e a o, které později rovněž zanikly.
- pád jáz/já
- p. bez mene / mne,
- p. k mьně (mi) / mně (mi),
- p. mẽ / mě,
- p. o mьně / mně,
- p. se mъnojõ / se mnú – změna v ou.
Je třeba říct, , že tvary mně 3. a 6. pádu se ve staré češtině vyslovovaly jinak než tvar 4. (a následně pak i 2.) p. mě jako mje. . Teprve poté, co došlo k tzv. vydělení nosové výslovnosti ve skupinách -mě- a tyto skupiny se začaly vyslovovat tak, jako dnes, tj. [mňe], vznikla současná situace, kdy 2., 3., 4. a 6. pád stejně vyslovujeme jako [mňe], ale jinak píšeme. Jinými slovy držíme historický, etymologický způsob zápisu (srov. např. 3. a 6. p. mьNě – mNě x 4. a 2. p. Mẽ – Mě), ale zmíněné tvary už vyslovujeme stejně.
Vl. vědomosti ze studia ověřeny ve vysokoškolské učebnici Vývoj českého jazyka a dialektologie. od kolekltivu autorů.