Vezmete si domů na pár dní chudáky zmrzlé bezdomovce a zajistíte jím all-exklusive servis než poleví mrazy ?

Otázka citlivá a snadno brnká na emotivní struny každého z nás o lidské humanitě, solidaritě, soucitu, křesťanské lásce apod.
Jenže pragmatický pohled je jednoduchý:

1. Pomáháme vlastně všichni našimi daněmi, z nichž má stát efektivně zajišťovat všestranné sociální služby.
2. Azylové domy, noclehárny a různé charity (např, právě aktivní Diakonie Broumov), mají kvalifikované pracovníky, ovšem kromě práv uplatňují

i základní povinnosti a přísná pravidla, umožňující i návrat do regulérního života.
A právě s těmi povinnostmi mívá většina azylantů vážné problémy.

3. Jak píše venkovan a jak vypovídá trpká zkušenost IK, v dnešní bezohledné době je fakt „o hubu“ svěřit důvěru a soukromí někomu zcela cizímu a neznámému. Převážně to pak dopadá v duchu starého rčení

„pro dobrotu na žebrotu“.

4. Anonymita (včetně té internetové) může být natolik zákeřná, že např. tohle číst dlouholetý kriminalista už poznamenaný profesionální deformací, mohl by na různé varianty dotazu nahlížet i včetně verze – a není takhle náhodou zrovna tenhle dotaz zaslán z nabourané chaty a kradeného NB od podvodníka lovícího své oběti?

Doplňuji:
P.S. Z popudu našich sociologů by úplně stačilo, kdybychom udělali více pro kultivování vztahů s našimi nejbližšími, rodinou a aspoň krapet vzkřísili mezigenerační solidaritu s našimi prarodiči.
Citová opuštěnost také bolí a přitom by stačilo tak málo.

Upravil/a: anonym

Ani náhodou (pokud by to nebyl velmi blízký člověk a věděl bych proč je bezdomovec). Sami provozovatelé azylových domů a stanů hovoří o problémových lidí, alkoholu, drogách apod. Je sice pravda, že doma máme i koupelnu, ale obávám se, že i kdyby se vydrhli do červena, stále bych cítil ten zápach z MHD z jejich pelechů na které v přírodě a v městech lze narazit apod.
Jistě mohu být pro mnohé asociální, ale neměl bych pro sociální cítění ohrozit sebe a rodinu.
Ale jak už píši, bezdomáči kterému lze věřit atd., bychom doma nějakým způsobem pomohli, protože nikde není napsáno, že se jím nemohu během několika týdnů stát sám.

doma mám teplo 23°C, prázdnou verandu, nějakou slušnou paní na rozkládací lůžko bych asi vzala, čaje mám spoustu, ale nevím kdo by ji krmil ??
jsem víc zaměřená na opuštěné kočky ty jsou v zimě bezbranné taky..

Ne. Bojím se.
Už jsem to udělala jednou, ještě za totáče, takže to nebylo zvykem spát někde pod mostem. Dokonce jsme mu nechali hlídat asi tříletého syna a klidně večer odešli. Nic se nestalo, maník usnul, synek vylezl na piáno a pomaloval se voskovkama i s košilkou, ale bezďáka jsme 3 dny nemohli dostat z postele, pak jsme ho odstěhovali do atelieru (byla to dílna) přece jen to je lidská bytost, přitáhl si tam sebranku narkomanů…takže když je tam pak můj muž načapal a vyhodil, vyměnil zámek, smrděl i vařič že jsme ho museli vyhodit a nakonec mě popoháněli na policii, protože někdo poslal na tu adresu dopis z nějakého doupěte a šli po nich.
Pak jsem zas nechala přespat známé rodiče s šestiletým synem než si najdou byt a byli z toho 3 měsíce než jsem je vyhodila.
Nejsou venku bez příčiny a jsou nějaké azyly, takže chválím tyhle aktivity, mají to zmáknuté a nosím věci které nepotřebuji za což jsem také ráda.
Děsné téma v téhle zimě, ale vážně ne.

Ty tvoje odkazy jsou děsivé, kolik jich už je.

Zdroj: http://www.di­akoniebroumov­.org/

Sice by jsme si měli pomáhat, ale fakt nevezmu ani jednoho.

To fakt ne ,díky…

Tak odvážná zase nejsem.