Znáte přání svých blízkých? Snažíte se splnit jim je třeba o Vánocích nebo i jinak?

Přání svých blízkých se snažím plnit celoročně. Když vynechám pečení slaného ‚cukroví‘ pro tátu, na tohle mě užije opravdu jen týden před Vánoci. 🙂

Jinak přání je přece krása plnit, už pro ten pocit, když má druhý radost.. Avšak nic se nemá přehánět, ne vše se dá splnit. 🙂

Nevím, kdo to řekl, ale je to tak hluboká pravda, až mě z toho někdy mrazí.
Ten citát (nebo spíš moudro) zní:

„Lidí si máš všímat, dokud jsou živí,
a ne jim chodit leštit žulovou desku…“

Je to pravda, je…

Když máš někoho rád, měl bys mu svou lásku dávat najevo v průběhu celýho roku.
Ne jen 24.prosince, příp. ještě pár dní PŘED a PO :)

A vůbec teď nemluvím o těch materiálních dárcích – věcma se totiž láska nedokazuje. Je to o tom, být vždycky druhýmu nablízku, připravený podat pomocnou ruku, nabídnout rameno k vyplakání, vyslechnout.
A aspoň občas říct ty kouzelný formulky jako: Děkuju, Mám tě rád, Chybíš mi.
Možná se to zdá jako trapný klišé, ale těch pár slov někdy fakticky potěší víc než cokoliv jinýho.
Potěší..a taky pomůže.
Já na to vyznávání lásky taky nikdy moc nebyla – vyrůstala jsem v prostředí, kde se city cítily, ale neplkalo se „zbytečně“ o nich.
Jenže pak jsem poznala pár lidí, na kterých mi záleží až nezdravě moc. A moc dobře si uvědomuju, jak křehká existence člověk a lidský život je.. Dneska tu jsi, zítra můžeš být 2 metry pod zemí.
A ten stav je nevratný, definitivní.
Děsí mě představa, že by někdo z mých blízkých mohl umřít, aniž by věděl, jak moc ho mám ráda :(
Takže když už mi ty sentimální plky někdy z pusy moc nejdou, snažím se tu svou lásku dát najevo aspoň činy.
Efekt to má úplně stejný – myslím, že oni moc dobře ví, co pro mě znamenají.
A nepotřebujeme ani žádný Vánoce, ani dárky za statisíce.
Máme se rádi pořád a nezištně :)
Nesmírně povznášející záležitost!!!
Doporučuju všem! ;)