Věděl by někdo

Vero

Jéé… to je kráásnáá… ta Werichova myšlenka!! Od teď to jako ,,křehká dívka,, budu používat jěště raději a už bez výčitek!! :)

anonym

Řekl bych,že ten Werich je pravděpodobný­.Nicméně mám dojem,že to je starší záležitost.

annas

Ano. Je to tak. Náhodou jsem otázku objevila. Vkládám odkaz.
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/vedel-by-nekdo-23

Raději kopíruji svou pozdější odpověď.

Nadávka „vole“ je mnohem starší. Patří již do staročeštiny.
O původu této nadávky se dovíme v časopise Naše řeč z r. 1940.

Ze zpráv o slovu holan otiskujeme: a) výklad p. dr. Kalhouse, který zná toto slovo od Pardubic (Sezemice, Žižín; při tom podotýká, že v Bílém Újezdě, na jv. od Dobrušky, a v Kejžlici, na sv. od Humpolce, slovo „holanè neznají).
Píše: »„HoIan“ je totéž, co „holas“, t. j. mladý vůl (dokud je mladý, pěkný, jakoby se srstí učesanou, tedy jakoby holý); ale někdy se jím také všeobecně označuje „vůl“ vůbec. Říká se: „Ale má v chlívě jen jednoho holana“. „Všecko mu padlo, jen jeden holan mu zůstal“, t. j. zůstal mu jen jeden kus dobytka, a to ještě jen volek, ne pořádný vůl. „Holan“ tedy podle tohoto způsobu pardubického nemůže znamenati „silný vůl“; ale lze pochopiti, jak asi k této představě síly nebo mohutnosti došlo. Užívá se totiž slova „holan“ i jako nadávky: „Ty holane!“ „Strkáš se tu a tlačíš se mezi lidma jako holan!“ V tomto pokárání mladého, neohrabaného výrostka se skrývá onen první význam (mladý, neohrabaný, nevycvičený vůl), zároveň však peiorativní tendence vede k představě tvora příliš velkého, vadícího okolí, tedy něčeho notného a silného. V Žižíně jsem slyšel výrok o silném chlapci: „Ten už má sílu jako holan“. Ale o starším, třeba silném člověku by se to neřeklo: „holan“ nemůže nikdy znamenati tvora už úplně vyspělého. O člověku už postarším, který ovdověl a přišel jednou z Pardubic pěkně ostříhán a upraven, řeklo se stručně: „Starej vůl ze sebe dělá holana!“«

Když si spolu dopisovali Werich s Voskovcem, zakládali si na tom, aby dopisy začínaly vtipným a originálním oslovením – většinou patrně evokujícím něco z jejich společné minulosti. „Drahý Nanuku IV.“, „Drahý pane Ostkovče“, „Drahý synku Hynku“, „Drahý Bzinkulajdíku“, „Rákosníku“, „Koh-I-noore!“, „Zmoudřelý Done Quijote“, Ty vole.

Doplňuji:
Pro Člověka:
Pokud nejde o nově vytvořené slovo v současnosti, tak vzniklo kdysi v minulosti, čeština je převzala, jazykově upravila atd. U některých slov se význam samozřejmě posunul, ale původní zůstává. Některá slova samozřejmě zanikla.
Píšete, že nadávka či oslovení bylo přejato z němčiny. Proč se nadávka používá a z čeho vznikla, překlad nevysvětluje. Že se o ní zmiňuje Friml, opět nic neznamená, protože není jazykovědec.
Ty vole – pochází opravdu z „dávnověku“, nikoliv z němčiny.