Vzhled a soužití v partnerství?

Dřív nebo později stejně každý přijde na to, že fyzická přitažlivost je pomíjivá a že je to právě ono „souznění duší“, co drží dva lidi pohromadě. :)
Myslím si, že aspoň malý vzájemný sympatie by mezi partnery od počátku být měly – těžko se navazuje vztah s někým, kdo je ti vyloženě odporný… Ale sama za sebe můžu říct, že všechno se dá „naučit“. Čím delší dobu budeš s někým žít, tím víc společných zážitků vás bude poutat k sobě. Každý den přináší nějakou zkoušku pro váš vztah – pokud oba obstojíte a dovedete si být oporou v tom dobrým i zlým, věř tomu, že postupně se na toho druhýho začneš koukat trošku jinýma očima.
Já to mám většinou tak, že poznám chlapa, se kterým se mi dobře povídá nebo máme společný zájmy. Pokud je mi navíc aspoň trochu sympatický, mám podvědomý tendence vyhledávat s ním kontakt co nejvíc. Postupně objevuju jeho vlastnosti, zájmy, reakce v různých životních situacích…a je mi s ním čím dál tím přijemnějc. Teprve v téhle fázi, kdy mám pocit že ho „znám“ a že bych s ním mohla bejt šťastná, si začínám víc všímat vzhledu – a najednou si uvědomuju, že mám vlastně toho nejkrásnějšího chlapa na světě :))))

takový vztah určitě perspektivu má…za pár let nemusí být ani ta žena atraktivní pro muže

Asi trochu odbočím.U pejskařů se říká,že páníček se časem začne podobat pejskovi a naopak.To platí i v soužití partnerů.Mě narostly prsa a manželce břicho.Ještě že to ostatní zůstalo při starém.Už mlčím,dostal bych mokrým hadrem.Ještě že ne francouzskou holí.

Jak to tak sleduji, tak u mužů ženám hlavně imponuje jak mají vysoké konto v bance.

Rozhodně ano!!! ;)