Znáte anomálie? jak to na vás působí, s lítostí nebo odporem nebo to ve vás vyvolává pocit „hlavně, že jsem zdravý(á)“?

Několikrát už jsem tento soubor viděla a také různě postižené lidi ve svém okolí. Nedokážu asi přesně popsat, co ve mně vyvolává pohled na takové anomálie. Je to něco mezi lítostí nad člověkem, který má díky něčemu takovému zkomplikovaný život a i běžné úkony jsou pro něj podstatně náročnější. Také ve mně vyvolávají trochu hrůzu. Představa, že něco takového je třeba zvládat čtyřiadvacet hodin a každý den, že je třeba se vyrovnat s pohledy zvědavých a hlavně senzacechtivých diváků, s neomaleností. Samozřejmě je v tom i trocha odporu. Co pro člověka není běžné, toho se svým způsobem bojí nebo štítí. Určitě se dá zvyknout na taková postižení, když je jednotlivec vystavován často blízkosti takového člověka. Tady jsou to deformace zjevné. Kolik lidí však trpí na nemoc (pokřivenost) duše? Tahle pokřivení jsou mnohem záludnější a okolí škodlivá.
Při vývoji lidského plodu sehrává důležitou roli cca 2 tisíce faktorů, které ovlivňují konečnou podobu lidského jedince. Ani si neuvědomujeme, jak velký zázrak je „být normální“. Znám to podle své situace z porodnice. Po porodu jsem u obou dětí nejdřív obhlédla, zda jsou vizuálně v pořádku, zda jim nic nechybí, nebo naopak nenadbývá.

ani jedno co jsi popsala..spis udiv nadtim ja dokaze byt priroda rozmanita a v jednom zinocisnem druhu udelat takove zmneny ..ikdyz nechtene ..zvireci rise je natom podobne jenze ti jini ..ale umaraji a nevystavuji se v cirkusech a podobne ..