Klín, jakákoli jiná věc klínovité podoby; klínovitý, cípovitý tvar. Tak se zobrazují hvězdy, i když ve skutečnosti mají tvar jiný.

Jinak jako poetismus klín = . nitro, vnitřek.

Verš je z 2. zpěvu – Vilémův monolog ve vězení. Z malého okna v kobce pozoruje měsíc v úplňku, který se schoval za mraky, ale nad ním je vidět „klín“ hvězdy, jejíž svit se odráží i v jezeře jako ztracené světlo.

Oknem Vilém vidí klín (cíp hvězdy), která právě vyšla.

Jinak jde o Vilémův vnitřní pocit, obraz jeho nitra, jehož hvězdu (= kousek štěstí, lásku) přikryl stín nedůvěry (mrak) – jeho otec, který Jarmilu svedl. Takže Vilémovi nezbývá žádné světlo, naděje, stal se otcovrahem, i když se subjektivně necítí viníkem …

Vilém se zamýšlí nad lhostejností světa nejen k jeho osudu, ale i osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, vyvolává si představu prázdnoty, nicoty bez konce. .

Nejde jen o vycházejí hvězdy, ale poodtext je mnohem hlubší …
Doplňuji:
Protože jste uvedla jen jeden verš, bez kontextu vyzní interpretace zkresleně, proto doplňuji i význam Máje..

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky a nevěry (Jarmila marně čeká na Viléma), první tragédie
2. zpěv, z něho jsou verše – zpěv Vilémův, filozofický přístup – znázornění času: věčnost přírody x doba do popravy zločince Viléma.

Tento zpěv začíná motivem padající hvězdy. Básník nás zavádí do vězení. Kromě popisu, jde o Vilémovy úvahy – přemýšlí o svém mládí, o svém životě. Ptá se, proč byl uvězněn. Dívá se do krajiny a uvědomuje si její krásu. Nevěří, že po smrti něco existuje a lituje, že musí zemřít. Ve svém zoufalství uvažuje nahlas. Jeho monolog zaslechne stráž, která je nešťastná nad osudem Viléma – nikdy se neusměje.

--
Interpretace Máje se nesprávně zjednodušuje jen na motiv lásky. Jde o tragédii Jarmily, Viléma a tragédii obecně lidskou.

Nejde o erotiku, ale o východisko k filozofickým úvahám o smyslu života – ostrou kritiku tehdejší špolečnosti, slova Vilémova (= básníkova) jsou obžalobou společnosti.

Úvaha nad tragikou lidského osudu x kráse přírody – vyznání lásky k rodné zemi – vzpomínka na dětský, nejkrásnější období života.

Upravil/a: annas

Je to básnická metafora a celkem jasně pochopitelná: vycházejí (objevují se) hvězdy na nebi (čím víc se stmívá, tím více jich je vidět).

Myslím, že se nejedná jen o výcházející hvězdy, ale určitý skrytý erotický podtext, což u K.H.Máchy není ojedinělé.