zažili jste nějaká dobrodružství se svými domácími mazlíčky? A jaká?

Tvůj popis příhody mě spíše připadá jak nešťastná náhoda se šťastným koncem,ale dobrodružstvím bych to nenazval. Osobně si ani moc dobrodružství s křečem neumím představit.
Poměrně dost často se pohybuji se psem a s tím se zažije téměř každý den něco zajímavého. Takových příhod bych měl několik. Neni však zřejmě účelem těchto stránek sáhodlouze líčit své životní zážitky.

Pokud někdo jako já, žije s různou „domácí havětí“ více než 50let, tak by se daly příhody vydat knižně. Rozhodně jsme se nikdo nenudil. Ani já, ani zvířátka a někdy i ostatní rodina. Někdy byla legrace, někdy to bylo napínavé…dnes tomu říkám zkušenosti. :D

Spíš to byly samý úrazy a podobně… Velká doga mě jakou malou jednou flákla ocasem přes obličej, bála jsem se jí a když umřela, tak mi to ani nevadilo… Když táta našel na zahradě křečka, tak mě, hajzl, hryznul, pak se zamotal do ponožky a chcípnul. Pak jsem si koupila laboratorní myšku asi na protest nebo co a tu jsem zas ráda tahala za ocas, nevím proč, prosím nemějte mě za mučitele zvířátek :D A nejradši jsem měla rozetové morče Ředkvičku, kterému jsem nešťastnou náhodou vyrazila zuby… Mamka to často ráda vypráví, nevím proč. A tohle morče jako první poznalo, že mám zápal plic, to mi bylo 11. Bohužel žádného mazlíčka mít nemůžem, protože mamka má astma, ale já bych jednou chtěla čičintu, rybičky nebo třeba hada, to by byla paráda… Kočku jsem si vždycky přála nejvíc :)