Zajímalo by mne

Že nejsem tak stará,ale hodně pamatuju

tak to mě spíš pobavilo, já žádný v životě neposlal a vzpomněl jsem si u toho na jediný telegram, který v životě poslala mamka, a to z Havlovic do Trutnova tatínkovi: OKAMZITE PRIVEZ PSA -STOP- SILENE SE BOJIME V NOCI -STOP-. Tatínek tou dobou seděl s chlapama v hospodě a telegram jim tam všem nahlas přečetl. Všichni se svorně váleli smíchy a on se jimi válí ještě dnes, když si na to vzpomene.

Díky za info, nevěděla jsem o tom. Pocit z toho nemám žádný, protože jsem této služby nikdy nevyužila.

člověk si uvědomí,že to je určitý mezník v našem životě,ale těch mezníků bude čím dál více přibývat,myslím v oblasti,tele­vizí,PC,mobilů,at­d.atd.

Přiznám se, že jsem to nevěděla, ale je to hodně divný pocit…I když v dnešním době bychom se asi neměli divit, ale přesto se divím

Slyšela jsem to dneska ráno v rádiu. Trošku jsem zalitovala, jak ta dnešní moderní doba mobilních telefonů přemohla telegramy. Ale když se to nepoužívá… Je to výrazný mezník v naší společnosti, snad jednou nezruší i dopisy…:-(

Jsem už stará a telegramů jsem se naposílala dost a dost. Nostalgie se mě nezmocnila, protože dnes je telegram proti SMS nebo mailu strašně pomalý a nemá tedy význam. Jenom jsem si řekla, že zase pár lidí přijde o práci.

Vůbec nic, žádný pocit, spíš úleva. Jen jednou jsem se setkala s telegramem a to když ho měli před 8 lety poslat z nemocnice, že zemřel děda. Telegram došel pozdě, my dědu hledali po nemocnici a brečeli jsme, protože jsme tam přijeli s nadějí, že ho ještě uvidíme. Babička byla na prášky. Byl to hrozný den a hrozný pocit.
Takže sláva!

Já telegram nemám ráda od doby,kdy jsme se
jeho prostřednictvím dozvěděli o babiččině smrti.Taková ta obava z jeho obsahu mi zůstala až do dospělosti.Dávám přednost osobnímu kontaktu a nebo telefonu.