Zkoušeli jste někdy po roce 1989 oslovovat všechny soudruhu nebo soudružko? Pokud ano, jak reagovali?

Jo, stalo se mi to neúmyslně občas také. Potrefení to brali s nadhledem, nikdo mě neinzultoval ani se nenaštval. Mj. slovo soudruh není sprosté, ani hanlivé.

Já je oslovuji i dnes a reagují s úsměvem!

No, já jsem takové oslovení používal naposledy na střední škole. Pozdější docenti to brali jako urážku. Takže po nástupu do práce jsem oslovoval výhradně „pane“ nebo „šéfe“. Jeden zástupce závodní organizace KSČ mi na to odpověděl, že páni už vymřeli. Umřel hned po listopadu.

Na schůzi komunistů … proč ne?

BTW: Poprvé prý slovo „soudruh“ vytvořili a používali Cyril a Metoděj pro své souvěrce.

Upravil/a: dubraro

Pozrite si slovník: „Soudruh, soudružec (starší tvar) = druh, společník, druh rovného stavu.“
„Soudruh“ nie je len oslovenie členov komunistickej strany
Prevzalo sa to z dôvodu zvýraznenia priateľského vzťahu (aj keď o skutočné priateľstvo, ako ho my chápeme, určite nešlo) z už stáročia používaných výrazov priateľstva.
…„a soudruzi jeli dál“… Poslední Mohykán od Jamese Fenimora Coopera 1895

V roce 1989 jsem začínala studium na střední škole, takže pak se mi to při oslovování učitelů ještě občas stalo. Ale v té době to brali jako omyl. Někdo to jakoby přeslechl, pár tam bylo takových, které to i potěšilo, jiní se ošili a upozornili, že nejsou soudruzi či soudružky.

Pak později a se záměrem jsem to neměla zapotřebí.