Zdravíte prodavačky v supermarketu iniciativně jako první?

Zdravím vždy při vstupu do místnosti, kde už někdo je. Stejně tak ve výtahu, ve vlaku, v busu a jinde. Výjimka je v dopravním prostředku MHD, tak se to jaksi nedělá… 🙂

Běžně zdravím jen lidi který se mi koukaj do očí, třeba u prodavačky která je ke mě zády a v kleče ukládá do regálu svou osmistou paštiku se mi nechce jí obtěžovat. Navíc si myslím že i ony tuhle mojí nezdvořilost oceněj, protože v krámě kolem nich projde denně tisícovka lidí a kdyby měly každýmu z nich odpovídat na pozdrav, víš kolik je to za rok dobrýdenů?

Navíc blbě vidim a už mám několik let nosit brejle, ale ještě sem se s tím nějak nesmířil a recepis od očaře sem hodil do koše ale sem za to rád, celá tahle situace mívá totiž někdy dost komické vyustění, které bych s brýlemi nezažil, jako že vidím paní u trafiky jak venčí psa, zeptám se jí co je to za rasu a nakonec se ukáže že se bavím se stánkem s novinama, atp.

Další věc jsou pak sluchátka v uších který mívám i já sám, člověk automaticky předpokládá že ho ten druhý slyší, ale neslyší, protože má sluchátka na plný koule. Člověk se sluchátky na plný koule pak zase předpokládá že ho druhá osoba zdraví, a tak jí automaticky odpovídá „Dobrý den“ i když se ta osoba ptá jak se dostane na nádraží.

To fakt neresim, bezne zdravim je to slusnost, jestli mne predbehnou ci ne .. jak kdy.
Hm je fakt ze radeji zdravim kdyz po nekom neco chci kor pokud mam stravenky nebo chci tasku a tak.

Kamkoliv příjdu tak nejprve pozdravím, pokud jsem již nezdravil dřív 🙂

Dříve se kurzy tanečních vyznačovaly tím, že kromě tance učily i pravidla společenského chování. Tam se učilo i to, že člověk vcházející do místnosti má pozdravit. U velkoobchodů to není dost dobře možné, takže zdravím veškerý personál na prodejně, na nějž se během nákupu obracím. Pokladní navíc zdravím i při odchodu a přeji jí hezký den nebo večer.